Martina Roženková: Jak mi internet pomáhá vypořádat se se zdravotním postižením

13.03.2016 11:24

Světlo světa jsem spatřila ve Varnsdorfu a vzhledem k oční vadě mě čekala základní škola pro slabozraké a nevidomé v Litovli. Poté jsem zamířila na Střední školu pro nevidomé a slabozraké v Praze 4 – obor knihař. Proč? Knihy jsou mou velkou zálibou od dětství. Dokud to ještě šlo, četla jsem klasické knížky v černotisku, později již v digitalizované podobě. Vztah ke knihám a touha usnadnit dostupnost literatury i ostatním zrakově postiženým mne svedly s několika podobně smýšlejícími „šílenci,“ se kterými jsem dospěla k rozhodnutí založit občanské sdružení a vytvořit pro ně webovou knihovnu.

 

Nebýt internetu, nemohla bych zřídit digitální knihovnu pro nevidomé a slabozraké pod hlavičkou - Svět pro všechny o. s., kde v současné době pracuje zhruba deset dobrovolníků, většinou nevidomí. Jako korektoři se do práce zapojují i lidé s jiným druhem postižení, například vozíčkáři.

 

Jako jediná takto zaměřená knihovna v republice nezapomínáme i na „potenciální“ nevidomé, na ty, kteří dosud něco ukoukají a ponecháváme jim možnost, prohlédnout si na počítači i obrázky.

 

Zakládáme si hlavně na kvalitě textu, což se mnohde často neděje. Kvantita vítězí nad kvalitou.

Některé tituly lze najít v jiných knihovnách, ale v té naší si zakládáme na kvalitě. Jsou zde i lidé, kteří o zrak přišli v pozdějším věku. Těm jsme se snažili uzpůsobit také knihovnu tak, že zde máme na výběr knihy ve třech formátech.

 

První z nich je WORD, v němž jsou ponechány obrázky. Inspirací mi byly především maminky, které mi volaly, že jejich slabozraké dětičky nevidí na klasický černotisk. Kdyby však měly možnost zvětšit si obrázky na obrazovku svého PC, pak by stejně jako ostatní zdravé děti získávaly přehled o tom, jak vypadá sluníčko, krajina či zvířátka. Byla jsem mile překvapena, když začaly chodit e-maily s tím, jak se lidem tento formát zamlouvá. Proto jsme takto začali převádět i jiné žánry než pohádky.

 

Znám různé osudy lidí, kteří přestali vidět v pozdějším věku. Byly to smutné příběhy, které nás nutily přemýšlet, jak i těmto čtenářům vyjít vstříc tak, aby čtení pro ně nebylo utrpením, leč zpříjemněním chvil nad pěknou knihou. Netrvalo to dlouho...

 

Slovo dalo slovo (přes skype) a začali jsme knihy převádět do formátu TXT s ponechaným číslováním stran. Takže pokud si kupříkladu čtenář nedokáže vytvořit záložku v knize, zapamatuje si jednoduše číslo strany, kde přestal číst, a při opětovném otevření si stranu najde. Může pak pohodlně pokračovat v četbě, aniž by ji četl znovu či tápal, kde vlastně číst přestal.

 

Dále jsou tu lidé, kteří jsou nevidící od narození nebo útlého dětství. Ti jsou zdatnější při ovládání PC a navíc velice rádi cestují. Proto jsme zavedli formát TXT, tekoucí k převodu do mp3. Tento formát je bez číslování stran a tudíž rušivých elementů. Po převodu do mp3 tak lidé mohou v klidu plynule poslouchat. Domnívám se, že toto je ojedinělé a v jiných knihovnách k nenalezení.

Textové soubory převádíme do kódování UTF8, aby se knihy daly číst i ve čtečkách, v počítačích s Linuxem a v počítačích, kde není česká lokalizace.

 

My všichni, kteří se podílíme na tom, že v knihovně pravidelně přibývají knihy různých žánrů, musíme spolupracovat, a jelikož jsme z nejrůznějších částí republiky, bez internetu by to nešlo. Denně se kontaktujeme přes skype nebo e-mail, diskutujeme, radíme se, pošleme soubor k dalšímu zpracování a následnému zavěšení do naší webové knihovničky www.spvk.cz.

 

Tato práce mne naplňuje příjemným pocitem, že jí pomáhám jiným. Vždyť všichni si zaslouží vzdělání či odpočinek s knížkou, ať v ruce nebo poslouchanou! Zároveň se tak lépe vyrovnávám s vlastním zdravotním postižením.