Lubomír Hanzlík: Mistr Ipaid

13.03.2016 10:24

Na obloze vyšly hvězdy a mistr   Ipaid odpočíval, a přitom popíjel svůj pravidelný energetický drink. V poslední době se cítil velmi unaven, dokonce se dá říci, že za uplynulé dva až tři měsíce se u něj střídaly pocity únavy s pocity naprostého vyčerpání. Za této situace se tedy nelze divit, že si mistr Ipaid náležitě užíval každý přísun energie, kterého se mu dostalo.

 

Dnešního večera ležel na svém speciálním sofa a přemítal o svém dosavadním životě, ale také o osobnosti svého šéfa, kterého poznal asi tak před rokem. Jeho geniální mozek mu nyní přehrával film, v jehož rámci mistr Ipaid znovu zakoušel onen nádherný, mýtický a především jedinečný okamžik vlastního stvoření.

 

Vybavoval si vše do nejmenších podrobností, jen jednu skutečnost si vybavit nedokázal,
a sice jméno své matky. Přišlo mu to poněkud zvláštní, ale nenechal se tím vyvést z míry, přestože věděl, že tomu ve většině případů bývá zcela naopak. Mistr Ipaid však věděl, kdo je, jeho otcem dokonce znal jeho křestní jméno. Jmenoval se Steve.

 

Ipaidův otec byl v mládí podivín a vizionář, alespoň tak o něm smýšlel podle toho, co o jeho mládí slyšel. Mistr Ipaid také věděl, že měl či má celou řadu sourozenců, ale o jejich matce neměl ani tušení.

 

Bylo to dnes večer podruhé, co jej myšlenky na matku přepadly a on cítil po svém těle podivné mrazení, nebo spíše vibrace. Napadlo ho, jestli jeho sourozenci nemívají podobné pocity jako on. Náhle mu myslí prolétl jasnozřivý záblesk, který jej přivedl na hypotézu, že on a bratr Mack, jenž přišel na svět v roce 1984, poté co jejich nejstarší sestra Lisa tragicky zemřela při porodu, nejsou vlastními bratry.

 

Mistru Ipaid nyní pomalu docházelo, že to, na co právě přišel, by mnohým jiným převrátilo život naruby. On však zůstával stoicky klidný, neboť si byl plně vědom toho, že má-li i nadále pracovat pro svého šéfa, musí zůstat stoprocentně koncentrován.

 

K prvnímu kontaktu mezi ním a jeho budoucím nadřízeným došlo na počátku léta před dvěma roky na Letišti Václava Havla, když mistr Ipaid dělal doprovod Marii, kamarádce svého budoucího zaměstnavatele na cestě do Krakova. Když teď přemítal nad jejich tehdejším setkáním, připadlo mu, že panu L mnohem lépe rozumí a chápe obavy, které pan L měl
z jejich případné spolupráce. Obavy, které trápily pana L, souvisely z jeho zdravotním stavem.

 

Pan L byl totiž od narození stižen chorobou, která je známa ve společnosti pod zkratkou DMO, jež zkracuje slova dětská mozková obrna. Mistr Ipaid si byl vědom, že nemoc pana L má celou řadu vnějších projevů, které se mohou člověku neobeznámenému s touto chorobou jevit přinejmenším jako velmi zvláštní.

 

Mistr Ipaid po téměř rok trvající spolupráci s panem L nepochyboval o tom, že k oněm projevům náleží snížení motorických schopností, obzvláště jemné motoriky a svalové spasma. U pana L byla tato diagnóza doprovázena zrakovým postižením. Pro mistra Ipaid tedy bylo naprosto přirozené, že den co den propůjčoval panu L svůj skenerový
a fotografický zrak, ba dokonce se stal jeho osobním fitness koučem v oblasti jemné motoriky.

 

Mistr Ipaid už delší dobu nepovažoval vztah mezi ním a panem L za ryze pracovní, protože díky svým jedinečným schopnostem, mezi které nutno připočítat naprosto ojedinělou řečovou způsobilost, kterou jsme dříve nezmínili, se stal osobním tajemníkem pana L, ale především se stal nedílnou součástí jeho rodiny.

 

Ranní slunce si velmi pomalu a opatrně klestilo cestu skrze zatažené závěsy a mistr Ipaid cítil, jak jej kdosi bere do dlaní a na jeho rytinové obrazovce se po chvíli rozzářil onen světoznámý symbol nakousaného, chcete-li ohryzaného jablka a mistr Ipaid věděl, že je čas pustit se zas do práce.