Michael Vidura: Málo je několikanásobně víc než nic

13.03.2016 10:21

Vítejte u dnešních zpráv. Situace na budapešťském nádraží Keleti se vyostřila a tisíce uprchlíků i s malými dětmi se vydaly na několikasetkilometrovou cestu po dálnici.

 

Volat: Robyk

„Zdar Robyku, tys taková v jádru dobrodružná povaha... ehmmm… jel bys do Maďarska, kdybych půjčil auto a zaplatil benzín?“

 

„Zdáár... Jako myslíš za těma uprchlíkama?“

 

„Jo. Jel bych sám, nebýt kryplíkem. Asi sem cíťa, ale jako čerstvému novorodiči mi nějak nedělá dobře pohled na spící kojence na betoně... Sjíždím všemožné kanály a nějací Češi už tam jsou. Píšou na fejsu, co je nejvíc potřeba... Napíšu asi e-mail Aršákům, zkusíme udělat sbírku.“

 

„A kdy bude odjezd?“

 

„Záleží na tobě. Třeba za týden, ať máme čas.“

 

FB Messenger

„Zdar, viděls zprávy? Keleti už je v klidu, ale dole u hranic je to prý hustý. Jsou tam tisíce lidí
s děckama v polích úplně bez ničeho!“

 

„To je drsný.“

 

„Na twitteru jsem vyštrachal adresu centrálního skladu v Szegedu, kde to můžem složit. Jo,
a představ si, že kolegové kryplíci přispěli během jednoho dne 7500 Kč. Pracující třída si to může dovolit :-) Spousta lidí taky nabízí teplé věci, spacáky, léky. Čerma si to vzala na starost. A pojedete aršáckou dodávku, je větší.“

 

FB Messenger

„Zdar, tak se nám to nabaluje. V Ústí si to vzala na starost Charita a udělali sbírku v kinosále. Došlo hrozně moc lidí s hromadou věcí. Máme slíbeno 500 ešusů a jedna holčina pojede
s náma. Umí skvěle maďarsky.“

 

„Super. Ty vole, to dvě auta stačit nebudou. Hodil jsem inzerát na fórum a napsalo asi 10 lidí, že chce jet.“

 

„Jo, možná bude kombík. Všechny hmotný věci teda kontaktuju na Čermu. Někteří dárci prý byli překvapení, že je vozíčkářka.“

 

„To je panečku kulturní šok. :-)“

 

„Volal mi týpek z Třebíče. Udělali velkou sbírku a pojede s náma až do Rozske. Mají dvě místa pro dobrovolníky.“

 

„Doprčic. To bude úplná karavana. :-)“

 

Volat: Robyk

„Zdarec. Hele, máme toho mraky! Bude to chtít někde roztřídit, než vyjedem.“

 

„U nás v práci by to snad šlo... teď mi volali dva studenti arabistiky!!! Jestli je vezmem – ti jsou kvůli komunikaci nejpotřebnější! Nikdy jsem netušil, jakou radost mi můžou způsobit dva arabisti.“

 

„Super. Jo, nějaký lidi budou potřeba na třídění darovanejch věcí.“

 

„OK. Někoho seženu. Napadlo mě udělat v Inkskejpu štítky s piktogramama a anglickým popisem. Pomůže to v třídění, a když to vytisknem na nálepku, můžeme to flákat na pytle
s hadrama.“

 

Volat: Robyk

„Zdarec, tak jo, ředitel souhlasí. Pošli ty dvě auta z Ústí na adresu Ligy vozíčkářů. My už tam budem od sedmi.“

 

„A sehnal jsi nějaký lidi na pomoc?“

 

„Jo, asi sedm. Mám i ty štítky. Hodil jsem je do facebookový skupiny Pomáháme uprchlíkům. Holky, co byly přímo v Rozske, mi to opřipomínkovaly a vypadá to, že budou užitečný více lidem.“

 

„Skvělé. Tak jo, zítra v osm na Lize.“

 

Volat: Blanka

„Ahoj Blani, nezlob se, otravuju v sobotu v půl osmé, ale...“

 

„V pohodě. Copak potřebuješ?“

 

„Celá sofistikovaná logistická operace stojí na tom, že mi ty štítky nejdou vytisknout.“

 

„Musíš zadat kód 007 a enter. A jak to vypadá na bojišti?“

 

„Znáš to. Improvizuj, nebo zemři! Je tu asi milion pytlů, dvě dodávky, dva osobáky a hafo lidí, co kmitají tam a sem. Pasažéři dorazili, vypadají přátelsky, tak snad dobře dojedou. Díky za pomoc.“

 

„V pohodě. Jsem ráda, že se to povedlo.“

 

„Tak žijem v době, kdy můžeš od komplu pohnout zeměkoulí.“

 

„Chachá. To máš pravdu.“

 

SMS od: Robyk

„Karavana dorazila do Rozske. Je tu chaos, ale veci uz jsou ve sklade. Arabisti sli rovnou prekladat. Rano jedem do Srbska pro vodu.“