Můj handicap je roztroušená a skoro třicetiletá skleróza multiplex. Abych se s ní vypořádala, tak to mi pomáhá jednak moje dcera a též PC a na něm hlavně psaní veršů.
~Ať je ti krásně~
~~~~~~
Rozdělím vodu do kapek
dám vůni květům fialek
naučím vítr písně broukat
ať nemusí jenom tak foukat.
Beránky na nebi napasu
dám zlatou barvu do klasů
odkvetlé květy si posbírám
a pak je zpátky přišívám.
Jezerům nafoukám vlnky
místo perel si navleču trnky
osladím první třešně i jahody
a potom učešu rákosí u vody.
Večer, po paprsku měsíce
nebojte, nekoukám do ložnice
jen dětem pohádku pošeptám
ano, asi se jim jenom zdám.
Ráno, zlaté slunce probudím
do dobré pohody vše naladím
a tak si den za dnem uteče
..Ať je ti krásně.
Člověče..
~~~~~~~~~
~~~~~~~~~
~Klíčovou dírkou~
~~~~~~~~~
Koukne do pokoje klíčovou dírkou
zapálí si cigaretu vyhořelou sirkou
potom se zeptá zavřenými ústy
proč je někdy život tak smutný?
Něco mi šeptá probuď se, ty spíš
a já jenom čekám až mne políbíš
měsíc si svítí, do pokoje kouká
slyším sovu jak z lesa zahouká.
Zavírám okno pak stáhnu roletu
vidím tě, nevidím asi se pletu
hodiny tikají rádio mi tiše hrá
asi už neusnu noc bude dlouhá.
Vezmu pár kapek slzí vyplakaných
trochu úsměvu ze rtů malovaných
z květů rosu přidám co se zatřpytí
a šupinku z ryby co uvízla v síti.
Klíčovou dírkou se nikdo už nedívá
ani ten měsíc, s hvězdou si povídá
potom se spolu za mraky schovají
já škvírou vidím jak se usmívají.
Nebo se mi zdají?
Kdo ví.
~~~~~~~
~~~~~~~~
~Co se nosí~
~~~~~~~~
Já vám teď povím co se nosí
módní jsou punčošky
z ranní rosy
halenka sluneční jas
límeček má z vodních řas
na sukni máme pár metrů tmy
a na slavnostní ples
ji několik hvězd v pase ozdobí,
kabelka z lístků bílé růže
střevíčky třeba z hadí kůže
co včera prý jeden had si svlék
místo přezky kytička fialek.
A ještě.
Přes ramena šátek z peří
náhrdelník z briliantů
že jsou pravé? Nikdo neuvěří.
Totiž
včera tě viděli v bílém triku
přes rameno tašku s nákupem
dvě děti držíš si za ruku
autobus ujel, už je za rohem
a děti prosí chtěly by zmrzlinu
nebo aspoň čokoládu
oplatku, lízátko, bonbón, rohlík
ne, to ti nepokazí náladu
pročpak jsi utrhl ten knoflík?
Děti máš jak Indiány
od čokolády celý zmalovaný
konečně doma, výtah zas nejede
do šestýho po svých, to jde
a pak...co dřív?
Děti převlíknout, umýt, uklidit nákup
a počmáraný módní časopis
...vidíš co se nosí...
Vy nevíte?
~~~~~~~
~Ten kluk~
~~~~~~~~~
A hustě padal sníh
a malý kluk tam stál
zimou se třese,
byl bez kabátu
a byl tak sám
nešťastně to nese.
Ten malý kluk
tam v tom sněhu stál
boty měl děravý,
stmívá se a kluk se bál.
Proč je tak sám?
Ne, to asi nepoví.
Kdo nechal na pospas
malého kluka
jen tak tam stát,
byl ještě malý
prý vem to ďas...
Jen starý ponocný
vzal ho k sobě spát
a ten kluk s ním zůstal,
jeden i druhý byl rád
že sám už nikdo není,
svůj kabát mu ponocný dal.
A večer se zase dalo
do sněžení...
~~~~~~~~~
~Roztroušená~
~~~~~~~~~
Psát pár slov o nemoci
co mi můj život ničí
co se na mě neusměje
jen „boj se mne“ si křičí.
Někdy je mi s tebou strašně
jsi jak můra dotěrná
dala bych tě strašákovi v poli
moc ráda ti budu nevěrná.
Ona však tvrdí: já jsem tvoje
nikomu mě holka nedávej
vždyť ty se vozíš na vozíku
tak si tu jízdu užívej…
No tak si užívám i když nechci
kdyby dal někdo eReSce lekci
jak se má chovat a neotravovat
život nekrátit někam se ztratit
a už se nevrátit...