Život osob se zdravotním postižením provází řada omezení různého charakteru. Vždy proto zaujme zpráva, že se tito lidé přesto snaží překonávat překážky svými nevšedními aktivitami. A ještě víc upoutá, informuje-li o příkladném ohodnocení takové činnosti. Představme si dva handicapované muže, kteří za ni byli po právu patřičně vyznamenáni.
Stříbrná medaile předsedy Senátu Při příležitosti Dne české státnosti předal v neděli 28. září 2025 předseda Senátu Miloš Vystrčil ve Valdštejnském paláci dvaceti osobnostem – vědcům, umělcům, sportovcům i veřejným činitelům – vysoké státní ocenění. Za vůli nevzdat žádný zápas a inspirovat ostatní ho dostal také dvaašedesátiletý vozíčkář ze Zlína Roman Herink, jeden z dvojice zakladatelů českého para hokeje (do roku 2016 sledge hokej). Předseda horní komory ve svém projevu řekl: „Díky dnes oceněným nám nezůstávají skryty různorodé příběhy plné houževnatosti, bolesti a také laskavosti. Jsem přesvědčen, že je to dobře a že je to důležité. Máme tak větší šanci posouvat svůj život k lepšímu, hledat v naší společnosti víc vzájemného pochopení a víc rozvíjet dialog. Odpradávna totiž platí, že právě dialog je cestou k důvěře. A je to právě důvěra a sebedůvěra, která je zdrojem naděje a přeměny našich snů v reálné skutky.“ Roman Herink, člověk v životě těžce zkoušený vážným onemocněním, je přesto nebo možná právě proto velice aktivní v různých oblastech. Mimo jiné to dokazuje absolvování Pedagogické fakulty olomoucké Univerzity Palackého a funkce vysokoškolského pedagoga volného času, ale také zásluha o vznik bezbariérové městské hromadné dopravy ve Zlíně, založení Klubu Íčko, centra pro setkávání a volnočasové aktivity zdravotně postižených dětí a jejich rodičů, a také Festivalu zdravotně postižených písničkářů, vynález systému SYM-BLIK upozorňujícího záchranné složky na potíže lidí s handicapem nebo funkce zlínského zastupitele, tedy povětšinou aktivity, které handicapovaným zjednodušují a zlepšují běžný život.
Nejvíc času ale Roman Herink věnoval a vlastně stále věnuje para hokeji, což bylo důvodem pro udělení medaile. Tento druh nejoblíbenějšího zimního sportu vznikl v šedesátých letech minulého století v rehabilitačním centru ve švédské metropoli Stockholmu a Romana doslova „chytil za srdce“, poté co ho viděl na zimních paralympijských hrách v roce 1998 v japonském Naganu. Nejprve začal vyrábět – a rozhodně to nebyla jednoduchá práce – sledge neboli speciální ocelové sáně se dvěma noži a s plastovým sedákem. V něm jsou para hokejisté upnutí, k pohybu jim slouží dvě krátké hokejky na jednom konci s ocelovými hroty a na druhém s čepelí k ovládání puku. Potom ho čekala další nelehká záležitost, a sice hledat a najít hráče a trenéra.
Jelikož se to podařilo, nastoupilo období administrativy, managementu a propagace. Roman Herink se tak v roce 2006 stal vůdčí osobností prvního mistrovství Evropy v para hokeji u nás, kde jinde, než ve Zlíně… Další rok na mistrovství světa v USA čeští reprezentanti postoumosty pili ze skupiny B do elitního „áčka“. V roce 2009 se v Ostravě uskutečnilo za účasti osmi týmů ze tří světadílů (Česko, Norsko, Itálie, Německo, USA, Kanada, Korea a Japonsko) první „tuzemské“ mistrovství světa (stále ještě ve sledge hokeji). Při všech zápasech panovala v téměř vyprodané hale jedinečná atmosféra. A náš tým se nadšeným divákům odměnil – pátá příčka znamenala účast na paralympijských hrách 2010 v kanadském Vancouveru, kde s Romanem jako s nejstarším hráčem zopakoval pořadí z předchozího roku.
Po deseti letech se světový šampionát do Ostravy vrátil. Para hokejisté se lvíčkem na prsou skončili těsně čtvrtí, rekordní celkový týdenní počet 45 000 diváků překonal dosavadní rekordy z paralympijských utkání nebo ze zámořských turnajů. To už ale Roman Herink kvůli vážným zdravotním problémům aktivní kariéru ukončil a na šampionátu působil ve funkci čestného předsedy.
Jeho rozsáhlé aktivity, ke kterým je nutné přidat i vytvoření české juniorské reprezentace a v roce 2023 zisk první medaile – bronzové – na 12. světovém mistrovství v Kanadě po vítězství nad Čínou 3:2, se postaraly o jeho uvedení do hokejové Síně slávy coby prvního zástupce para hokeje. Při této slavnosti, konané 14. prosince téhož roku, ocenil jeho mimořádné zásluhy bývalý trenér Alois Hadamczik, od roku 2022 prezident Českého svazu ledního hokeje: „To, co Roman Herink dokázal, je obdivuhodné. Sám jsem měl možnost být na tréninku para hokejové reprezentace. Co všechno ti kluci musejí vydržet, to je obrovská motivace pro zdravé hráče, a bez pana Herinka by tohle vůbec nebylo.“ Slova obdivu neskrýval ani Bedřich Ščerban, bývalý obránce a nynější šéf návrhové komise Síně slávy Českého hokeje: „Pro mě je obdivuhodné, s jakým entuziasmem a se srdcem na dlani se věnoval rozvoji tohoto hokejového odvětví u nás, nehledě na vlastní zdravotní handicap.“ A sám oceněný vyslovil jednu velkou touhu: „Tyhle výšiny přijímám s pokorou a s myšlenkou, že jsem nikdy nestřílel góly, ale jen roztahoval káru. Ale i těchto lidí bylo víc a své místo vnímám jako zastoupení všech zainteresovaných. Jednou bych si přál být v O2 areně na finále MS v para hokeji na zápase USA versus Česko a chtěl bych vidět naše kluky vyhrát.“ Rok 2023 byl pro Romana Herinka vůbec rokem získávání cen. Nejprve v dubnu dostal Cenu města Zlína. V květnu v Jihlavě následovala cena Národní rady osob se zdravotním postižením MOSTY ve III. kategorii hodnotící osobnosti hnutí handicapovaných, konkrétně za dlouholetou angažovanost ve prospěch osob se zdravotním postižením a za prosazování rovných příležitostí těchto lidí a jejich rodin v oblasti společenských a kulturních aktivit. Ve stejné soutěži převzal už v roce 2019 ve „svém“ Zlíně ve II. kategorii pro nestátní subjekt jakožto předseda České sledge hokejové asociace cenu za pořadatelství mistrovství světa v Ostravě. O rok dřív získal Cenu za mimořádný přínos sportu v rámci ankety Sportovec Zlínského kraje.
A co znamená senátní ocenění osobně pro něho? „Metál v Senátu byl předávajícím prezentován jako důrazná výzva k pokračování v předmětu, kvůli němuž byl udělen, a já se pokusím výzvu přijmout a s pomocí nesčetných lidiček v pozadí ji naplnit, protože naše dosavadní úsilí má neobvyklý potenciál, a v nejisté době pseudorevizí inkluzí a vytáček z úmluvy OSN o právech lidí s postižením (holt staronová doba najde, proč to nejde…) dotáhnout.“ Medaile Za zásluhy o stát v oblasti sportu Nejmladším ze 48 osob, které prezident Petr Pavel ocenil v úterní večer 28. října na Pražském hradě vysokým státním vyznamenáním, byl teprve osmnáctiletý nevidomý plavec David Kratochvíl z obce Halže nedaleko Tachova. Studenta gymnázia připravila v útlém věku o zrak zhoubná choroba – na jedno oko přestal vidět v necelém roce, na druhé v šesti letech, a tehdy také začal s plaváním. První závodní para plavecké úspěchy zaznamenal v roce 2023. V březnu vytvořil na závodě světové série WPS v italském přímořském letovisku Lignano Sabbiadoro dva světové rekordy a následně v srpnu zvítězil na mistrovství světa v britském Manchesteru na trati 400 metrů volným způsobem v kategorii S11 (úplné zrakové postižení), což ho katapultovalo na jeho první letní paralympijské hry, jež se konala následující rok v Paříži. Dřívější výsledky mu zajistily účast už na paralympiádě v roce 2021 v Tokiu, svoje místo ale přenechal zkušenému reprezentačnímu kolegovi Miroslavu Smrčkovi, pro něhož to byla jedna z posledních velkých akcí v jeho kariéře. Rok 2024 byl dozajista v Davidově dosavadním sportovním životě rokem s velkým R. O plavecké části paralympiády lze říci, že byla „jeho“ – postupně byl totiž dekorován všemi medailemi, vždy v kategorii S11. Zlato získal za vítězství na trati 400 metrů volným způsobem, čas 4:26,34 navíc znamenal zlepšení evropského rekordu o 23 setin sekundy. Následovalo stříbro z trati na 100 metrů znak, bronzovou medaili dostal za třetí místo v polohovém závodě na 200 metrů a druhý bronz mu „uplaval“ o pouhou setinku. Posledním úspěchem bylo vítězství v anketě Para sportovec roku 2024. Porota složená z představitelů Českého paralympijského výboru, ze zástupců sportovních organizací, trenérů, novinářů a dalších odborníků na paralympijský sport mu dala 154 bodů, před druhým v pořadí měl náskok 35 bodů. Výhru nadšeně ohodnotil slovy: „Upřímně jsem si nebyl úplně jistý, jestli vážně vyhraju, ale nějaký hlásek mi říkal, že po třech medailích z Paříže by se to mohlo podařit. A jsem moc rád, že to tak bylo, strašně jsem si to na pódiu při vyhlášení užil.“ A to ještě není všechno – v anketě Sportovec roku 2024 byl šestnáctý a druhý mezi juniory.
Plný úspěšných startů byl pro Davida Kratochvíla také rok 2025. Excelentně ho zahájil v sobotu 29. března v krátkém krytém bazénu v západočeském Sokolově na prvním kole série Českého poháru v para plavání – pět startů, pět překonaných světových rekordů v závodech na 50 metrů znak (vlastní „svěťák“), 100 metrů motýlek, 50, 100 a 400 metrů volný způsob. Co start, to stupeň vítězů, tak se dá hodnotit jeho účast na zářijovém mistrovství světa v Singapuru: zlato 50, 100 a 400 metStátní rů volný způsob, 100 metrů motýlek, stříbro 100 metrů znak, bronz 100 metrů prsa, 200 metrů polohovka.
Pro nevidomé plavce jsou při závodech nesmírně důležití takzvaní tapéři. Slovo má původ v anglickém „tap“, „tapper“ = „ťukač“, tedy osoba (vlastně dvě, jedna na každé straně bazénu), která „svého“ plavce ťukne do hlavy podle plaveckého způsobu daného závodu v určité vzdálenosti od obrátky, aby věděl, že se k ní blíží. V Davidově případě to jsou i otec s matkou.
Malého Davida Kratochvíla bavil také lední hokej. K jeho volnočasovým zálibám patří šachy, kytara, klavír a akordeon, chtěl by se stát psychologem. Jako nezvyklý způsob vyjádření obdivu k tomu, co už tento mladík ve svém životě dokázal, může sloužit část projevu prezidenta, který pronesl před předáním vyznamenání: „Zároveň máme to štěstí, že se můžeme inspirovat a nechat hodnotově vést lidmi, jejichž činy, vytrvalost, dobročinnost, umělecké nebo sportovní nadání nebo celoživotní práce jsou v tento den oceňovány.
Právě uznání zásluh těchto lidí je symbolem přetrvávající úcty k původním ideálům české státnosti a navazováním na její nejlepší tradice. A také ujištěním, že demokratická republika je především společenstvím občanů, konkrétních lidí a jejich konání. Chtěl bych proto, obklopen osobnostmi, které dnes oceníme a jejichž příběhy jsou vzorem aktivního a odpovědného postoje k životu, vyjádřit apel, abychom se inspirovali, abychom nepodléhali apatii, nestávali se jen nezúčastněnými pozorovateli, ko-mentátory, případně lacinými kritiky veřejného dění, ale abychom byli jeho aktéry.“ Prezident připomněl mladého para sporovce ještě jednou, při novoročním projevu 1. ledna 2026: „Ve svých 17 letech získal David Kratochvíl několik titulů mistra světa v para plavání a vytvořil evropské a světové rekordy.“
