Taky invalida, doufám, že jen dočasný

Iveta Böhmová popsala zážitky mladé ženy s berlemi. Mohu je doplnit o zážitky starého muže taky s berlemi.

Letos dne 20. ledna (toho dne všude ležel sníh a bylo chladno) jsem šel po našem sídlišti, bylo náledí a při přecházení ulice jsem uklouzl, spadl a ucítil jsem silnou bolest v horní části stehna. Naštěstí šla kolem žena středního věku. Zamířila ke mně, poněvadž viděla, že nemohu vstát. Požádal jsem ji, aby zavolala sanitku. Sotva to udělala, jelo kolem osobní auto a zastavilo. Vystoupil z něho muž, přinesl deku, položil ji vedle mne a s tou paní mne nakulili na tu deku. Pak mne odtáhli mimo vozovku a ten muž ještě přinesl z auta dětskou sedačku a dal mi ji pod hlavu. Říkal jsem mu, že sanitka může přijet až za čtvrt hodiny. "Mám čas, počkám tady s vámi." Odpověděl. Jelo kolem druhé auto, taky zastavilo, vystoupil z něho muž s černou dekou a přikryl mne. "Velmi spěchám, ať si tu deku potom někdo vezme!" řekl, nasedl do vozu a odjel. Vše se odehrálo naproti domu, ve kterém je opravna elektroniky. V ní pracují dva elektromontéři. Přišel jeden, přinesl svoji bundu a položil ji na mne. Pak přišel ten druhý pracovník z toho servisu, rovněž na mě přikryl svojí bundou a řekl: "Vidíme sem přes okno, až vás odveze sanitka, přijdeme si pro ty bundy."  

Naši lidé chodí po ulicích docela netečně, když se však někdo dostane do potíží, je překvapen, jak jsou všichni ohleduplní a ochotni pomoci. Ostatně to mohou potvrdit i ukrajinští emigranti.  

Sanitka mne odvezla na ambulanci, kde mi udělali rentgen, a lékař řekl: "Je to zlomené, chce to šroub. Taky je opotřebená hlavice stehenního kloubu. Můžeme to vyměnit. Zítra...