Rozhovor s proděkankou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Andreou Pokornou

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Hostem víkendového Radiožurnálu je profesorka Andrea Pokorná, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a přednostka tamní Katedry ošetřovatelství a porodní asistence. Vítám vás tady. Dobrý den.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Dobrý den.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Vy jste členkou výboru České společnosti pro léčbu ran a my si budeme povídat hlavně o tom, že teď právě vzniká první česká pacientská organizace pro lidi z nehojícími se ranami. Vy jste, jak jsem se dívala, začínala jako zdravotní sestra, dá se říct, že léčba ran se stala takovým vaším životním posláním?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Poslání, já si myslím, že vůbec profese všeobecné sestry, dneska všeobecné, dříve zdravotní sestry, je posláním a vůbec jakákoliv pomáhající profese je posláním. A to, že jsem se nějakým způsobem vyprofilovala potom k těm ranám, bylo teda i osobní zkušeností díky mé mamince.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Jaká to byla zkušenost.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Mojí mamince bohužel museli amputovat obě dolní končetiny poté, co zůstala ležící. V současné době už leží už 16 let, takže po amputaci bylo potřeba se o ní postarat trochu víc, než by bylo možné v nemocničním prostředí, a to mě k tomu nějakým způsobem dovedlo.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Je tady důležitá edukace veřejnosti. Vidíte to jako velkou výzvu?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Bezpochyby. V každém zdravotním problému je nezbytná edukace, aby se vůbec z toho pacienta mohl stát váš partner, protože jedině dobře informovaný a správně a v dostatečné míře informovaný pacient může být partnerem a může vám pomáhat v té péči. U nehojících se ran je to možná ještě trošku důležitější, protože tam obrovskou roli hraje prevence, dlouhodobá péče, a to pochopení, aby pacient věděl, že to, že mu nalepíte na ránu nějaký materiál a že mu dáte nějaký lék, který zlepší celkový jeho stav, protože rána je vždycky projevem poškození celkového zdravotního stavu, tak to nepomůže. U nehojících ran je nezbytné, aby lidé měnili většinou životosprávu, přístup k životu, aby se začali více pohybovat i přesto, že třeba mají bolesti. A bohužel nehojící se rány významně ovlivňují kvalitu života a tam ta edukace je nezbytná.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ten, kdo slyšel teď na začátku toho našeho rozhovoru vaši zkušenost s vaší maminkou, tak si řekne, no, ale ona přece byla už tehdy vzdělaná, ona věděla, co má dělat, a když si četla na těch nejrůznějších serverech a webech doporučení, tak věděla, co by měla dělat. Tohle se stát mně, tak to nezvládnu, možná si teď někdo řekl. Zvládne nebo ne?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Právě proto vznikla tato organizace, aby lidé věděli, že v tom nejsou sami. Tohle si myslím, že je to nejdůležitější. To, že se jednotlivec nehojící se ránou léčí v určitém centru, je určitě dobře, ale to, aby měl šanci sdílet tu svou zkušenost, ty obavy, že to nezvládne, že to trvá dlouho, v průzkumu, který byl proveden právě díky vzniku tohoto projektu, jsme zjistili, že pacienti se opravdu hojí rok a půl, 2 roky, a ta nehojící se rána dlouhodobý problém, ale tím, že oni mají šanci to s někým posdílet, že je to norma, že to tak dlouho trvá, tak je to přece to nejlepší.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Prof. Andrea Pokorná, dnešní host vysílání víkendového Radiožurnálu. /Písnička/.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ve vysílání víkendového Radiožurnálu mluvíme o první vznikající České pacientské organizaci, která je určená lidem, kteří mají nehojící se rány, ale i jejich blízkým, kteří se o ně chtějí starat. Hostem je prof. Andrea Pokorná. Vy jste tedy začínala, jak už jsem říkala, coby zdravotní sestra v roce 92 v nemocnici Fifejdy v Ostravě. Proč jste nezůstala u té zdravotní sestry, co vás táhlo k tomu dostat až tu profesuru?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Vidíte, teď se ptáte úplně stejně jako můj manžel.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Co jste mu řekla? A co řeknete mně?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Možná, že ta odpověď bude absolutně totožná, protože já vlastně nevím. To byla souhra nějakých okolností. Já jsem tedy věřící a věřím, že mě tam dovedl, dovedl Bůh a dovedly mě tam okolnosti, které byly, ale bylo to nějaké lidské pnutí a opravdu shoda okolností. Já jsem byla velmi spokojená, když už jsem byla všeobecná sestra, já jsem na to neustále hrdá, že je to jedno z nejkrásnějších povolání, ale pak se mi podařilo začít učit na střední zdravotnické škole, při tom jsem začala studovat a pak jsem zjišťovala, že to v té nemocnici není úplně tak, jak by to všechno mělo být, že tím, že budu učit další a další svoje nástupkyně, takže se mi to může dařit měnit a ti zase ponesou tu štafetu dál, no, a pak, když chcete učit na vysoké škole, tak samozřejmě musíte mít akademické tituly, a přitom děláte výzkum a ten vám to umožní, takže to byla, to byla taková puzzle, která se prostě povedla.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Složilo se to a zapadlo to tak, jak to zapadnout mělo, říká se víra tvá tě uzdraví, tomu věříte?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Absolutně. Právě u nehojících se ran je obrovský vliv psychiky a toho, jak tomu pacient věří nebo nevěří.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Jaký právě vliv má psychika při jakémkoliv hojení a léčení, jak to třeba zvládají mladší ročníky, kteří, když to řeknu velmi zjednodušeně, prostě nevěří.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Já si nemyslím, že, že by lidé obecně nevěřili, v něco věřit musíte, věříte v sebe, věříte v přírodu, věříte v Boha, kterého jsme zmínili, věříte ve vesmír, všichni musíme v něco věřit. Můj manžel teda je takový paradox, on říká, že je zapřísáhlý ateista, tak to zní moc hezky, teď bude moc rád, že o něm mluvím, ale já si myslím, že každý věří, ale když byste přestala věřit, že se vám ta rána zahojí, nebo minimálně, protože my u některých ran víme, že je zahojit úplně neumíme.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Tak nebudeme mluvit o víře, ale o nespokojenosti s tím, že ta léčba nepokračuje tak rychle, v podstatě si dovedu představit, že ten člověk rezignuje, že už toho třeba podle svého změnil tolik, že už nechce nic měnit na svém životním stylu a v podstatě na tu léčbu rezignuje.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
I s takovými pacienty se setkáváme. Je to náročná práce, ale právě i díky této nově vznikající společnosti nebo té pacientské organizaci chceme pomáhat právě i těmto, kteří už mají pocit, že přesně, jak říkáte, vyčerpali všechny možnosti a my jim zase ještě můžeme ukázat, že ještě ty možnosti mají. Vy jste začínala dotazem, jestli to třeba mladší zvládají lépe, nebo naopak hůř. Ona neexistuje jedna obecná odpověď, nelze to generalizovat. Jsou mladí lidé, kteří se umí poprat se zátěžovou situací. A jsou senioři, kteří to nezvládnou. Já si myslím, že určitá míra životní moudrosti může pomoci v tom procesu hojení. Určitě to ovlivňuje i to, jakou míru sociálních kontaktů požadujete, takže každý ten případ se musí řešit individuálně a vždycky, když jsem to chtěla nějak přiblížit našim studentům, tak jsem jim říkala, představte si osmdesátiletou paní, která žije velmi aktivně a bude jí bércová ulcerace, bércový vřed omezovat v tom, aby lyžovala, její situace se velmi podobá situaci dívenky, která si našla vřídek na čele a večer chce jít na diskotéku. Obě dámy mají snahu uspokojit svůj společenský život. Diametrálně odlišný je ten problém zdravotní, ale obě můžou mít podobné prožívání. Takže já jsem zastánce toho, abychom opravdu posuzovali ty individualizované případy. Jsme znovu u toho, tato organizace bude platformou pro spolupráci pacientů, vytváříme nový web zahojíme.cz, na kterém najdou spoustu informací pacienti, bude tam také poradna, informace jak pro laiky, tak pro odborníky, takže si myslím, že, že to je prostě jedinečná.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Bude tam probíhat třeba i nějaký výzkum nebo průzkum?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Ano. Dokonce už jeden proběhl, proběhl mezi 330 pacienty. Tam jsme právě zjišťovali, jak pacienti vnímají situaci s ránou, jak jsou spokojeni s léčbou. A ona i ta spokojenost je velmi individuální, protože, co to znamená spokojenost? Jsou pacienti, kteří nepotřebují, nebo nevědí, že už velikost té rány se třeba v krátkodobém horizontu nezmění, ale budou šťastní, že druhý den ta rána nezapáchá, že může přijít rodina, aniž by se děti z té rodiny ošklíbaly, nebo by se dokonce babičky či dědečka štítily, a to jsou obrovské, obrovské úspěchy pro nás, jako pro zdravotníky a i pro toho pacienta. Bude pro ně důležité, aby neměly bolesti, aby mohli normálně jíst, aby mohli dobře spát, aby mohli dělat běžné pohyby a běžné denní činnosti.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Také se říká, že hodně toho můžeme ve svém životě ovlivnit stravou. Platí tohle i u nehojících se ran?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Můžeme určitě, protože většina ran nehojících se souvisí s nějakým chronickým onemocněním, takže třeba diabetická noha. A diabetik určitě může velmi mnoho udělat životosprávu. /Písnička/.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ve víkendovém Radiožurnálu si povídáme s paní prof. Andreu Pokornou o nehojících se ranách, zatím to bylo takové velmi obecné a velmi v náznacích. Tak pojďme teď posluchačům vlastně vysvětlit, co to ty nehojící se rány jsou. Asi nejčastěji si vybavíme, nebo nás napadnou dekubity, proleženiny nebo prosezeniny a také bércové vředy.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Je to to, co, o čem je nejvíce slyšet, co také ale pacienty nejvíce trápí. Samozřejmě do těch ran patří další, patří tam syndrom diabetické nohy, nějaké lymfedémové poranění a poškození kůže a tkání, ischemické defekty, to znamená z nedokrvení dolních končetin, patří tam ale i rozsáhlé popáleniny, které se hojí jako nehojící se rány, tedy rány chronické dříve tak nazývané, no, a pak tam patří třeba stavy, které způsobíme nějakou léčbou, třeba po radioterapii u onkologických pacientů po radiační dermatitidy. Toto všechno jsou rány, které nazýváme nehojící se, dříve chronické, ale my už od jejich počátku víme, že tam bude problém s tím hojením.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Třeba ty bércové vředy, my často slyšíme, že někdo v našem okolí je má takhle, co se jedná, jak v podstatě se o tu ránu mám starat, když teď někdo třeba tohle řeší, je to aktuální věc, kterou ta rodina musí teď začít řešit. Tak co byste mu poradila?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Ideálně řešit péči o nohy ještě předtím než rána vznikne.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Jak?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Tím, že třeba já mám sedavé zaměstnání v tuto chvíli poměrně hodně, nevím, jak jste na tom vy, a určitě v letním období cítíte, že vám nohy otékají a přijdete domů a stačí, když ty nohdy dáte na chviličku nahoru, když umožníte těm cévám, aby, protože jsou přetížené tou tekutinou, která tam zůstává a krví, která se nám vrací k srdíčku, takže je zvednete nahoru. Pak můžete používat střídavé koupele teplou a studenou vodou, hovoříme ale o situaci, kdy ta rána teda není vytvořena, kdy nedošlo k porušení kožního krytu. Pak samozřejmě nastupují takové prostředky, jako že začnete užívat nějaké léky, říká se jim venofarmaka, které podpoří tu cévní stěnu, no, a pokud už se rána vytvořila, tak, a dokonce na to existují studie, se postupně zjišťuje, že ideální je právě komprese, to znamená, že pomůžete té cévě, aby ona zase mohla vracet ten krevní oběh k srdíčku, aby to nebylo přetížené, ty dolní končetiny, to zase patří do těch preventivních postupů, no, a při té vlastní léčbě, vždycky držet ránu v čistotě, poslouchat toho odborníka, který radí a radí správně v 99,9 %, určitě zase platí všechna tato pravidla, pokud je to bércové ulcerace venózní, tedy žilní etiologie z důvodu porušení těch žil, tak ty končetiny zvedat v průběhu dne. Pokud je ischemického, tak zase jim umožnit, aby došlo k úlevě tím, že ty nožky dáte dolů.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Některé rány se hojí dobře a jiné špatně, a to i ty, kdy dodržujeme v podstatě všechno, co bychom na doporučení lékařů a sester dodržovat měli. Proč to tak je?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Zase jsme u toho, že ta rána je projevem celkového stavu pacienta, to znamená, nemůžu tam mít...

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Takže tam je ještě někde něco špatně?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Ještě někde něco je v tom těle špatně. Buď je to třeba ten dekompenzovaný diabetes, tedy ta cukrovka nesprávně udržená, nebo probíhá v těle nějaký zánět. My jsme ještě nezmínili, že u těch nehodící se ran je největší problém právě, že se prodlouží takzvaná inflamační, tedy zánětlivá fáze, a proto dochází k tomu zhoršení toho hojení, nebo neodstraníme tu příčinu, u dekubitů je to teda ten tlak, když teď vás tady nechám 20 hodin sedět, tak vy tím, že jste při vědomí, tak změníte polohu, ale když usnete, tak se vzbudíte a bude vás bolet ta část, na které budete sedět, tady bok, nebo ten zadek vlastní. A takhle vzniká dekubitus. A když to bude opakovaně, opakovaně a opakovaně, když ten tlak nikdo nezmírní, tak se tam otevře rána.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
V České republice ale dívala jsem se, že chybí centrální registr. Mě by zajímalo, na kolik to vidíte vy ze své praxe, že je v podstatě podceňován i ten ekonomický dopad té stávající péče na ten náš zdravotnický systém?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
To určitě ano a nejsme v tom výjimkou jako Česká republika. Já spolupracuji ještě z OECD. A já teda nechci, aby to znělo jako chlubení, ale jsem členem výboru nejenom České společnosti pro léčbu ran, ale také evropské, a ještě Evropského poradního panelu pro otázky dekubitů a řešíme úplně stejné otázky, že zdravotnické systémy obecně podhodnocují tu problematiku nehojících se ran. Pro ně sice znamenají významný komplikující stav, ale tím, že není stanoveno vlastně, který odborník jednoznačně by se o tu nehojící ránu měl starat, je to multidisciplinární problém, tak se jakoby ty náklady rozmělní a nikdo se jimi nějak centralizovaně nezabývá, že to je velký úkol a velká výzva pro zdravotnické systémy. Například v Evropské unii bylo spočítáno, že zhruba 1,2 hrubého domácího produktu běžné evropské, vyspělé evropské země, je ve zdravotnických systémech věnováno právě na léčbu ran, ale tam spadají ty rány různého typu.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Říká prof. Andrea Pokorná, dnešní host vysílání víkendového Radiožurnálu. /Písnička, zprávy/.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
A my pokračujeme povídání si s naším dnešním hostem, kterým je prof. Andrea Pokorná, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Bavíme se o nehojících se ranách a také o české pacientské organizaci, která je teď v začátcích své práce. Ono je to vlastně, paní profesorko, teď asi tak 10 let od té chvíle, kdy se tou problematikou péče o pacienty s nehojícími se ranami začala více zabývat a víc za ně, jak se říká, lobbovat ta Evropská asociace pro léčbu ran. V posledním desetiletí, jak se vlastně posunula nebo zlepšila a kde stále ty nedostatky má Česká republika ve srovnání třeba s dalšími zeměmi Evropské unie?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Já si myslím, že jako Česká republika si stojíme velmi dobře. Máme Českou společnost pro léčbu ran, která je společností multidisciplinární, tedy zakceptovala, že ten problém je multidisciplinární a sdružuje jak všeobecné sestry, tak lékaře, to si myslím, že je obrovský krok, a to ve všech evropských zemích není. Co se týká analýzy a datových zdrojů, tak jsme na tom také relativně dobře, protože díky Ústavu zdravotnických informací a statistiky už umíme vyhledat pacienty s nehojící se ránou podle konkrétní diagnózy, nejenom u lůžkových poskytovatelů zdravotních služeb, ale také v ambulancích. Problematické je, že lékaři při tom profesním vzdělávání stejně jako sestry mají příliš málo hodin, vzdělávání právě o nehojících se ranách a tudíž tu ránu nemusí správně zdiagnostikovat a ona se nám pak do těch národních registrů, které existují, nedostane.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
A když se špatně zdiagnostikuje, tak co většinou tedy je špatně diagnostikováno?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Třeba když se budeme bavit o těch bércových ulceracích, tak tam velmi často nemáme vyhodnoceno, jestli je to ta léze, která vznikla v důsledku poškození žil, nebo tepen, nebo jestli je to smíšené, a tam se významně liší potom ta péče a hlavně ty preventivní postupy, ale v tom se zase nelišíme proti jiným evropským zemím, protože k tomu je potřeba, aby se dobře došetřil ten pacient, tak je k tomu potřeba udělat ultrazvukové vyšetření, vyšetřit toho pacienta celkově a k tomu velmi často nedochází, protože, jak jste správně řekla, tak to postihuje více pacienty ve vyšším věku, ty bércové ulcerace, a tím pádem i ta dostupnost té péče pro ně nemusí být vždycky jednoduchá.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ale já jsem se dívala, že i nehojící se rány jsou problémem mladší generace. Tam je to u jakých typů onemocnění, s čím je nejčastěji spojováno?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Právě ten diabetes, to znamená ti pacienti, kteří trpí cukrovkou, ale třeba zrovna prosezeniny a proleženiny jsou typické i pro nedonošené novorozence.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Jak se to řeší?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Řeší se to velmi podobně jako u dospělých, používají se tedy materiály, které jsou jemnější a velmi často silikonové, ale je to v důsledku toho, že to nedonošené miminko máte v inkubátoru a máte u něj nějaké invazivní vstupy. Já si myslím, že nám paradoxně pomohlo, že zachraňujeme pacienty ve stále závažnějším stavu. Musíme do jejich těla vkládat různé hadičky, když tedy hovoříme laicky, a právě ty hadičky můžou způsobit ty dekubity na takových nespecifických místech a tím se ti zdravotníci, i ty firmy, které vyrábějí ty materiály, o to více zajímají. /Písnička/.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ve vysílání víkendového Radiožurnálu je naším hostem Prof. Andrea Pokorná. Vy jste z Katedry ošetřovatelství a porodní asistence Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, jste přednostkou tamní katedry. Když teď vezmeme v potaz, že každý jsme se někdy ve svém životě potkali, ať na svém těle nebo u svého blízkého s nějakou ránou, kterou bylo potřeba nějak ošetřit, ať už to bylo po operaci, nebo jenom po nějakém horším pádu třeba z kola a pak jsme se o sebe, nebo o toho blízkého museli starat doma. Pojďme se bavit tak jako prakticky, když se nám po tom zranění na těle objeví jizva, tak jak se mám k té jizvě potom chovat, jak se o ní mám starat, protože takovéto masírování, to asi moc dlouho lidi nebaví a nevydrží.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Pokud se vám udělá jakákoliv jizva a nehojící se rány se velmi často hojí takzvanou keloidní jizvou, to je taková hrubá, na omak tvrdá, a tam si ani moc s nějakým masírováním nepomůžete, ale vždycky záleží na tom, v jaké fázi ta jizva je, lidé nejsou připraveni na to, že velká rána se hojí a ta jizva se dohojuje třeba ještě 2 roky, takže pokud už nás přestává bavit masírování, které by nás ale bavit mohlo, to by bylo super, případně z toho můžeme udělat partnerskou hru, nebo, nebo péči babička, vnučka a podobně, což si myslím, že může zlepšovat vztahy v rodině, někdy zhoršovat, když to bude vynucován, abychom to trochu odlehčili, ale obecně neslunit jí příliš, promašťovat kůži, starat se o ní, nepoužívat mýdla, která jsou dráždivá, to jsou takové základní postupy, které vlastně týkají i běžné péče o kůži a o zdravou kůži, pokud ji zdravou chceme udržet.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Někde jsem se dočetla, že pokud se nám rána hojí rychle a berme to tak, že jsme se někde zranili v létě, máme jenom tržnou ránu, kterou nebylo nutné sešít, ale hojila se, pak se tam objevil nějaký ten strop, ale prý, že když rychle vysychá, tak to není dobře, že by bylo lepší, aby ta rána byla udržována vlhkou, tak by mě zajímalo, jak je to myšleno, jak jí mám udržovat vlhkou?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
U akutní rány to tak není, pokud si opravdu způsobíte nějakou tržnou ránu, drobnou, kterou dobře vyčistíte a opravdu se hojí krásně krustou, pak ten proces, že byste na to aplikovala materiály, které způsobí nebo umožní vlhké hojení, to by asi správný postup nebyl, ale pokud je to nehojící se rána, tak tam opravdu, představte si, že je mnohem hlubší, že má okraje, které můžou být ischemické, nekrotické, ty černé, to musíme odstranit, nebo má jiný problém, třeba právě ten žlutý povlak, tak to poznáte, že to hnisá, laik by se na to podíval, hnisá to, nevoní to, bolí to, kolem toho je to červené, měl by jít k lékaři. A tady se budeme pokoušet právě o to fázové hojení, nebo tedy vlhké hojení, které respektuje jednotlivé fáze hojení toho procesu, prvně chceme, aby ten zánět trochu proběhl, protože to je obranyschopnost, je to, jako když dítěti nebudete chtít dát antipyretika hned na teplotu. Pak budeme tu ránu tedy čistit a pořád chceme, aby to bylo ve vlhku, protože díky tomu nám lépe porostou ty buňky, všechno se narodilo ve vodě, to říká už Oparinova teorie, no, a pak postupně vedeme ten stav té rány k tomu, až se jak ze stran, tak ze středu začnou vytvářet ty nové buňka, a to nám umožní, aby se ta rána uzavřela. To je to fázové, neboli vlhké hojení, o kterém někteří hovoří jako o moderních metodách, ale první materiál se vyskytl někdy na konci druhé světové války, a to si mnoho lidí už dneska jako moderní nepředstaví.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
To keloidní bujení, které jste tady zmínila, u koho se dá předpokládat, že se objeví?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Myslíte to hojení tou keloidní jizvou?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Určitě u těch, kteří mají příliš jemnou tu kůžičku, to znamená, to budou takové ty blondýnky s tou porcelánovou kůží, ti k tomu budou náchylní. Pak jsou typické skupiny osob, které trpí nějakým onemocněním, jako třeba dětí s takzvanou nemocí motýlích křídel, ale to je zcela specifická skupina. Z těch běžných skupin jsou to lidé, kteří často opalují kůži a ta může být náchylnější k nějakým zhoršeným hojením následně, určitě to budou senioři, jak už jsme říkali, budou to pacienti třeba s onkologickým onemocněním a tady právě u té nově vznikající pacientské organizaci je úžasné, že spolupracujeme se sekcí podpůrné léčby České onkologické společnosti. No, a z toho obecného hlediska to budou pacienti, kteří užívají určitou skupinu léků. /Písnička/.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Povídáme si prof. Andreou Pokornou. Povídáme si s ní o tom, jak se máme chovat ke svému tělu, pokud jsou na něm nějaké nehojící se rány. Je tady věc, kdy jsme zmínili tu nově vznikající organizaci i Českou společnost pro léčbu rány, ta právě se s obecně prospěšnou organizací Dialog Jesenius začínala tedy formovat a zformovala se v tu první pomocnou organizaci pro lidi nehojícími se ranami. Mám šanci se skrz vlastně tuhle organizaci dostat k lepší péči.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Já věřím, že ano, to je právě ten hlavní cíl, kterým směřujeme, protože, jak už jsem říkala, ta pacientská organizace bude mít obrovský hlas a bude partnerem pro ministerstvo zdravotnictví při vyjednáváních, je zaštítěna dvěma odbornými společnostmi, jednak tou českou společností pro léčbu ran a jednak Českou společností onkologickou. Tím pádem umožňuje sdružování jak odborníků, tak laiků, ale vy jste se ptala na to, jak se to vlastně běžnému...

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ano...

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
...laikovi podaří. Tak já věřím, že ideální cestou bude právě ten nový web, který vzniká a už vznikl, pardon, zahojime.cz, kde budou, jak kontakty na odborníky, kteří se nehojícími ranami zabývají, tak tam budou jednoduchá videa, která už jsme připravili, budou tam poradny, najdete tam spoustu sdílených příběhů jiných pacientů, a to si myslím, že může také pomoci, a hlavně najdete tam kontakty právě na ta pracoviště i na odborníky. A myslím si, že když kontaktuje někdo i mě, podobnou službu já dělám ve svém okolí, tak velmi rádi pomůžeme.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Když jste zmínila ty příběhy, které tam budou, předpokládám, že mnohdy budou inspirativní pro ty, kteří se na ten web podívají. Je nějaký takový životní příběh z nedávné doby, který vás vzal za srdce?

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Je jich několika. A kdybych asi vybrala jenom jeden, tak by někteří moji pacienti mohli být, mohli být nespokojení. Tím, že já pracuji už teď majoritně na fakultě, tak za mnou docházejí pacienti, kteří třeba měli pocit, že nebyli spokojení při jiném ošetření. A já se vždycky snažím chovat velmi korektně, protože nejsem ten, který je léčil předtím, ale pokouším se hledat důvod, proč to třeba selhalo jinde. A takhle jsem spolupracovala dlouhá léta s jednou pacientkou, která byla po onkologickém onemocnění prsu, bohužel už není mezi námi, ale byla neskutečně silná a myslím si, že se mi podařilo poslední 3 roky jejího života i velmi zkvalitnit. A ona dovedla svou dceru do dospělosti a s tou dcerou jsem pořád v nějakém, sice vzdálenějším, ale kontaktu, myslím si, že to byl jeden z mých největších životních úspěchů, když nepočítám dceru a vnučku a spokojené manželství, takže to je jeden z těch příběhů, i když třeba neskončí šťastně, tak si myslím, v tu chvíli ta kvalita života pro toho pacienta je to nejdůležitější.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Kde vy berete recept na spokojený kvalitní život.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Jednoznačný recept není. I já mám dny, kdy je dobře a kdy je zase hůř, to má asi každý. Mám dny, kdy si říkám, že se vůbec nic nepodařilo a zvenčí to tak nevypadá. Pak právě vidím nějaký takovýhle příběh a říkám si, ale vždyť já bych měla být vděčná, protože existuje spousta lidí, třeba dneska jsem takový impuls viděla v televizi, ukazovali nějakého mladého paralympionika, plavce, který trpí fokomelií, nemá horní končetiny a plave a je úžasný a plave určitě líp než já a než majorita společnosti, a to si řeknete, to je frajer. A říkali tam o tom, že jej podporuje jeho partnerka, a to je prostě nádhera. Spousta z nás, když by ho viděla na ulici, tak si řekne, jé, chudák, vůbec ne. Takže asi ta vnitřní síla je vytvářena i těmi lidmi, které máte kolem sebe a vždycky to jednoduché a lhát tady, že každý den mám zalitý sluncem, to určitě nechci a vím, že to tak nemají ani ti pacienti, ale oni mi to umožňují a já věřím, že to umožňuji jim.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Tak děkuju za rozhovor. Naším dnešním hostem ve vysílání víkendového Radiožurnálu byla paní prof. Andrea Pokorná. Mějte se hezky. Děkuju.

Andrea POKORNÁ, proděkanka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, přednostka Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
Já vám moc děkuju a budu se těšit příště. Na shledanou.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Na shledanou.