Pomáhám ze strachu
Uznávaný fotograf Robert Vano pracoval pro slavné časopisy i osobnosti světové módy. Má za sebou úspěchy i divoké období jak z filmového plátna. Přesto proti mně v jedné žižkovské kavárně nesedí namyšlená celebrita, ale drobný chlapík s duší kluka, který si dvacet let kupuje stejné tenisky a nezapomíná na charitu.
Známe se z focení kalendáře pro Sportovní club Jedličkova ústavu Praha, což není zdaleka jediný charitativní projekt, který jsi podpořil. Jak ses k tomu dostal?
Pro různé neziskovky fotím už přes deset let. Oslovují mě samy. Snad proto, že se jim líbí moje fotky. Možná i proto, že teď už vědí, že neumím a nechci říct ne. Pro sportovce z Jedličkova ústavu i pro ústav samotný jsem dělal celkem třikrát. Byla to moc fajn spolupráce.
Proč nikdy neodmítneš? Určitě máš hodně svojí práce…
Teď zrovna mám díky koroně snad první prázdniny od gymplu, takže si to vlastně vcelku užívám. Ale jinak se držím zásady, kterou mi předal můj dědeček – ten pracoval na zahradě. A když jsem mu jako dítě pomáhal, tak říkal, že štěstí je, když člověk v životě dělá, co ho baví. Neměl by ale nikdy zapomenout, že stejně jako zahradník
...