Paralympionik: Stolní tenis mě vrátil do života

V roce 1999 měl Jiří Suchánek vážnou nehodu, od té doby je na vozíku. Před patnácti lety začal hrát tak trochu "z nudy" stolní tenis, a dnes má bronz z paralympiády v Riu 2016 i další medaile ze světových či evropských šampionátů.

Devatenáctého září 1999 Jiří Suchánek nezvládl zatáčku a skončil s autem na střeše. "Bylo mi teprve sedmnáct, na silnici jsem tenkrát neměl co dělat. Neměl jsem řidičák, navíc jsem řídil pod vlivem alkoholu," vrací se k osudné nehodě statný chlap bez vytáček. "Po úrazu jsem zažíval dost těžké období, občas jsem problémy řešil i pitím."

Myšlenky si však dokázal srovnat v hlavě a našel si také práci. "Od roku 2003 do roku 2017 jsem pracoval v Krajské nemocnici Liberec na oddělení spinální jednotky (oddělení pro pacienty krátce po poranění míchy) jako instruktor soběstačnosti. Učil jsem nové vozíčkáře nejen soběstačnosti, tedy oblékání, přesuny, jízda na vozíku apod., ale řešil jsem s nimi i bezbariérovost a různé sociální problémy."

Jako externista spolupracoval také s Centrem Paraple. "Učil jsem i rehabilitační pracovníky po celé republice správným stereotypům při nácviku soběstačnosti, správné manipulaci s vozíkem a klientem. Přednášel jsem a také jsem v Libereckém kraji zajišťoval servis pro firmu KURY, která vyrábí invalidní vozíky," jmenuje Suchánek široký záběr svých pracovních aktivit.

Sportovat začal trochu z nudy…

Se stolním tenisem se potkal před patnácti lety. "Sportovat jsem začal tak trochu z nudy. Když jsem se přestěhoval z Chlumína do Liberce, tedy 110 kilometrů od rodiny, kde jsem téměř nikoho neznal, neměl jsem kromě zaměstnání co dělat. Z práce jsem šel na pivo, a to bylo všechno. Jednou jsme však měli pacienta, který hrál v Liberci stolní tenis. Pozval mě na trénink a já...

 

Klíčová slova: