Nemocniční knihovník je jako divadelní nápověda – o jeho práci nemají pacienti tušení, zdravotníkům však v zákulisí pomáhá. Zuzana Maurová byla knihovnicí náchodské nemocnice dlouhých 24 let a ke své práci si z vlastního zájmu přibrala i další náplň – shromažďování informací o historii nemocnice. Mnohé ze zjištěných zajímavostí zveřejnila v brožuře vydané ke 130 letům náchodské nemocnice.
* Jaká jsou specifika práce nemocničního knihovníka?
Přišla jsem do nemocniční knihovny z veřejné městské knihovny. Knihovnický základ je samozřejmě všude stejný, ale práce je tady hodně jiná. Velký rozdíl je v tom, že jste na to sama. Děláte všechno od začátku do konce, to, co vás baví, i to, co vás nebaví. Navíc v oboru, o kterém toho moc nevíte. Nejste zdravotník a ani se z vás nestane. Práci si musíte dobře zorganizovat. Mám ráda samostatnost a na druhou stranu myslím, že je na mě spolehnutí. Tušila jsem, že se mi to bude líbit, a měla jsem pravdu. Medicína je dynamický obor. Pokud má mít knihovna v nemocnici smysl, musí mít dobrý knižní fond a poskytovat kvalitní služby. Základem těchto služeb je tvorba rešerší, tj. přehledů relevantních zdrojů k určitému tématu. Rešerše dělám opravdu ráda. Nejdřív si musíte pro sebe téma ujasnit. Získat přehled o tom, co je k němu dostupné. Nutná je orientace i v zahraničních zdrojích, které jsou v medicíně hodně důležité. Pak je vyhledávání nutné přizpůsobit tomu, pro koho je rešerše určena. Jiné zdroje nabídnete lékaři, jiné zdravotní sestře, jiné studentovi gymnázia. Důležité je výběr přizpůsobit i hledisku, z kterého problém tazatele zajímá. Chce lékařský postup, ošetřovatelskou péči, pohled etický nebo právní či psychologický? Některá témata se občas opakují, ale vyhledávat musíte vždycky znova. V podstatě neustále musíte sledovat knižní trh a průběžně doplňovat knižní fond. Knihovna musí obsahovat základní publikace z jednotlivých oborů, ale i specializované monografie. Při výběru knih je dobrá určitá předvídavost. Co se vyplatí koupit a bez čeho se knihovna obejde. Vydané knihy totiž občas rychle z trhu mizí, a pokud titul nekoupíte včas, máte smůlu. Musíte proto umět odhadnout, které publikace si například zařadí školy do svých plánů, aby se nestalo, že mezitím už daná kniha nebude dostupná.
* Kolik knih má nemocniční knihovna?
Náchodská nemocniční knihovna má kolem šesti tisíc svazků. Poměrně hodně knih je deponováno na odděleních.
* Jak jste se dostala k práci nemocniční archivářky?
Archivářka určitě nejsem. Není to ani nic, co bych měla původně v náplni práce. Vzniklo to tak, že mi tehdejší vedoucí účtárny, paní Ilona Žďárská, ukázala krabice se starými fotkami z nemocnice. Ve volných chvílích, hlavně o prázdninách, jsem se je snažila třídit a popisovat. V roce 2005 slavila nemocnice 110. výročí. Připravovali jsme k tomu ve spolupráci s náchodským archivem a muzeem výstavu. Přípravy trvaly asi rok, během něhož jsem se o nemocnici hodně dozvěděla, ať už z pramenů uložených v archivu, muzeu, městské knihovně nebo od tehdejší ředitelky archivu Mgr. Lydie Baštecké, která nám také pomohla některé fotografie datovat. Oslovili jsme tehdy i sestry kongregace, z níž přišly první řádové sestry, které v náchodské nemocnici sloužily. Odpověděla nám sestra Terezie Faksová, která si vzpomínala ještě na některé z posledních řádových sester z náchodské nemocnice. Poslala nám tehdy několik fotografií a výpis z jejich kroniky. Několik informací nám poskytl také Mgr. Petr Tesař ze Zemského archivu v Opavě. Vždycky dostanete více informací, než nakonec publikujete. Snažila jsem se tyto i další informace o historii nemocnice shromažďovat, i když bohužel ne zcela systematicky. Nezbývá na to v běžném provozu moc času. A ne všechno jsem stihla zpracovat tak, jak jsem si představovala. Ale považuji za důležité, aby si nemocnice svoji paměť uchovala.
* Které období bylo nejvíce a které nejméně zdokumentováno?
Překvapivě nejméně dokumentů o nemocnici máme z 60., 70. a 80. let. V osmdesátých letech se například postavilo celé nové křídlo nemocnice (dnes označované jako pavilon D), a tak jsem myslela, že toho budou plné noviny. Strávila jsem celý den v knihovně hledáním v dobových novinách, ale nenašla jsem téměř nic. Narazila jsem na jedinou větu v krátkém článku o zasedání KSČ v roce 1983, že se stavba dokončuje. Naopak z počátků nemocnice je dokumentů poměrně hodně.
* Co vás nejvíc překvapilo a zaujalo při pátrání po historii nemocnice?
K svému 100. výročí vydala nemocnice velice podrobnou brožuru, v níž se náchodský archivář PhDr. Jaroslav Čáp velmi podrobně věnoval vzniku nemocnice. Nějak jsem nabyla dojmu, že nově otevřená náchodská nemocnice byla na svou dobu moderní. Pak mne ale zarazilo, že první – a poměrně velká – přestavba byla dokončena už v roce 1906. Proč tak brzo? Jednak nedostačovala kapacita, ale v archivních pramenech jsem zjistila, že nemocnice v mnoha ohledech nevyhovovala a že s ní její první primář, který přišel z Prahy, nebyl právě spokojen. Jedním z problémů bylo umístění operačního sálu uvnitř hlavního pavilonu. Sál měl pouze jedno okno. V té době ještě nebyla do nemocnice zavedena elektřina, proto bylo pro operatéra důležité denní světlo. Leckde již byly v nemocnicích stavěny nebo přistavovány pětiboké operační sály, často přízemní, které měly po obvodu několik oken a také okno střešní. A primáři Stráníkovi se podařilo v podstatě dost rychle stavbu takového moderního operačního sálu prosadit. Přistavěn byl k hlavní budově směrem do dvora a operovalo se v něm až do roku 1938. Časem byla tato přístavba navýšena o dvě patra a zbourána byla až v souvislosti se stavbou nových pavilonů J a K.
* Pro nás je dnes ale nepředstavitelné i to, v jakém počtu zaměstnanců nemocnice ze začátku fungovala – na 70 lůžek tu bylo 6 zdravotníků, z toho dva lékaři a čtyři sestry.
A to měli ještě 30 lůžek v rezervě. Provoz musel vypadat úplně jinak než dnes. V archivu jsem našla výkazy nemocnice. Za první čtyři měsíce provozu bylo provedeno 21 operací, z toho ani ne polovina v narkóze. Například břišní punkce nebo některé gynekologické operace se prováděly bez narkózy. V nemocnici tekla jen studená voda, a to zdaleka ne všude, a ta se na koupel každého pacienta ohřívala zvlášť. Když pacient dostal léčivý přípravek, který se měl užívat teplý, tak si ho do kuchyně donesl ohřát.
* Něco takového si už dnes nedovedeme představit. Jak dlouho první primář v nemocnici působil?
Jindřich Stráník nastoupil v červenci 1895. Bylo mu 27 let a odešel v šedesáti v roce 1928. Výběrové řízení na nového primáře bylo tehdy vypsáno bez jeho vědomí. Městský lékař MUDr. Jaroslav Eichler dokonce v novinách upozorňoval lékařské kolegy, že jde jistě o omyl, protože primář Stráník je zdráv, plný sil a do důchodu se nechystá. S výběrem jeho nástupce MUDr. Josefa Kudrnáče měl ale naštěstí okresní výbor šťastnou ruku.
* Je vidět, že toho o nemocnici víte opravdu hodně. Část těchto znalostí jste využila do brožury vydané ke 130 letům nemocnice. Máte ještě nějaké další plány na publikování těchto zajímavých informací?
Teď pracuji ještě na panelech, které by měly ve zkratce zachycovat historii nemocnice a její současnou i budoucí podobu. Panely by měly být umístěny v některé veřejně přístupné části nemocnice. A ještě bych ráda napsala článek o té přístavbě z roku 1906. To mi přijde opravdu zajímavé. Primář Stráník musel být rozhodný muž, který věděl, co chce a dokázal toho dosáhnout. Podařilo se mu prosadit i stavbu nového infekčního pavilonu, započatou v roce 1914. O tom starém, tedy po pouhých 17 letech provozu, se vyjádřil v roce 1912 velmi jednoznačně: „Nevyhovuje.“
