Největší problém je nesamostatnost, bolest a sexuální frustrace, ne vozejk, říká ředitel Centra Paraple

David Lukeš ve dvaceti letech skočil během fotbalového zápasu do potoka, aby se osvěžil. Pak se probudil až na JIP. Se zlomenou páteří a diagnózou spastické kvadruplegie – a informací od lékaře, že už se nikdy na nohy nepostaví. Začal se profesionálně věnovat ragby a dnes šéfuje Centru Paraple.

Na úvod bych si chtěla vyjasnit, jaké termíny v souvislosti s vaším zdravotním stavem nemáte rád. Už jsem byla svědkem vášnivých, až nepřátelských diskusí na sociálních sítích o korektnosti, kdy se lidé s hendikepem rozčilovali, když někdo použil třeba slova "na vozíčku"… Tak mi dejte nějaký manuál korektnosti.

Myslím, že univerzální manuál neexistuje. Bavil jsem se o tom s mnoha lidmi, kteří mají různý hendikep, a s mnoha lidmi, kteří mají poškozenou míchu a jsou na vozejku. A každý používá tu terminologii jinak. Mně vozíček nevadí, i když si z toho také dělám srandu. Nemám pocit, že by to z nás dělalo děti. Ale jsou lidé na vozejku, kteří výraz vozíček nesnesou. Nemyslím si, že by se to dalo paušalizovat. Stejně tak si myslím, že není problém říct slovo vozíčkář. Je to i nejjednodušší v případě, že se třeba snažíte zjistit, jestli je pro nás přístupná nějaká restaurace nebo...