Nehezké zkušenosti rodičů handicapovaných dětí

Vybrat dítěti školu je v Česku na rodičích. Jenže podle průzkumu "Zkušenosti rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP)" se každý pátý rodič, jehož dítě se potýká s nějakým handicapem, setkal s doporučením toho, aby své dítě přehlásil jinam.  

Méně či více důrazné doporučení pro změnu školy přichází z různých stran. Nejčastěji s ním přicházejí školy nebo školská poradenská zařízení (uvedlo 60 % rodičů), s doporučením, podle kterého by dítěti bylo jinde lépe, ale přicházejí také rodiče spolužáků nebo (méně často) zřizovatelé školy. I když je rozhodnutí vždy na rodičích, řada z nich je přesvědčena, že je návrh školy nebo poradny pro ně závazný. Podle průzkumu PAQ Research školu kvůli svému znevýhodnění alespoň jednou změnila třetina dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.  

"Bohužel dvě třetiny z nich si myslí, že je toto doporučení pro ně závazné. Přitom jde o odborný názor, který je v rozhodnutí o přiznaných podpůrných opatřeních nadbytečný a nemá v rozhodnutí, které určuje povinnosti školy, co dělat," myslí si Veronika Doležilová ze spolku SPOLU. S tlakem či doporučením na změnu školy se podle průzkumu častěji setkávají rodiče dětí s lehkou formou mentálního postižení, s poruchami chování a nezdravotním znevýhodněním či se smyslovým a tělesným postižením. Nejvíce "rezistentní" jsou vůči tlaku okolí rodiče dětí s poruchou autistického spektra, i když právě oni se s takovými doporučeními potkávají poměrně často.  

Proč je školy odmítají  

Jaké jsou důvody, aby školy více či méně otevřeně odmítaly děti, které mají povinnost vzdělávat? Podle Karla Garguláka, analytika ve společnosti PAQ Research, řada z nich není připravena a není to jen a pouze jejich selhání, ale i selhání celého vzdělávacího systému. "Stále se pohybujeme v logice připravenosti dítěte na školu, a ne školy na dítě. Důvod je v profesní připravenosti učitelů i ředitelů škol, v podpoře škol, na které jsou kladeny vysoké požadavky. Škola má vzdělávat všechny děti, ale zároveň nikdo nevymezil, jak má kvalitní práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami vypadat, nepromítá se to do jejich přípravy, na školách se to děje náhodně," dodává Karel Gargulák.  

Kolika dětem se kvůli tomu zúží perspektiva do budoucna, to se z průzkumu PAQ Research bohužel vyčíst nedá. Faktem ovšem je, že se 12 % rodičů s diagnostikovanými dětmi setkává s tlakem na volbu jiné školy už při zápisu do 1. třídy nebo během ní (29 %). Pokud dítěti poradna "napíše" podpůrné opatření až poté, co do školy nastoupí, ke změně školy (včetně přestupu do školy či třídy speciální) už tak často nedochází.