Na vozíku se doslova rozžila. Svůj optimismus teď Marie předává dál

Pád z koně, těžký úraz a zbytek života strávený s koly navíc. Pro někoho by invalidita znamenala úplný konec. To ale rozhodně není případ zdravotní sestřičky Marie Nahodilové z Jihlavy, kterou můžete běžně potkávat v jihlavské nemocnici. Většinou za přepážkou přijímá pacienty objednané k hospitalizaci a občas vypomáhá kolegyním na recepci urgentního příjmu s objednávkami na různá vyšetření.

"Jak sama říká, na vozíku se doslova rozžila. Všude kolem sebe rozdává dobrou náladu. Invalidní vozík jí prý dal nadhled a lehkost, zkrátka nedělá ze života vědu. Chodí do zaměstnání, tancuje (ano, opravdu to tak je), zpívá v pěveckém sboru, hraje na piano a maluje. A nově také jako peer mentorka pomáhá těm, kteří se právě potýkají se vším, čím si za ty roky prošla také ona.

Marii Nahodilové i její rodině změnil před devíti lety život nešťastný pád z koně. To, co tolik milovala, ji upoutalo na invalidní vozík. Následkem úrazu u maminky dvou dnes už dospělých dětí došlo k poškození míchy a ochrnutí dolních končetin a částečně i levé ruky. Marie Nahodilová se tak s tím, co jí život připravil, musela poprat jako lvice.
"Ztráta levé ruky mi značně ztížila celou situaci, protože jsem od narození vyhraněný levák. Ale je pravda, že postižení ruky u mě málokdo zaznamená. Jak říkají moji fyzio- a ergoterapeuti, kteří se mnou dlouhodobě pracují, dokonale klamu tělem. To znamená, že...

 

Klíčová slova: