Míváme propady, kdy si říkáme, že nezvládáme vůbec nic, říká máma holčičky se sluchovým postižením

"Když byl dceři rok a půl, začali jsme používat znakový jazyk – pejsek, kočka, sluníčko a podobně. Serafínka reagovala okamžitě, byla nadšená, že se konečně může vyjádřit a že jí někdo rozumí," vzpomíná Klára Svobodová. Její šestiletá dcera se narodila předčasně s těžce postiženým sluchem.

"Báli jsme se, abychom něco nepromeškali, protože řeč se u dětí vyvíjí do určité doby, udává se hranice asi sedmi let věku. Začali jsme se sluchadly. Po tom, co dostala Serafínka první implantát, se to začalo víc a víc zlepšovat. Dneska toho slyší tolik, že už s námi moc nechce znakovat," popisuje Klára.

Uvědomuje si holčička, že je jiná? "Problém mívají dospělí, ne děti. Stává se mi, že když na hřišti rodiče vidí, že má Fína něco na ušima, znakuje a není jí rozumět, snaží se svoje děti od ní dostat pryč, aby nemuseli čelit situaci, kdy budou muset něco vysvětlovat nebo...

 

Klíčová slova: