Komunikace a čtenářská gramotnost u dětí se sluchovým postižením

 
Informatorium 3-8

Základním nástrojem komunikace je jazyk. Děti si ho od raného věku osvojují prostřednictvím interakce s okolím. Pokud se ale narodí s těžkou až úplnou ztrátou sluchu, může pro ně být (i s funkční kompenzační pomůckou) osvojení mluvené řeči náročné.  

V kontaktu s vnějším světem jim pomáhá komunikace pomocí vizuálních prostředků a znakového jazyka. Podle míry ztráty sluchu rozvíjejí své dovednosti komunikovat v mluvené a psané češtině. Jak na to?  

Rozvíjení jazykových kompetencí u dítěte se sluchovým postižením  

Schopnost komunikovat se sociálním prostředím je to nejdůležitější, co si dítě potřebuje osvojit. Celý proces osvojování jazykových dovedností dítěte začíná okamžikem jeho narození. V raném věku je obklopeno svým nejbližším okolím. Postupně se zapojuje do vrstevnického kolektivu a dochází do školského zařízení, kde svoji schopnost komunikovat dále rozvíjí. Dobré komunikační kompetence dítěte jsou základem jeho dalšího vzdělávání, do budoucna jeho zapojením do společnosti a úspěšným uplatněním na pracovním trhu.  

Pokud dítě se sluchovým postižením žije v rodině s rodiči, kteří mají také sluchové postižení a primárně komunikují znakovým jazykem, dítě si znakový jazyk osvojuje od útlého věku přirozenou cestou. Pokud se dítě s tímto druhem postižení narodí slyšícím rodičům, celý proces rozvoje komunikačních dovedností dítěte je obtížnější. Rodiče se totiž nejprve učí s dítětem komunikovat všemi dostupnými způsoby. Učí se, jak využívat vhodné komunikační strategie charakteristické pro komunikaci vizuálními prostředky, postupně rozšiřují dovednost komunikovat s dítětem prostřednictvím znaků a základních frází a poznávají gramatiku znakového jazyka.  

Již v předškolním věku je pro dítě důležité rozvíjet komunikační dovednosti v českém znakovém jazyce. Jeho prostřednictvím se bude učit dalším jazykům a uvědomovat si jejich odlišnosti, ale i čtení a psaní. Český znakový jazyk se stává jeho primárním komunikačním prostředkem, prostřednictvím kterého si osvojuje nejen kompetence v oblasti vzdělávání, ale je taktéž podrobeno procesu výchovy.  

Znakový jazyk a znakovaná čeština  

Oproti českému jazyku má český znakový jazyk mnoho rozdílností a je třeba, aby se s nimi seznámil i pedagog. Vysvětleme si ale nejprve pojmy, se kterými se lze v souvislosti se vzděláváním žáků se sluchovým postižením setkat. Jedná se o pojmy český znakový jazyk a znakovaná čeština. Existuje mezi nimi značný rozdíl.  

- Český znakový jazyk je jazyk, který disponuje charakteristikami kteréhokoliv jiného přirozeného jazyka. Český znakový jazyk je znakovým jazykem neslyšících lidí žijících v České republice. Má vlastní gramatiku a funguje nezávisle na mluvené češtině. Od mluvených jazyků se liší především způsobem své existence – je jazykem vizuálně-motorické povahy. Je vytvářen tvary, pozicemi a pohyby ruky nebo rukou, pohyby horní části trupu, hlavy, ale i obličejových svalů. Mezi dalšími specifickými rysy, které ho odlišují od češtiny a které můžeme jmenovat, je např. využití prostoru před tělem mluvčího nebo využití nemanuálních nosičů významu (gramatické významy jsou totiž často vyjadřovány i pohyby hlavy, trupu nebo pohyby obličejových svalů – tak se v českém znakovém jazyce vyjadřují např. různé typy otázek, zápor nebo syntaktické vztahy). Zatímco v mluvených jazycích jsou jazykové prostředky ve výpovědi řazeny lineárně (za sebou), ve znakovém jazyce se vedle principu linearity projevuje také princip simultánnosti – prostředky znakového jazyka umožňují mluvčímu vyjádřit ve stejném okamžiku více informací najednou. Tyto specifické postupy se uplatňují ve všech znakových jazycích a zcela zásadně ovlivňují odlišnosti v jeho produkci i recepci.  

- Znakovaná čeština je umělý znakový systém, který vychází z českého jazyka a snaží se o vizualizaci mluvené češtiny. Produkcí se podobá znakovému jazyku, ale kopíruje gramatiku češtiny. Kopíruje její slovosled, pro určité gramatické prostředky využívá speciální znaky (např. znak pro spojky aby, ale, protože apod.), některé gramatické prostředky češtiny může vizualizovat pomocí prstové abecedy (např. pádové koncovky) atd.  

Pro žáky s postlingvální poruchou sluchu (tzn. kteří ztratili sluch během života) nebo pro žáky se středně těžkou až těžkou (dobře kompenzovanou) poruchou sluchu je znakovaná čeština srozumitelnější. Při komunikaci se spoléhají na slyšení, které jim umožňuje kompenzační pomůcka, na znalost českého jazyka, na odezírání, příp. na základě zkušenosti s češtinou dosazují a domýšlejí kontext sdělovaného.  

Naopak u žáků s prelingvální sluchovou poruchou (tzn. žáků, kteří neslyší od narození nebo u nichž došlo ke ztrátě sluchu před vývojem řeči), kteří nemají funkční kompenzaci, je třeba rozvíjet komunikaci prostřednictvím znakového jazyka. Jedině tak porozumí sdělovanému textu komplexně, a to včetně všech významů, které sdělení nese.  

Čtenářská gramotnost u neslyšících dětí  

Čtenářská gramotnost neznamená jen umět číst, znamená číst s porozuměním textu, dokázat o něm hovořit a využít ho v běžném životě.  

"Budovat čtenářskou gramotnost je možné od nejútlejšího věku dítěte, i když v této době dítě ještě smysluplně nečte, a dokonce ani nezná jazyk, ve kterém jsou texty napsané. Vztah ke čtení rozvíjejí bezesporu nejvíce rodiče, kteří svým vlastním přístupem ke knihám a čtení (a psaným textům obecně) významně ovlivňují své dítě. Také mateřská škola má velký podíl při přípravě dítěte na čtení (Tomášková, 2015, s. 12)."  

U dětí s úplnou ztrátou sluchu je situace složitější, protože se učí psát a číst v jazyce, který znají omezeně nebo ho neznají vůbec. Nicméně i u nich lze budovat čtenářskou gramotnost. Děti spontánně vnímají komunikaci kolem sebe, chápou okolní dění a mají díky tomu základní povědomí o světě. Později se takové děti učí číst a psát podobně, jako se slyšící děti učí číst a psát v cizím jazyce.  

U všech dětí, včetně dětí se sluchovým postižením, je důležité již od raného věku budovat vztah ke knihám, příběhům, informacím, a to jak v rodině, tak v mateřské škole. Předčtenářská gramotnost se buduje a rozvíjí v období, kdy dítě ještě nečte, ale rozvíjí potřebné kompetence pro čtení.  

Jakmile dítě ovládne formální znalost písmen, lze jej podpořit v tvorbě tzv. osobní knížky. Dítě si do ní zapisuje vše o sobě, nejprve s dopomocí a později více samo. Vlepuje si tam různé fotografie nebo maluje obrázky, které souvisejí s tím, co prožilo nebo prožívá, co má rádo apod. Děti se zpětně rády ke své osobní knížce vracejí, rády si v ní listují, nebo ji dokonce předčítají druhým.  

Podstatné je neustále děti ke čtení motivovat. Z tohoto důvodu vznikla také řada projektů zaměřených na rozvoj čtenářské gramotnosti u žáků se sluchovým postižením, které myslí jak na nejmenší sluchově postižené čtenáře, tak na starší žáky. Jedná se např. o dnes již tradiční akci českých knihoven Noc s Andersenem, do které se mj. pravidelně zapojuje i Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených. Unikátním projektem Krajské vědecké knihovny v Liberci jsou "znakoknihy" – hybridní knihy, které v prostředí originálních ilustrací knih propojují psaný text se simultánním překladem do českého znakového jazyka. O tématu rozvoje čtenářské a předčtenářské gramotnosti u dětí se sluchovým postižení pojednává podrobněji Odborný magazín Centra pro dětský sluch Tamtam (3/2022).  

Pokud vás problematika zaujala a chcete vědět, jak děti se sluchovým postižením učit číst a psát, přečtěte si celý článek na webu Zapojmevšechny. cz. Tento článek byl zkrácen pro zveřejnění v periodiku Informatorium 3–8.

---

TIPY PRO KOMUNIKACI S DĚTMI S NEDOSLÝCHAVOSTÍ  

Následující tipy mohou využít nejen učitelé. Jsou určeny všem, kteří komunikují s dítětem (příp. s dospělým) s nedoslýchavostí. U těchto dětí, pokud s nimi komunikujete mluvenou řečí, můžete využít níže citovaná doporučení:  

- Nekřičte. Pokud má dítě sluchadlo, křikem mu působíte až fyzickou bolest. Pokud neslyší vůbec, namáháte si hlasivky zbytečně.  

- Pokud dítě zvládá odezírat, postavte se vždy tak, aby světlo dopadalo na váš obličej. Sluchově handicapovaný partner bude moci odezírat a vidět vaši mimiku a gestiku.  

- Mluvte v kratších, nepříliš komplikovaných větách.  

- Ukazujte to, co říkáte, na obrázcích.  

- Dávejte přednost multisenzoriálnímu objevení sdělovaného – využívejte předměty, prostředky pro alternativní komunikaci (např. počítač, dotykový tablet, obrázky aj.), příp. prvky totální komunikace (viz Infobox níže).  

- Pomocí vhodných otázek kontrolujte porozumění.  

- Mluvte pomaleji a zřetelně (ne však přehnaně – to působí komicky a dítěte se to může i osobně dotknout).  

- Zohledněte, že v písemném projevu dítěte se mohou vyskytovat agramatismy (špatně volené tvary slov), nevhodná slova v daném kontextu apod.  

- Je třeba mít na paměti, že komunikace prostřednictvím mluveného jazyka je pro dítě psychicky i fyzicky náročnější, proto může být rychleji unavené. Z tohoto důvodu poskytujte dítěti častěji možnost relaxace a odpočinku při aktivitách méně náročných na komunikaci.  

- Buďte připraveni na to, že hlas dítěte může znít neobvykle. Lidé se sluchovým postižením nemohou sluchem kontrolovat, jak jejich hlas zní. Z tohoto důvodu může jejich mluva působit nepříjemně a být hůře srozumitelná. Může být navíc doprovázená různými pazvuky.  

- Pro komunikaci zajistěte akusticky klidné prostředí, bez okolních zvuků (doprava, hudba atd.).  

- Pro komunikaci s lidmi se sluchovým postižením lze pro předejití nedorozumění využít psanou formu nebo objednat tlumočníka znakového jazyka. Jeho nezbytnost u důležitých jednání můžeme jen podtrhnout.  

TIPY PRO ROZVÍJENÍ PŘEDČTENÁŘSKÝCH DOVEDNOSTÍ U DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO A RANÉHO ŠKOLNÍHO VĚKU  

Následující tipy mohou využít nejen učitelé, jsou určeny všem, kteří pečují o dítě se sluchovým postižením (o děti nedoslýchavé nebo neslyšící).  

- Od útlého věku dítěte navštěvujte dětská divadelní představení. (Např. divadelní spolek OUKEJ nabízí školám a školkám tzv. knižní vystoupení. Ve svém repertoáru má v současné době přibližně deset divadelních představení, při kterých herec využívá prvků pohybového divadla a znakového jazyka. Hlavní rekvizitou tohoto představení je kniha plná obrázků. Nejedná se ovšem zdaleka o ojedinělé představení pro děti se sluchovým postižením. V současné době je nabídka takových programů mnohem širší.)  

- S nejmenšími dětmi stačí knihu prohlížet nebo v ní jen společně listovat. Později dětem začnete obsah knihy přibližovat, vyprávějte příběh, předčítejte. Velmi osvědčené jsou velké, bohatě ilustrované knihy. Při tom využívejte prostředky vizuální komunikace, ukazujte obrázky, používejte znaky i český znakový jazyk. Později využívejte pro čtení knížky s krátkým textem. Doporučit lze i tzv. logopohádky a logopedické pohádkové karty.  

- Vytvořte čtenářské rituály. Jde o chvíle, které si dítě spojí s četbou. Aktivně do čtení knihy, vyprávění příběhu děti zapojujte (aktivitami, které souvisí s příběhem, následným povídáním na dané téma, dramatizací pohádky apod.).  

- V mateřské i základní škole by děti měly mít k dispozici knihovničku s dětskými knihami, ve třídách je vhodné zařídit psací a čtecí koutky.  

- Vedle literárních textů je třeba pracovat také s texty neliterárními. Pracujte s různými vzkazy, seznamy na nákup, recepty, kalendářem a poukazujte na užitečnost písemné komunikace.  

- Velmi osvědčený je také tzv. zážitkový (komunikační) deník. Tvořte ho společně s dítětem. Zaznamenávejte do něj události dne pomocí obrázků, vlepujte fotografie a vytvářejte popisky pomocí jednoduchých slov. Vše je vhodné doprovodit stručným popisem, aby si dítě zvykalo na souvislost písma a významu na obrázku či přímo vytvářelo jakýsi bilingvní slovník (slovo – znak).  

- Čím je dítě starší, tím více odkazujte k písemným záznamům. Využijte kartičky se slovy (popř. znaky) a nalepte je na předměty v místnosti.  

Web Zapojmevšechny.cz byl spuštěn na podzim 2019 s ambicí stát se průvodcem nejen společným vzděláváním, ale kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Je určen pedagogům, rodičům i zřizovatelům škol. Vznikl v rámci projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B při NPI ČR). Najdete zde obsah naplněný zkušenostmi a praxí škol a odborníků: vzorové dokumenty, praktické příklady, metodiky, aktivity i zahraniční inspiraci. Širokou nabídku doplňuje online poradna a mapa expertních služeb.  

Zdroje:  

Komorná, M. (s. 12–13). In: Cíchová Hronová, A. et al. (2019). Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením: čeština jako druhý jazyk (2. část). [Online]. První vydání. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: Metodická podpora pro učitele II. – DIGIFOLIO (rvp.cz) [dat. cit. 5. 10. 2022].  

Wikipedie, otevřená encyklopedie. (2023). Znakovaná čeština. [online]. Dostupné z: Znakovaná čeština – Wikipedie (wikipedia.org) [dat. cit. 5. 10. 2022].  

Williams, Ch. (2004). Emergent Literacy of Deaf Children.  

Journal of Deaf Studies and Deaf Education, 2004, roč. 9, č. 4, s. 352–365 [online]. Dostupné z: https://www.  

researchgate.net/publication/8397450_Emergent_Literacy_ of_Deaf_Children. Cit. In: Siková, K. (2014). Předčtenářská gramotnost u dětí se sluchovým postižením. Bakalářská práce. FF UK, Praha. [dat. cit. 5. 10. 2022].  

Wiener, P. a kol. (2013). Přátelská místa: manuál kurzu.  

2., upr. vyd. Hradec Králové: Český červený kříž, Oblastní spolek ČČK, ©.  

Tomášková, I. (2015). Rozvíjíme předčtenářskou gramotnost v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál.  

Zemánková, V. & Cíchová Hronová A. (s. 34). In: Andrejsek, J. et al. (2018). Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením: čeština jako druhý jazyk. [Online]. První vydání. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.  

php?file=83791&view=14026 [dat. cit. 5. 10. 2022].  

Dětský sluch. (2022). Odborný magazín Centra pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Číslo 03/2022.  

Foto:  

O autorovi: Autorský tým Zapojmevšechny.cz

Klíčová slova: