Když na vás vybafne nečekaný zvuk - Jak se bojí bez zraku?

Možná si ještě někdo z vás pamatuje panenku chou chou (šušu). V roce 2006, kdy mi bylo deset let, taková sranda stála 1.500 korun, a přesto jsem ji nakonec dostala i já. Mé nadšení ovšem netrvalo ani čtyřiadvacet hodin: Hned druhý den po příjezdu začala panenka nečekaně hrát nějakou melodii. Zřejmě to musel být nějaký zkrat, protože předtím i potom vydávala pouze ty zvuky, které vydávat měla. Lekla jsem se tak příšerně, že jsem dostala hysterický záchvat. Vytoužený dárek následně zaujal trvalé místo v koutě s vypínačem v poloze Off.

    V předminulém příspěvku jsem vám povídala o nočních můrách a v minulém o knihovně, hercích a vysavači v roli masožravé kytky Adély. Strach nebo radost z něčeho...