Jak to vidí - Luboš Zajíc (prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR)

 
ČRo Dvojka

08:30 Jak to vidí

 
moderátor

A teď už tu přátelé pro vás máme sváteční vydání pořadu Jak to vidí. Dnes Zbigniew Czendlik a jeho host Luboš Zajíc, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. Patří slovo vidět do slovníku lidí se zrakovým postižením? Koho SONS sjednocuje? Jak se žije nevidomým v České republice? Vadí jim koloběžky v pražských ulicích? V čem je specifická knihovna digitálních dokumentů? Je důležité, aby nevidomí vedle poslechu audioknih i sami četli v Braillově písmu? Proč chodí nevidomí neradi do běžného fitcentra? A co vidí Luboš Zajíc srdcem? Tak o tom všem teď půjde řeč. /znělka/

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Krásné dobré ráno, milí posluchači, dnes si budu povídat s panem Lubošem Zajícem, prezidentem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v České republice. Pane Luboši, dobrý den.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Dobré ráno.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Já si myslím, pane Luboši, že rozhlas patří mezi oblíbené médium pro nevidomé a slabozraké.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

To máte určitě pravdu. Rozhlas je totiž médium, které je pro nás naprosto přístupné. Tam není nic, co bychom vnímali jinak než běžní posluchači. Takže rozhlas máme opravdu rádi. Já sám jsem velkým fanouškem Českého rozhlasu, opravdu rozhlas je pro nás velmi příjemný a důležitý.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Mezi pravidelné posluchače patří i moji přátelé, manželé Bucákovi z Lanškrouna, vy je znáte, že? Vy jste taková komunita poměrně veliká, ale všichni se znáte.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

No, s tou velikostí průměrná komunita. Známe se poměrně hodně, protože dneska při možnostech dnešních technologií, když se lidé potkávají online, virtuálně, přes různé e-mailové konference atd., tak o sobě poměrně opravdu víme.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Já když se potkám s manželi Bucákovými někde na ulici a pozdravím je, tak oni reagují: "Pane faráři, rádi vás vidíme." Máte to také tak? Používáte tohleto v komunikaci?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Určitě, protože když člověk řekne, že někoho rád vidí, tak tím úplně nemyslí jenom, že ho vidí očima, ale prostě že se s ním setkal. Myslím, že to takhle vlastně vnímá každý, takže my samozřejmě tohle slovo, myslím my jako nevidomí, běžně používáme.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Vy jste naznačil trošku další otázku, protože jste řekl, že nevidíme jen očima, čím vším můžeme se dívat na sebe, do sebe, na svět kolem nás? A čím vy se díváte?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Tak přeneseně, budeme-li mluvit stále o dívání, i když přeneseně, mluvit o těch jiných smyslech, tak samozřejmě, že nevidomí lidé jsou jaksi nuceni více zapojit ty smysly ostatní. Říká se, že běžný člověk zrakem vnímá 80 či 90 % vjemů, no a všechny tyhle nevidomým chybí. Takže je nějak suplujeme a samozřejmě sluchem velmi výrazně, potom hmatem, samozřejmě i čich se člověk snaží zapojovat, když jdu po ulici a hledám nějaký obchod a není nikdo kolem, abych se zeptal, které dveře kam vedou, no, tak vejdu dovnitř a zjistím, jestli je to ta drogerie, nebo řeznictví. Takže i ten čich je opravdu důležitý, no a samozřejmě chuť je smysl, který všichni rádi používáme.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Víte, co by mě zajímalo? Až skončí naše povídání, jak mě popíšete, s kým jste se potkal.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Určitě vás nepopíši těmi běžnými vizuálními vjemy. Obrázek, který já si dělám, je spíše, hodnotím váš hlas, jestli jste člověk starší, mladší, sympatický, méně sympatický, máte hlas hlubší, vyšší, samozřejmě mám nějakou představu o vaší výšce, protože když jsme šli sem do studia, tak jsem se vás držel za předloktí, takže tenhle vjem mám, no, ale určitě vám neřeknu, jakou máte barvu očí.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

To je úžasné, co všechno vy dokážete. Jakoby ten jeden handicap, který máte, jakoby pomůže vám rozvinout další, co já vím, jak to pojmenovat, pomůžete mi?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Smysly.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Smysly, ano. Vy jste prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v České republice, pokud bych to tady opakoval, tak se nám to prodlouží to naše povídání, vy používáte zkratku.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Ano, my jsme zkratka SONS, to jsou právě v těch písmenech ta slova, která už nemusíme opakovat.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

A já bych se vás zeptal, SONS, koho sjednocuje? Protože máte v tom názvu /nesrozumitelné/.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Vysvětlím to, to je z důvodu historických, kdy po roce 1989 se nám tady vlastně objevily dvě organizace, které měly velmi podobný úkol a cíl, a tj. že sdružovaly slabozraké a nevidomé. Tady dříve byl Svaz invalidů a z toho se vyvinula jedna organizace, jmenovala se Společnost nevidomých a slabozrakých, a pak vznikla úplně čerstvá, energií nabitá organizace, která vznikla v té polistopadové době, to byla Česká unie nevidomých a slabozrakých, no a tyhlety dvě organizace chviličku působily vedle sebe, trošičku se hašteřily, ale naštěstí brzy došly k tomu, že nedává smysl, aby tady byly dvě takové vlastně stejné organizace, takže v roce 1995 se sešly, domluvily, sjednotily a od roku 1996 jsme Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých. Takže proto.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Ano, co poskytujete členům této organizace, jaké služby?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Je toho vlastně strašně moc. Prvním, co bych asi zmínil, je, že dáváme možnost lidem se zrakovým postižením, aby se scházeli, my působíme vlastně po celé republice, máme necelých 70 odboček, tzn. že vlastně ve většině větších měst České republiky působíme, a ti lidi se tam scházejí 1x týdně, 2× týdně, 3× týdně, někde třeba méněkrát, ale je to různé podle zájmů, a mohou spolu jaksi probírat to, co je v životě baví, trápí, co jak řeší. To je jedna z věcí. Samozřejmě, že když se takhle lidé scházejí, tak také při tom dospívají k nějakým, řekněme, že jsou schopni naformulovat, co by potřebovali od společnosti, co by bylo lépe, aby bylo nějak jinak. No a to je vlastně ten druhý důvod naší existence, že naše organizace se snaží tyhlety věci, které tak zezdola jaksi vnímáme, nějak formulovat a potom obhajovat anebo prosazovat někdy i ty zájmy nevidomých a slabozrakých na všech úrovních. Od těch místních až po, řekněme, celostátní. A kromě tohohle tedy hájení nějakých zájmů a prosazování, tak potom poskytujeme celou řadu takových specifických služeb, které nevidomí potřebují a slabozrací. Ať už jde třeba o knihovnu digitálních dokumentů, nebo o navigační centrum, vydáváme svůj časopis, poskytujeme mnohé sociální služby, odborné sociální poradenství a takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho a je možné, že k některým těm službám se ještě později dostaneme.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

A vy jako prezident této organizace co děláte? Jaká je vaše náplň práce?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Naše organizace má přes 200 zaměstnanců v tuto chvíli, takže já jsem takový ten článek úplně nahoře, který by tomu všemu měl dávat nějaký jednotný směr. Tzn. musím se snažit o to, aby naše organizace byla viditelná, abychom věděli, co chceme, uměli jsme to formulovat. Musím se starat o ty zaměstnance, ale také jaksi kormidlovat tu organizaci tak, aby to bylo ku prospěchu, abychom fungovali.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Pane Luboši, 200 zaměstnanců, tak to je poměrně velká firma. To může mít firma, která má miliardový obrat. Vy máte 200 zaměstnanců a mě by zajímalo, kolik sdružujete nevidomých a slabozrakých a kolik jich je obecně, kolik je těch, kteří jsou mimo vaši organizaci ještě a které byste možná chtěli k sobě přitáhnout.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Naše organizace má zhruba kolem 7 000 členů a vlastně úplně přesné číslo, kolik je zrakově postižených v České republice, nemáme, protože ono máme jenom takové hrubé odhady. A rozhodně jenom u nás je sdruženo jenom část těch lidí slabozrakých, určitě jich je mnohem víc, ale je nás kolem těch 7 000, což pořád je, myslím, velmi vysoké číslo.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

/znělka/

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Hovořím s panem Lubošem Zajícem, prezidentem organizace s názvem ve zkratce SONS, což znamená Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v České republice. Pane Luboši, řekněte mi, jak se žije nevidomým v České republice a jak se žije nevidomým v jiných zemích. Jestli máte nějakou jinou zemi, která by mohla být pro vás a pro nás všechny určitým příkladem.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

No, tahle otázka není úplně jednoduchá v tom, že samozřejmě těžko se srovnává, kdyby se měl srovnávat život Čecha a život třeba Američana a, já nevím, třeba Němce, tak taky by to bylo velmi složité, na to odpovědět, ale přesto se o to trošku pokusím. Já musím říct, že se domnívám, že v České republice jsou na tom zrakově postižení v mnohém velmi dobře a daleko. Což samozřejmě neznamená, že by to bylo optimální, to bychom skoro asi nemuseli existovat možná, to tak není.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Jak jste daleko?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Tak řeknu nějaký jasný příklad. Myslím, že se tady podařilo hodně udělat ve věcech orientace ve městech. Já myslím, že mnoho posluchačů si vybaví, že téměř, možná už úplně všechny semafory u nás jsou nejen světelné, ale jsou i akustické, že cvakají. No a pokud někdo nepřišel na to, proč, tak cvakají právě pro nás, abychom poznali, kdy je na nich zelená, kdy je na nich červená. To je jedna z věcí. Potom mnohé přechody pro chodce jsou správně označeny, tzn. že tam je jiný typ dlažby. V pražském metru máme vodicí linie, které nám pomáhají orientovat se tak, aby člověk se mohl bezpečně pohybovat v metru a nespadl do kolejí. Naše autobusy, vlaky, trolejbusy, tramvaje, prostě veškeré prostředky dopravní, v podstatě všechny už dneska hlásí stanice. To je opět pro nás pro nevidomé strašně důležitá věc.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

A já bych šel do toho, co vám chybí, jestli je ještě něco, co by se dalo vylepšit.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Tak když už jsem mluvil o tom pohybu ve městě, tak poslední dobou je něco, na co jsme nebyli zvyklí a co nám dosti začíná překážet a je to pro nás opravdu nepříjemné, a to je velký provoz koloběžek, ne, že by nám vadily koloběžky, tedy pokud se na nich nejezdí po chodníku, tak nám vůbec nevadí, když by se používaly v souladu s dopravními předpisy, ale co je pro nás opravdu nepříjemné, je ty na mnohých místech všude možně se válející, špatně odložené koloběžky. To je zrovna jedna z překážek, se kterými se potýkáme, a doufáme, že se podaří tu situaci v tom zlepšit.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Já se zeptám, a co ta elektromobilita? Protože ty koloběžky prakticky nejsou slyšet. V tom možná elektrokola, elektrokoloběžky, elektromobily jsou pro vás určitým ohrožením větším než pro člověka, který vidí.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Do jisté míry ano, máte pravdu, i když pokud se podaří, aby platily ty předpisy, které už se teď přijímají na evropské úrovni, tzn. že třeba elektromobil, pokud jede nižší rychlostí než 20 km/h, tak už tam musí mít nainstalované zařízení, které vydává zvuk, aby to jaksi nahradilo ten zvuk, který chybí, když to jede pomaleji, tak to zase půjde nějak zajistit. Ale opravdu, čím jsou tišší ta vozidla různá, tak je to pro nás o něco nebezpečnější. Ale věřím, že se s tímhletím dokážeme vyrovnat.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Provozujete, jak jste se zmínil, knihovnu digitálních dokumentů. Co si pod tím mám představit? Co to je?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Běžný člověk si obvykle knížku čte tak, že prostě čte to běžné písmo, což nevidomí nemohou, ale naše knihovna obsahuje dokumenty v počítačové podobě, v digitální podobě a my jako nevidomí máme počítače, na kterých jsou hlasové výstupy, anebo nám mohou ty počítače skrze braillské řádky psát Braillovo písmo, a my vlastně si z této knihovny, která je někde na serveru třeba v Praze přes internet stáhneme knížky, které tam jsou upravené tak, aby se daly dobře těmi našimi čtečkami obrazovky číst, a můžeme takto číst běžné knížky od beletrie přes i odbornou literaturu. Je to v podstatě něco, jako jsou elektronické knihy, jenže ty, které můžeme my používat, musí být ještě trošičku speciálně upravené, například tam nejsou obrázky, protože ty naše čtečky obrazovky nepřečtou, ale může tam být popisek místo toho obrázku třeba. Takže to jsem velmi rád, že se nám daří i od různých nakladatelství získávat přímo knížky už v elektronické podobě tak, abychom je jenom lehce upravili a zase nevidomí a slabozrací čtenáři, takto se k nim dostanou ty knihy.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Panelu Luboši, čtou nevidomí knihy? Protože my, kteří vidíme, odcházíme od čtení, čím dál více populární jsou audioknihy, které si můžu stáhnout do mobilu, pustím si knížku. V tom i ta moderní doba, kterou máme, vám trošku pomáhá.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Souhlasím. No, audio knížky jsou mezi nevidomými velmi populární, to určitě, ale je otázka, jestli člověk opravdu může říct, že tu knihu přečetl, když si ji poslechl. Ono přece jenom v tom vnímání je jistý rozdíl. Já samozřejmě velmi často také knížky poslouchám, častěji spíše digitálním hlasem, než přes ty audioknížky, ale bez vnímání opravdu písma, v tomto případě Braillova písma, kdy když mi přečte mluvčí v knížce třeba slovo audiokniha, tak pokud ten nevidomý by si to slovo nikdy nepřečetl, tak si bude myslet, že se tam píše tvrdé y. A bez toho, aby měl ten kontakt s tím textem, tak by se nedozvěděl, že se tam píše měkké i. Čili už jenom proto, aby nevidomí uměli dobře psát, tak je velmi potřebné, aby četli v Braillově písmu. Asi čtou, řekněme, méně nějaké tlusté bichle typu Vojna a mír, to asi už přečte dneska v Braillově písmu málokdo, ale určitě nějaké texty v Braillu já čtu, sám často kombinuji třeba hlas a Braillovo písmo. Právě proto, že hlas je rychlejší, ale Braillovo písmo je jaksi skutečné čtení.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Vy máte určitou výhodu v tom používání Braillova písma, protože když použijete měkké nebo tvrdé i, tak já to nepoznám. Zeptám se, protože vy jste také studoval práva, jste právník a také poskytujete právní pomoc svým členům. Děláte to vy osobně, nebo máte na to nějakou kancelář? A v čem nejvíce se obracejí na vás lidi slabozrací nebo nevidomí?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Já jsem dříve to právní poradenství poskytoval, právě do té doby, než jsem začal naši organizaci vést, my poskytujeme tzv. odborné sociální poradenství a to poskytujeme kromě Prahy i v asi 20 dalších městech. No a to, s čím se lidé obracejí, jsou to ty specifické věci, které zajímají lidi se zrakovým postižením, takže třeba jak mohou zažádat o určité dávky, třeba příspěvky na zvláštní pomůcky nebo často se řeší invalidní důchody, žádost o ně, pak jsou tam běžné občanskoprávní věci, třeba se lidé často obracejí s tím, jak a kdy a nakolik platí podpis nevidomého člověka, spousta takových věcí, které se nějak vztahují k tomu zrakovému postižení. Nějak s ním souvisejí. Protože pokud by to byla běžná právní věc, tak potom se samozřejmě i nevidomí mohou obrátit na běžnou právní pomoc, na advokáty či jiné občanskoprávní poradny. /znělka/

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Povídám si s panem Lubošem Zajícem. Pane Luboši, o nevidomých je známo, že vynikají v různých oborech. V jakých profesích pomáháte hledat uplatnění lidem, kteří se na vás obracejí? Spolupracujete i s nějakými jinými organizacemi.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Je pravda, že těch profesí, které nevidomí mohou vykonávat, na jedné straně ubylo s rozvojem moderní techniky, protože dříve, ještě v 70., 80. letech, se nevidomí mohli dobře živit určitými řemesly typu kartáčnictví, košíkářství, což nám poněkud jaksi odpadlo, tyhlety možnosti, ale zase se rozšířily možnosti jiné. Velmi často se nevidomí živí jako maséři, stejně jako dříve se někteří nevidomí živí třeba učením hudby nebo provozováním hudby, no a pak zde jest samozřejmě celkem široká škála různých, řekněme, intelektuálních profesí, jako je tlumočnictví, psychologie, psychologové, mohou nevidomí působit i jako různí informátoři a poradci v různých dalších věcech. Ale je pravda, že zaměstnanost nebo spíše nezaměstnanost je to, s čím se naše komunita velmi těžce potýká. Na jedné straně je to dáno tím, že opravdu to zrakové postižení je jaksi velkou překážkou v tom, aby člověk dosáhl stejné výkonnosti jako zaměstnanec, který vidí, a na straně druhé jsou zde stále ještě určité předsudky i na straně zaměstnavatelů. Takže s oběma stranami se snažíme něco dělat, jak komunikovat s těmi zaměstnavateli a ukazovat jim, že ten nevidomý zaměstnanec nebo slabozraký zaměstnanec může zvládat svoji práci velmi dobře, ale snažíme se i působit na naše zrakově postižené, aby pochopili, že chtějí-li uspět na pracovním trhu, tak se opravdu musí velmi snažit.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Na webové stránce SONSu jsem se u jednoho z vašich klubů s názvem Local Club dočetl: "Členové tohoto klubu prohlašují, že svému sbormistrovi zazpívají, co mu na očích vidí." Mají lidi s tímhletím handicapem takovej cit pro humor nebo pro i sebeironii trošku?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Já si myslím, že jako v každé komunitě i v naší komunitě si lidi umějí sami za sebe udělat legraci a bez toho by ten život opravdu byl takový suchopárný, takže nemyslím si, že by nevidomí a slabozrací měli nějaký zvlášť vyvinutý smysl pro humor, ale ten běžný smysl pro humor určitě máme a jsem za to rád. Bez toho by to bylo smutné.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Co vás čeká v nejbližší době, v nejbližších dnech?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Tak my máme poměrně napilno, protože už zítra se rozběhne sbírka Bílá pastelka, kterou asi posluchači znají, takže s její přípravou samozřejmě máme spousty práce, 8. listopadu budeme mít den otevřených dveří, tak to bych si dovolil posluchače pozvat, ať už k nám do Prahy, nebo i v jiných místech naší republiky najdou informace o tom, že je rádi zveme k nám. No a čeká nás samozřejmě spousta další práce, teď se třeba snažíme zprovoznit nově takové malé fitness centrum u nás v Krakovské, kam by nevidomí a slabozrací mohli chodit do bezpečného prostředí cvičit a dělat něco pro svoji fyzickou kondici, protože v těch běžných fitkách, což si člověk tak ne úplně vždy uvědomuje, to je pro nevidomé poměrně nepříjemné, že tam nezvládnou obvykle cvičit sami, protože je tam velký hluk, orientačně to tam je náročné, takže teď se snažíme takové malé fitness, kde by mohli nevidomí cvičit sami, vybudovat u nás v Krakovské. Čeká nás třeba koncert velký ve Španělském sále před Vánocemi 3. prosince a takhle bych mohl dlouze pokračovat.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Pane Luboši, ve známém citátu Malého prince se říká, že správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Co pro vás v životě je důležité? Co vidíte srdcem právě vy?

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Já sám za sebe asi vnímám jako to nejdůležitější mít kolem sebe příjemné lidi, ze kterých člověk může čerpat radost, a snažit se se chovat tak, aby tu radost člověk kolem sebe taky vyzařoval. No a to je snad to nejdůležitější. Samozřejmě všichni si přejeme být zdraví a šťastní, ale prostě všichni musíme reagovat na to, co přijde, snažit se to trošku dopředu ovlivňovat, aby to bylo spíše to lepší než horší, ale nakonec nám všem nezbývá než přijmout to, co právě máme. A jsem přesvědčen, že když to člověk dokáže přijímat, tak je o hodně příjemnější do okolí a také jeho život je šťastnější. Takže to je taková moje filozofie, že když člověk zvládne přijmout to, co jaksi jeho úděl mu přinesl, ať už tomu údělu člověk říká jakkoliv, Bůh nebo úplně jinak, tak prostě, když to dokáže přijmout, tak to bude fajn.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Krásná tečka za naším povídáním. Milí posluchači, loučí se s vámi pan Luboš Zajíc, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v České republice, a já, Zbigniew Czendlik a přejeme vám krásnou neděli.

Luboš ZAJÍC, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR

Děkuji za pozvání. Příjemnou neděli.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Na shledanou.

Klíčová slova: