Firmy s více než 25 pracovníky musí mít čtyři procenta zaměstnanců se zdravotním postižením, připomíná předseda národní rady

Lidé se zdravotním postižením mají většinou stejné ambice a životní plány jako lidé bez znevýhodnění. Chtějí být společnosti užiteční, založit rodinu, věnovat se svým zájmům, pracovat. Povinností státu je vytvářet takové podmínky, aby mohly své cíle naplňovat jak osoby, které žijí s postižením od narození, tak ty, kterým se změnil zdravotní stav v průběhu života.

Pojem zdravotní postižení je v každém zákoně definován jinak. Myslí se zpravidla člověk, který má zdravotní obtíže v běžném životě a jedná se o dlouhodobý stav. Patří sem lidé se smyslovým postižením, mentálním postižením i lidé s vnitřními nemocemi a tělesným postižením.

Rozsah invalidity se dělí do tří stupňů. "Hodnotí se úbytek pracovní schopnosti daného jedince. U prvního stupně invalidity musí být ztráta pracovní schopnosti 35 procent, u druhého stupně 50 procent a u třetího stupně 70 a více procent," vysvětluje Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky....