Drahé Česko: Péče o staré rodiče i děti

 
ČT 24

20:00 90' ČT24 90

 
Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Sendvičová generace, často opomíjená a přitom zahlcená povinnostmi. Řeč je o těch, kteří se současně starají o své děti, ale také o své staré nebo nemohoucí rodiče nebo také prarodiče. Na co všechno mají nárok a co mám dělat, když mi docházejí síly. I na to se budeme ptát v dnešním pořadu, Drahé Česko začíná, hezký večer. Demografický vývoj posledních let a s ním spojené změny v chování společnosti v podstatě stvořily pojmenování části populace ve středním věku. Sendvičová generace. Jde o lidi, kteří se souběžně starají o své nedospělé děti a také o své staré nebo nemocné rodiče. Podle odborníků je takový stav často velmi náročný na psychiku lidí.

Petr FABIÁN, ředitel terapeutické linky Sluchátko, vysokoškolský pedagog

Jsou na mnoho věcí sami, často nemůžou ukončit svoji práci, musí zůstat v zaměstnání třeba na zkrácený úvazek a tohle všechno je psychicky hodně náročné. Vyrovnat se s tím, co by chtěli poskytnout svým rodičům a zároveň co by chtěli poskytnout svým dětem. Už jenom ten běžný provoz je hodně vysilující a náročný, když několikrát za den myslíte na to, jak se vašim rodičům daří, přijdete domů a máte tu běžnou domácí práci, kterou potřebujete taky zvládnout. Takže ta psychika je na tom jakoby asi nejvíc, nejvíc ohrožena.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

No a jaké faktory tedy způsobily vznik takové situace? Jednak se lidé dožívají vyššího věku, období důchodu je tak mnohem delší a vyžaduje proto větší podporu ze strany potomků. Za druhé odkládání založení rodiny. To, že roste průměrný věk matky při porodu následně způsobuje onen sendvič. No a do třetice nízká porodnost. To může být problém zejména v budoucnu, kdy bude stále méně dospělých, kteří by se o seniory starali. Je velmi pravděpodobné, že v budoucnosti se manželé budou muset starat o více rodičů než dětí. To naznačuje i demografický vývoj v České republice, zatímco aktuálně je seniorů přes 20 %, za 40 let to má být přes 32 %. To je ona zelená křivka. Naproti tomu mladých do 15 let je aktuálně přes 15 %, to je ta žlutá křivka na grafice. V roce 2065 má mírně klesnout ke 13 procentům. No a co všechno prožívá současná sendvičová generace a jak jí v tom pomoci, to proberu s mými hosty, Elvíra Patáková, ředitelka Generace Care. Dobrý večer.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Dobrý večer.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A do Brna zdravím také Lenku Špakovou, vedoucí projektu sendvičová generace z Centra pro rodinu a sociální péči. I vám dobrý večer.

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Dobrý večer všem.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak paní Patáková, prosím, začněme u vás. Je to nelehká situace starat se současně o děti, o seniora, zvládnout třeba ještě chodit částečně do práce, udržet si svůj život, jak náročné je to ale v současné situaci, kdy ještě navíc na mnoho domácností dopadá ta složitá ekonomická situace?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Složité je to hlavně v tom, že opravdu seniorů přibývá, a to rapidním způsobem. Situace, kdy člověk se má starat, jak o svou rodinu o své rodiče, tak i o děti, je velmi náročná. Zrovna já jsem v téhle situaci, kdy mám rodiče staré a malé děti a musím to hodně přizpůsobit a je to i o, jak bych to řekla, tah managementu, kdy člověk si musí opravdu naplánovat to, jak a kdy a co a jak udělat.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Špaková, bude v následujících měsících a možná i letech složitější pro rodiny dostat se právě do té situace, kdy třeba jeden bude muset přijít o svůj výdělek a začít se starat, jak o děti, tak tedy i o své rodiče?

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Ještě jednou hezký den, já si myslím, že těch případů bude přibývat, že sendvičové generace bude přibývat, že se do ní bude dostávat mnohem více lidí a to třeba i takoví, kteří mají děti ještě školou povinné. A potom pokud budou se muset starat více než o jednoho rodiče nebo poskytovat mu nějakou péči, tak potom samozřejmě budou muset řešit co dál. A jedna z možností, která ale není úplně vítaná samozřejmě, tak je odchod ze zaměstnání jednoho člena rodiny, většinou to bývá žena. Už jenom tím, že vydělává méně často, že žena je ještě pořád ve společnosti vnímána jako pečovatelka, takže je tu jakési riziko pro ženy, že budou muset odejít. Co my máme zkušenosti, tak je to velká otázka a často ženy to hodně zvažují a pokud by nemusely, tak samozřejmě by se nechtěly vzdát jednak svého příjmu, který je důležitý pro tu domácnost a může jí dostat potom do finanční tísně, tak i vlastně pro kariéru ženy a pro její seberozvoj. Takže si myslím, že to bude velká otázka do dalších let.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

No a nežene se na nás v tomto ohledu, paní Patáková, velký problém právě v tom následujícím období, kdy možná opravdu rodiny budou donuceny přemýšlet tak, že se nemůžou vzdát toho příjmu. A možná bude ta odpovědnost víc přenesená na stát a je na to stát vůbec připraven?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Za mě stát na to připravený není, protože cena sociální služby jde nahoru, zvedají se platy, zvedají se mzdy a všechno jde nahoru a tohle by třeba bylo dobré mít za mě nějaké připojištění, aby se na tom podílela i nějaká soukromá sféra, protože tohle z dlouhodobého hlediska není možná financovat.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Pořad Drahé Česko je založen na diváckých dotazech, proto hned jeden přidáme. Jiří se ptá.

Jiří

"Je povinnost potomků pečovat o postiženou matku 77 let?"

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Patáková?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Zajímavá otázka, nejsem si jistá, jestli je tohle v zákoně ukotveno, ale je tady nějaká solidárnost rodiny. Za mě jako, ať se podělí třeba se sociálními službami, nemusí na to být vyloženě sám. Jsou tady různé sociální služby, ať jsou to terénního typu, pobytového typu, komunitní centra, denní stacionáře, myslím si, že tohle se dá všechno řešit, ale je potřeba to opravdu řešit, není nenechat to na poslední chvíli.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Špaková, v tomto ohledu a v kontextu té otázky, tak jak a podle čeho se rozhodovat? Co všechno musí lidé zvážit, pokud už teď vědí, že se budou s největší pravděpodobností muset postavit před tu otázku, jestli pečovat o svého rodiče?

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Ta otázka, co zazněla, tak není úplně jednoduchá, jestli teda jsme povinni pečovat. Ale já se vlastně přikláním k paní Patákové, co říkala, že je potřeba na to nebýt sám, a to my vlastně říkáme všem ze sendvičové generace, když už vidíte, že vaši rodiče stárnou, že potřebují nějakou pomoc, takže je dobré začít se připravovat co a jak. Samozřejmě nemůžeme se na to připravit úplně, ale sednout si s rodinou, s blízkými a říct si, co a jak. Sednout si s tím seniorem a promluvit si s ním ještě ve chvíli, kdy třeba má tu sílu a možnosti, jak to budeme zvládat, na co můžeme zkusit využít sociální služby, na co stačíme sami a případně, když by se zdravotní stav zhoršoval, tak potom, kam až můžeme vlastně zajít, a kdy třeba už nebudeme moct zvládat tu péči v domácím prostředí. My se snažíme poukázat i na to, že třeba využití pobytových sociálních služeb nemusí být vnímáno jako nějaké selhání té rodiny, ale v některých případech to prostě už jinak nejde. Takže naopak říkáme, zjišťujte si informace, běžte se podívat do různých pobytových zařízení, vyberte spolu třeba i se seniorem nějaké takové, které mu bude nějakým způsobem vyhovovat. Takže ještě bych se vrátila úplně na začátek, tak zjišťujte si informace už dopředu. Ono to je náročné, protože připustit si, že naši rodiče stárnou, a že jim ubývá sil, je hodně těžké, ale je fajn třeba zjistit si, jaké jsou služby v našem okolí, podívat se, na co můžeme mít potom nárok a začít opravdu to řešit a nejlépe i s širší rodinou, s partnerem a třeba i s dětmi, aby jsme na to pak nezůstali úplně sami.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Přidejme tedy další divácký dotaz. Jana se ptá.

Jana

"Mám tchyni v ústavu, kde ji měli zrehabilitovat, ale protože moc nespolupracuje, tak se z ní pomalu stává ležák. Poraďte, jak se o ní postarat. Já jsem na mateřské s malými dětmi a manžel kvůli hypotéce musí chodit do práce. I kdyby pobíral ošetřovné, pak třeba příspěvek na péči a počítalo se s jejím důchodem, tak by i tak to prostě bylo málo a nestačilo nám to na žití. Takže pořád přemýšlím, jak to udělat, ale nenalézám žádné východisko."

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak paní Patáková, je z této situace východisko?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Východisko každopádně je. Tady vždycky záleží na tom klientovi. Pokud ten klient nechce rehabilitovat a nemá už prostě sílu, tak za mě neuděláme s tím vůbec nic. Ale je dobré domluvit se s tím domovem, ústavem, kde ten člověk je, nebo klient je a zkusit se zeptat, proč to nejde, jaké jsou úskalí a popřípadě domluvit rehabilitační sestru externí jo, nemusí být přímo z domova. Ale opravdu záleží na tom klientovi, jestli má ještě vůbec sílu nějakým způsobem bojovat a nebo to vzdal.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Já předpokládám a tuším, tak nějak v pozadí té otázky, že paní spíše zvažuje, jestli tedy si nevezmou tchyni možná i domů na pečování. A kde najít tu hranici toho, protože tady evidentně je popsán případ, kdy se obává celá rodina o to, že zkrátka finančně to neustojí. Tak jaké je z toho východisko tedy?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Tady bych poradila, aby si sedla opravdu celá rodina a řekla si, jestli to zvládnou nebo nezvládnou. Musí si uvědomit, že nebudou mít tolik soukromí, nebudou mít tolik volného času, jako třeba mají doposud. Jestli na to mají prostor, dejme tomu jeden pokoj, aby ta, teďka nevím, jestli to byla maminka, babička.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tchyně.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Tchyně, nebyla v obýváku, kde oni třeba tráví ten svůj společný čas. Pokud je v domově a ten domov znají, tak já bych byla za to, třeba nechat ji opravdu v tom domově a více ji navštěvovat, protože vzít si svého příbuzného domu je opravdu občas problém, že ho nemáte kam umístit a pak zjistíte za týden, že to prostě nedáte. A dát toho klienta zase zpátky do toho domova, je pak už obtížné, protože z toho domova ho jednou vezmete a dát ho zpátky je problém, třeba už tam nebudou mít místo a bude tam někdo jiný.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Špaková, napadá mě v tomto, kdy a v jakých situacích se pak rozhodovat o tom, jestli to bude pro mě, v uvozovkách, na plný úvazek?

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Myslíte tu péči, jestli bude na plný úvazek? Určitě záleží na zdravotním stavu toho seniora a na tom, jestli je někdo, kdo by mě třeba vystřídal. Jestli ta péče musí být 24/7, pak už je to opravdu, opravdu náročné pro ty domácí pečující, nebo jestli se můžeme vystřídat, jestli nám naši rodiče dokáží vydržet sami ohřát si třeba jídlo, jestli se dokáží o sebe nějakým způsobem postarat. Takže je tam spousta určitě faktorů. A potom je potřeba si i vyjasnit tu finanční stránku věci, protože přece jenom, když by vypadl příjem, tak potom je to vlastně znát na té, na té rodině a na tom, jak ta rodina bude fungovat dál.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak možná v tomto, paní Špaková, zmiňme tedy na co všechno v podstatě pak má ten pečující nárok, aby bylo i divákům jasné, že může samozřejmě žádat o nějaké dávky v tomto konkrétním případě?

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Ještě možná bych chtěla říct, že kdyby někdo uvažoval o tom, že by vlastně se začal věnovat na plný úvazek de facto péči o seniora, tak aby se obrátil na úřady ve svém místě bydliště, na úřad práce a taky na odbor sociálních věcí v městském úřadě, kde bydlí a tam by mu měli poradit a konkrétně vzít jakoby na vědomí celou jeho situaci. Ale určitě, co můžeme jako zmínit obecně, tak je příspěvek na péči, který teda, o který žádá senior, který vyřizuje úřad práce. A potom záleží vlastně na tom pečujícím, může vlastně být také poskytovatelem té péče v příspěvku na péči, tam je vlastně důležité, že když se žádá o příspěvek na péči, že je potřeba doložit další vlastně dokument, který vlastně, ve kterém se bude psát, kdo bude tu péči poskytovat. Z příspěvku na péči se můžou hradit sociální služby například atd. A vlastně je fajn.. Asi bych začala, úplně bych začala na tom úřadu práce odboru sociálních věcí, na co máme vlastně nárok, protože senior například může mít nárok na příspěvek na mobilitu, na kompenzační pomůcky atd., atd. A vlastně i ten pečující se může vlastně zaregistrovat, teď nevím, jestli to říkám úplně jakoby správně, na úřadu práce a stát by za něj měl hradit vlastně sociální pojištění. Ale říkám, určitě se obraťte na úřady, na sociálního pracovníka na odborech sociálních věcí, oni budou přesně vědět co a jak.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A my ještě v následující části pořadu také provedeme diváky tím, o co vše můžou žádat a jak. Nicméně probrali jsme tu situaci ze strany potřeb seniorů, ale je tu ještě ta druhá strana, a to jsou děti. Tereza z Prahy se ptá.

Tereza

"Mám sedmiletou dceru a starám se o sedmdesátiletou maminku. Dcera začala chodit v září do první třídy. Manžel se vrací z práce domů pozdě a nestíháme se s dcerou učit a psát domácí úkoly. Mám výčitky, že dceru zanedbávám. Co mám dělat?"

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Patáková?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Tady bych poradila, ať se obrátí na terénní sociální pracovnici, terénní sociální služby, pečovatelskou službu, odlehčovací službu a osobní asistenci, kdy je možné si domluvit, aby u té maminky někdo byl nebo u té babičky. To znamená, pokud by dcera se vrátila ze školy, a ví, že se s ní potřebuje učit od 17 do 19 hodin, tak aby s tou klientkou někdo byl a ona se může věnovat dceři. Tyhle možnosti jsou. Vím, že je to i jako o financích, ale zase za to, aby to dítě nestrádalo tím, že maminka pečuje vlastně o babičku a říkala, teď nemůžu, protože babička něco potřebuje, já bych to řešila tímto způsobem, opravdu bych najala pečovatelku nebo osobní asistenci, aby v tu dobu tam byla.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A na to kapacity jsou v České republice, aby to takto mohly rodiny řešit?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Večerní a víkendové časy jsou problém asi všude, ale je možnost, že opravdu se najde nějaká služba, která tu kapacitu mít bude a vyhoví. Většinou my se snažíme třeba v naší službě vyhovět všem, co je možné, ale opravdu jde o ty kapacity a o.. ty kapacity hlavně.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Obecně, jak v tomto ohledu pracovat tedy s dětmi, jak jim vysvětlovat ten kontext celé situace právě možná proto, aby i měli větší pochopení s tím, jak to doma probíhá?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Jelikož nežijeme všichni pohromadě s rodiči, tak moje děti ví, že když babičce, dědovi není dobře, že musím zastat nějakou práci, anebo se snaží opravdu pomoct. Za mě pro ty děti je to dobrý start do života, a dřív žily rodiny pohromadě celá staletí, teď se zase v rámci krize snaží, jak to říct, seskupit, takže zase vznikají dvougenerační domy a těm dětem je potřeba to vysvětlit, že opravdu je to nemocný člověk, který potřebuje tu péči a většinou ty děti se dobře zapojují, že řeknou, babi, hele, já ti teď pomůžu. Dědo, nepotřebuješ s něčím pomoct? Za mě je to jako výborný start do toho života. Je to náročné, ale dá se to zvládnout.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Připomeňme, že sledujete speciální vysílání projektu Drahé Česko. Dnes se věnujeme tedy péči o blízké a jak v této oblasti pomáhá stát, ale i to, jak při pečování takzvaně nevyhořet. Pokud máte jakékoliv dotazy ohledně sendvičové generace, pište nám na e-mail drahecesko@ceskatelevize.cz nebo volejte na náš záznamník 261 13 77 88. Dotazy hned zařadíme do dnešního vysílání a pokusíme se odpověď. A zařadíme tedy teď také další dotaz. Paní Divišová prosí o radu.

Divišová

"Jsem po operaci na nemocenské, moje maminka skončila v nemocnici a chystá se na implantaci kardiostimulátoru. Pečuje o tatínka, na kterého požádala o příspěvek. Ten se stále vyřizuje. Nevím, co mám dělat, jestli dát výpověď v práci a jít na pracák. Nemůžeme zůstat bez peněz, protože péče o tatínka stojí hodně peněz. Zároveň musím mamince pomoct. Máte někdo podobnou zkušenost?"

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak předpokládám, paní Špaková, že podobná témata asi u vás často.

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Určitě těch životních příběhů sendvičové generace je nespočet. Těch cest, kterými se vydávají, tady to je taky, jedna z takových docela častých situací ve. Smyslu, že vlastně naši stárnoucí rodiče, jestli jsem to dobře pochopila, nějakým způsobem pečují o sebe i navzájem a potom třeba jeden se mu zhorší zdravotní stav, je na tom hůř. Všechno se to jako komplikuje, jestli můžu ještě požádat o jedno, o ten příběh nebo vlastně, jaká zněla otázka, protože nevím přesně, jak se k tomu, jak se k tomu vyjádřit.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní samotná je na nemocenské. Maminka její je v nemocnici a maminka ještě pečuje o tatínka. Navíc čekají na vyřízení příspěvku na péči, což musí být určitě také velmi stresující, právě ono vyčkávání než přijde ta finanční pomoc.

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Možná bych zkusila, ono se hrozně těžko takhle jako radí určitě tady od stolu, když člověk nezná pořádně tu situaci dopodrobna. Možná zkusit kontaktovat nějaké další příbuzné a známé, jestli by nemohl někdo odlehčit, opět obrátit na sociální služby. Ono to možná zní pořád jako dokola, obraťte se na ty sociální služby, ale oni opravdu tady jsou, měly by být hlavně od toho, aby odlehčili těm pečujícím, protože často jsou to situace, kdy oni to nemohou zvládnout úplně sami, takže opravdu zkusit si zavolat na úřad, obrátit se na různé sociální služby, ať už terénní, anebo i odlehčovací pobytové služby. Nevím, jestli znají diváci, ale odlehčovací pobytová služba lze využít až ji až na 3 měsíce a senior může být umístěn po tu dobu vlastně zařízení s tím, že si pečující může zařídit, co je potřeba. To mi přijde, například jako výborná věc, která se dá taky využít.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Což možná i v tomto případě by velmi odlehčilo, přidejme tedy další příběh, tentokrát už jsou zde zkušenosti právě s pomocí. Tatínek má od pojišťovny hrazenou domácí zdravotní péči na 3 hodiny denně. Sestra s ním procvičuje chůzi, odebírá krev a podobně. Bohužel ale nepomůže s tatínkovou hygienou, nepomůže vyměnit plenku, umýt. To všechno dělám já. Potřebovala bych pomoct. I s tím mám potíže s páteří, kam se mohu obrátit. Paní Patákov, já bych možná tu otázku ještě rozšířila, a to, kdy mám vyhodnotit, na jak dlouhou časovou plochu potřebuji tu pomoc a na jaký rozsah služeb, protože samozřejmě my máme také přispět na péči, který má různé kategorie podle toho, co vše není schopen senior dokázat sám.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Pokud člověk potřebuje pomoc sociální služby, tak proces je takový, že podá žádost o té sociální služby, na základě té žádosti se ozve sociální pracovnice, která jde přímo do toho bytu, do toho domu nebo do toho sociálního prostředí, kde ten klient bydlí, a provede se sociální šetření a na základě toho sociální šetření se domlouvá s rodinu, jak tu péči by potřebovali. Je to i do toho, co ten klient vlastně potřebuje. Pokud my víme, že potřebuje hygienu, podání jídla podání stravy a teď nevím, chůzi, tak víme, že tam bude potřeba hodina, dejme tomu, ráno v poledne, večer. To všechno se dá domluvit, ale je to opravdu. Vždycky říkám, je to na domluvě a pokud nikdo neví, někdo neví, jak se zachovat, stačí opravdu zavolat, zeptat ce. To je to nejmenší, co může udělat.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Špaková v této situaci asi nemůže ta tazatelka jen přijít za tou pracovnicí a říct, prosím, dělejte ještě toto a toto. Tak to nefunguje, předpokládám.

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Určitě je potřeba se spojit a naplánovat, podepsat nějakou smlouvu, vytvořit nějaký plán té sociální služby. Nějakou poptávku si zadat, co je potřeba, co je potřeba s maminkou, tatínkem v tomto případě vlastně jako dělat, nebo co jí poskytnout za pomoc a za podporu.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Přesuňme se ještě, prosím, na jeden dotaz. Pavel se ptá pečují o dlouhodobě nemocnou maminku, nejsem celý den s ní doma, ale potřebuji v poledne, tak na 2 hodiny odejít z práce a postarat se o ní, uvařit oběd, a tak. Zaměstnavatel mě ale odmítá na ty 2 hodiny pustit, i když si je pak chci napracovat. Poradíte, prosím, paní Patáková, je toto nějak ošetřeno v České republice?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Není, bohužel. Jediné, co tady je, tak je dlouhodobé ošetřovné, což znamená, že pokud je klienta 7 dní v nemocnici, pak rodina si požádá o dlouhodobé ošetřovné, ale pobírá se opravdu myslím 68 % z platu, což je není moc.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tedy na vašich zkušeností jenom lepší se přístup zaměstnavatelů v těchto situacích, když říkáme, že v sendvičové generaci se nachází stále více lidí.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Jak, které profesi bych řekla. Není to opravdu všude dané. Víme o lidech, kteří si požádali o dlouhodobé ošetřovné, zaměstnavatel jim to neschválil, ale myslím si, že tohle je krok, který byl udělaný a myslím si, že správným směrem, protože tohle tady dřív nebylo.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Nejen na divácké dotazy odpovídala Elvíra Patáková, ředitelka Generace Care které, moc vám za to děkuji.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka, Generace Care

Děkuji za pozvání.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Děkuji také do Brna Lence Špalkové, vedoucí projektu Sendvičová generace.

Lenka ŠPAKOVÁ, vedoucí projektu Sendvičové generace

Děkuji za pozvání. Také hezký večer.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Výplaty důchodů jsou největší položkou výdajové strany státního rozpočtu. Na ty starobní dal loni stát téměř 434 miliard korun, jak je vidět na grafu, tato částka každým rokem roste, a to nejen o inflaci, loni částka vzrostla o 5,5 procenta. Celoroční inflace ale tou dobou byla necelá 4 %. V posledních třech letech pak vzrostla i celková výplata invalidních důchodů, zatímco mezi lety 2012 a 2018 se držela v blízkosti 45 miliard, loni byla 54 miliard korun.A to na co mají lidé nárok, a jak o to žádat, tak to zodpoví Iva Merhautová, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Dobrý den.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Dobrý večer.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Paní Merhautová, mně to nedá, abych se přece jen ještě vrátila k té otázce, která zazněla naposledy. Já vám ji znovu přečtu. Pan Pavel se ptal, pečuje o dlouhodobě nemocnou maminku, nejsem s ní celý den doma, ale potřebuji v poledne, tak na 2 hodiny odejít z práce, postarat se o ni, uvařit oběd, a tak. Zaměstnavateln mne ale odmítá na ty 2 hodiny pustit, i když si je chci napracovat. Poradíte, prosím, tak prosím, jaké mají nároky lidé, kteří pracují a současně se starají?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak já jsem slyšela odpověď mých předchůdkyň. Já si myslím, že je vždycky dobré se poohlédnout v místech, kde ten člověk žije a bydlí právě po těch sociálních službách. Zeptat se na odboru sociálních služeb, poradit se se sociálními pracovníky. Tady v tomto případě bych pravděpodobně zkusila pečovatelskou službu nebo nějakou dovážku obědů, aby vlastně ten tatínek nebo ten ten příbuzný byl přes to poledne zajištěn. Pokud by potřeboval ošetřovatelskou péči, zase se to potom dá řešit s lékařem, obávám se, že opravdu zákoník práce na to, aby lidé mohli odcházet takto v průběhu pracovní doby, úplně zařízen není důvod nebo to takto nefunguje. Samozřejmě pak lze také uvažovat o tom, že změním práci a dneska mnoho, mnoho profesí lze pracovat, tak říkajíc, na home office, z domova a pak by třeba i ta péče se dala s tou prací skloubit, takže těch možností je více.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Když zmiňujete některé ty možnosti, ve kterých využíváme pomoci ostatních, tak o co všechno si pak může pan tazatel žádat, o jaké příspěvky, aby to měl z čeho financovat?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak obecně, pokud je jde o osoby, které jsou závislé na pomoci druhé osoby, tak jak už tady bylo řečeno, tak je to příspěvek na péči, který je poskytován ve čtyřech stupních závislosti. Příspěvek na mobilitu, případně o nějakou průkazku osob zdravotním postižením, a nebo teda tedy této oblasti sociální o některé zvláštní pomůcky, jinak pokud bychom se podívali do nemocenského pojištění, tak krátkodobě lze žádat tedy o ošetřovné i o péči o osobu dospělou, nikoliv jenom o děti, jak se obecně ví, ale také potom o to dlouhodobé ošetřovné. Tam je podmínka, ale hospitalizace 4 dnů a předpoklad, že ta péče bude trvat nejméně 30 dnů. Nejdelší péče, potom je tady těch 90 dnů, kdy ten pečující pobírá, pobírá nemocenskou dávku, kde je potom ta dávka ve výši 60 % denního vyměřovacího základu.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

To dlouhodobé ošetřovné, to je tedy na 3 měsíce, pak můžu opakovaně žádat, jak dlouhou dobu třeba.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak až po 12 měsících. Mohou se ale i v té době té péče vystřídat ti příbuzní nebo blízcí. Není to vázáno na společnou domácnost, tak, jako tomu bylo dříve třeba u toho krátkodobého ošetřovné ošetřovného, takže mohu se starat o osobu blízkou, tchýni, tchána, rodiče a podobně.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Takže to, řekněme, nejčastěji asi pokrývá situace, na které jsme nemohli připravit, které přišly znenadání, tak nám dávají, řekněme, první 3 měsíce na to, abysme se zorientovali a řekli si možná v rámci rodiny, co a jak dál.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Ano, je to tak, je to skutečně, tak, že, když náhle tedy dojde k tomu zhoršení zdravotního stavu, ten dotyčný se ocitne v nemocnici, pak ho propustí, mohou žádat o tuto, tuto dávku. A během těch třech měsíců by se rodina měla jednak tedy, pokud to není přechodný stav, třeba po úrazu, kdy, kde tedy ten člověk se znovu vrátí teda do toho normálního zdravého stavu, tak požádat o příspěvek na péči, požádat o některé ty další dávky. Zjistit si v tom místě, jaké jsou poskytované sociální služby. Já bych tady zmínila pečovatelskou službu, službu denních stacionářů, to tady možná ještě dnes nebylo uvedeno, že v některých místech jsou i denní stacionáře, kam lze toho dotyčného ráno přivézt, odpoledne odvézt. Jsou i služby týdenních stacionářů a podobně, kdy tedy ještě to není ta úplná pobytová služba, kam ten člověk odchází natrvalo, ale jsou takové ty přechodné možnosti. Ještě tedy té péče, kde částečně pečuje rodina a částečně už je v nějaké tedy terénní nebo ambulantní službě.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

V tomto ohledu přidejme tedy dotaz paní Libuše, může člověk, který je zapsán jako pečující osoba, chodit do zaměstnání, kdyby někdo péči vykonával za něj, nebo to nelze a pečující osoba musí být 24 hodin po ruce. Popřípadě, kdyby pečující chtěl do zaměstnání, tak se musí jako pečovatel zapsat někdo jiný? Může se v péči střídat více lidí? Tak to je mnoho otázek, tak prosím, postupně odpovězme.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Ano, ano, tak jsem právě chtěla říct, že postupně, tak každopádně na ten, kdo pečuje o někoho, tak by měl nahlásit na Úřad práce, že je tou pečující osobou. Tady bych vždy doporučila, aby pokud dochází ke střídání, tak, aby toto také bylo nahlášeno, protože samozřejmě Úřad práce vykonává i kontroly, kontroly u příjemců příspěvku na péči, takže toto bych doporučila. Samozřejmě je možný souběh péče i zaměstnání, dokonce od příštího roku to bude u zaměstnavatelů zohledněno, pokud někdo bude pečovat o osobu, ke který bude mít přístup příspěvek na péči ve třetím a čtvrtém stupni, tak bude mít zvýhodněno, zvýhodněno sociální pojištění. Bude mít snížené odvody, takže i ten souběh je důležitý a je podporován, ale vždy je potřeba to hlásit Úřadu práce. A pokud by pečovalo více osob, tak všechny ty osoby měly být nahlášeny.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Přidejme ještě také dotaz, který zazněl na našem záznamníku týkající se souběhu čerpání několika dávek.

 Marcela, divačka

Dobrý den, tady je Marcela. Prosím vás, chtěla jsem se zeptat. Pobírám příspěvek na bydlení, ale potřebovala bych taky ještě příspěvek na péči, můžu o to zažádat. Nebylo jenom jim jedno platí. Děkuji vám.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak paní Merhautová, jak je to tady se souběhem dávek?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Samozřejmě ano. By tyto dávky se nevylučují, může mít osoba příspěvek na péči a samozřejmě může žádat o příspěvek na bydlení. Dokonce pokud by měla i velmi nízké příjmy, tak může žádat třeba o nějakou podporu v hmotné nouzi.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Počítá se potom tento příspěvek na péči do rozhodujících příjmů pro jiné dávky.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Pokud vím, tak ne.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Kdybychom potom měli říct možná i to, jak dlouho, například trvá ono vyřízení příspěvků na péči, tak v jaké jsme teď situaci?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak vzhledem k poměrně složitému postupu, který je takový, že vlastně žadatel požádá na Úřadu práce, jak když, jak již bylo zmíněno, první se provádí sociální šetření v domácnosti, sociálním pracovníkem. V tento moment se přerušuje správní řízení a Úřad práce se obrací na příslušnou správu, příslušnou správu sociálního zabezpečení, na lékařskou posudkovou službu, kde je tedy provedeno posouzení lékařem lékařské posudkové služby a 2 posudky slouží potom pro to správní rozhodnutí, jak, tedy toho sociálního pracovníka, tak lékaře. A na základě toho tedy se stanoví ten stupeň závislosti, potom se celá záležitost vrací, tedy na Úřad práce, kde je vydáno rozhodnutí ve věci a rozhodnutí tedy o tom příspěvku na péči. Jedna věc je důležitá, aby lidé věděli, že v okamžiku, kdy požádají, a přestože to řízení může trvat třeba 3-4 měsíce, tak vlastně ode dne, od chvíle, kdy se přizná ten příspěvek na péči, tak se doplácí od toho dne podání žádosti, čili zpětně.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Přidejme tedy ještě kontext, příspěvek na péči je určen osobám, které kvůli svému zdravotnímu stavu potřebují pomoc při zvládání základních životních potřeb. Z příspěvků pak tato osoba hradí pomoc, a to blízké osobě či tedy pracovníkovi sociálních služeb. Mezi posuzované životní potřeby patří mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a další každodenní činnost. Podle toho, kolik činností žadatel není schopen vykonávat sám, dostane příspěvek na péči. Rozdíly jsou také mezi dětmi a dospělými, například dítě, které potřebuje pomoc k vykonání tří základních životních potřeb, má nárok na 3 300 Kč. Dospělí s podobnou závislostí 880 Kč. Maximální částka pro ty, kteří potřebují pomoc se všemi nebo téměř se všemi potřebami, je u dětí dospělých stanovena na 19 200 Kč. Paní Merhautová 880 Kč, pokud dospělý nezvládá 3 základní životní potřeby, co konkrétně to má pokrýt tato částka v dnešní době?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak pravděpodobně ten člověk je ještě pohyblivý. I ještě řadu věcí, tedy v řadě věcí se obslouží, obslouží domácnost, tak v tomto případě bych to viděla na nějakou pečovatelskou službu nebo osobní asistenci, dovážku obědů a podobně.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A to vyjde měsíčně na 880 Kč tak zhruba tedy?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak musím přiznat, že jsem to nepočítala, jak to vychází, ale samozřejmě, jak se říká, je to příspěvek na péči. Čili nemá to hradit péči celou, ale je to tedy tedy příspěvek na tu službu.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Vy jste sama zmiňovala, že ten proces má několik kroků. Mě by zajímalo v případě, že například mi přiřknete právě onen první stupeň, tedy 880 Kč, tak, kdy můžu zkoušet žádat o přezkum, abych dostala více peněz, protože třeba se cítím, že už nezvládám těch úkonů více.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak ta lhůta tam žádná stanovená není, protože právě ten zdravotní stav se může měnit někdy ze dne na den, takže pokud dojde ke zhoršení zdravotního stavu, ke zhoršení teda té sebeobsluhy a obsluhy domácností, tak u dětí se samozřejmě toto neposuzuje, tak prakticky okamžitě.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Velká část našich diváků také směřovala své dotazy ohledně péče o osobu blízkou také skrz důchody. Přečtu některé z nich. Mirka se ptá, když pečující člověk s nemocnou osobou doma, tak kdo za něj platí sociální a zdravotní, nebo jak to bylo, a kdyby pečující nastoupil do práce, tak tohle všechno začíná platit zaměstnavatel? Tak tady se dostáváme tedy teprv k pojistnému, tak to platí tu chvíli kdo?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak za osoby, které pečují o děti do 10 let a pečují a mají tedy stupeň závislosti v prvním až ve čtvrtém stupni, tak zdravotní pojištění hradí stát. Hradí ho i u těch dospělých osob, pokud pečují ve druhém a čtvrtém stupni, tak zdravotní pojištění prakticky pokryto. A pokud se týká potom těch důchodových nároků, tak vlastně ta doba péče, tak, jak jsem říkala, je tzv. náhradní dobou. To znamená, že se započítává vlastně do té lhůty, která je zapotřebí pro vznik nároku na starobní důchod, a to je dnes těch 35 let, čili tato doba té péče se započítává, jako kdyby člověk pracoval a odváděl pojistné. Zároveň je to doba vyloučená, to znamená, že vlastně ta doba nám neředí výdělky a vychází se potom při tom výpočtu těch předchozích, anebo následujících výdělku, kdy ta osoba třeba už přestane pečovat, a zase pracuje dál.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Ano, na to míří další divácké dotazy. Eva se ptá. Moje mamka pečovala o tchyni, a když si zařizuje důchod, musí doložit veškeré rozhodnutí o péči a musí to nabýt právní moci, aby se to počítalo do důchodu, vyřídíme vše na Úřadu práce nebo kam se obrátit, tak možná dejme krátký návod, co mají tito lidé dělat?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak to potvrzení o tom, že jsem pečovala o někoho, to je přesně to, jak jsem říkala, že je zapotřebí Úřadu práce hlásit, že pečuji, aby potom Úřad práce mohl tedy vystavit potvrzení o té době péče. A zároveň se potom, bych měla do nějaké doby, do dvou let, ale i kdyby tato doba nebyla splněna, tak ty nároky samozřejmě nezanikají obrátit na příslušnou správu sociálního zabezpečení, okresní správu, městskou správu, pražskou správu podle toho, kde bydlím, a požádat, aby tuto dobu mi započetli vlastně do těch nároků, tedy na na důchod.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

To se neděje automaticky, teď narážím na fakt, že jsme v době digitalizace. Česká správa sociálního zabezpečení na jedné straně, na druhé straně úřady, práce vše spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí, jak funguje tady výměna informací?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak samozřejmě snažíme se krůček po krůčku, aby k té výměně dat docházelo. A myslím si, že během následujících měsíců a roku rozhodně k této výměně potom už bude docházet automaticky.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak přidáme ještě jeden dotaz. Paní Rýmerová se ptá, starala jsem se svou babičku 12 let. Příspěvek na péči samozřejmě pomohl, doba se započítává do důchodu tak jako u pracujících, ovšem můj důchod se vzpomínané částky nebude vypočítávat. To jsme zmiňovali, což znamená, že někteří pečující mohou v důchodovém věku skončit jako žebráci. Moje maminka možná brzo bude také potřebovat pomoc. Pokud si ji vezmu domů a opustím zaměstnání, čekáme v důchodu, almužna. Na jednu stranu stát radí, aby se rodina postarala o své blízké, což je velmi chvályhodné. Na druhou stranu pečující nebudou mít řádný důchod jako ostatní, jak tedy motivovat k oné odpovědnosti mezi generacemi, když potom lidé řeší, že dostanou velmi nízké důchody?

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Tak jednak my rozlišujeme péči jak v řádu nižších let a péči v řádu vyšších let. Tam potom samozřejmě je možné, je možný nějaký dopočet, dopočet i zápočet, tedy toho příspěvku na péči té osobě, o kterou bylo pečováno, tak bych zase poradila se obrátit na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, aby tazatelka dostala přesnou informaci. Jinak samozřejmě my se snažíme vlastně začít zohledňovat nejenom péči o osoby závislé, ale i péči obecně o děti a třeba tím krokem je teď zavedení výchovného, když nedostanou 500 Kč od ledna za každé vychované dítě. Jsme si toho vědomi, že vlastně únos ženy jsou, v uvozovkách jakoby trestány za to, že pečují, ať už děti, tak o o své příbuzné.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Jaké dávky a jak o ně požádat? Mají nárok lidé, kteří se starají o děti i seniory, zároveň tak na to vše odpovídala Iva Merhautová, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Moc vám za to děkuji, hezký večer.

Iva MERHAUTOVÁ, Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV ČR/KDU-ČSL/

Hezký večer.

Vladimír PISKALA, moderátor

Drahé energie, vysoké zálohy nebo zdražování v obchodech. Růst cen dopadá na všechny, včetně seniorů. Na koho se mohou obrátit a jak jim může pomoct rodina nebo stát, vítejte u infocentra, hezký den.Zvyšování cen a zdražování musí stát zohlednit ve výši důchodů. Slouží k tomu tzv. zákonná valorizace. Právě ta růst cen. Vyvažuje. V praxi pak větší růst cen znamená i větší růst důchodů. Mimořádných situacích třeba jako letos se důchody zvyšují i několikrát ročně. A k dalšímu zvýšení dojde 1. ledna v průměru se důchody zvýší o 825 Kč průměrný měsíční důchod vzroste na necelých 19,5 tisíce. Bude tak v průměru o 2,5 tisíce korun vyšší než loni ve stejnou dobu. Do výše penze se od nového roku také promítne tzv. výchovné, tedy odměna 500 Kč za každé vychované dítě. Stát nabízí řadu příspěvků třeba na bydlení příspěvek na péči nebo byly tu nebo taky pomoc v hmotné nouzi. O tyto příspěvky je ale potřeba aktivně zažádat. I přesto se někteří senioři dostávají do komplikovaných situací. Chybí peníze třeba na léky nebo energie.

Aneta Mundok NITSCHOVÁÁ, vedoucí Senior telefonu, Život 90

Máme zkušenost, že lidé žijí opravdu ve špatných podmínkách, a šetří na tom, na čem se dá nejčastěji to v tuto chvíli opravdu to teplo a jídlo.

Vladimír PISKALA, moderátor

V takových situacích může pomoct stát nebo obec prostřednictvím svých sociálních pracovníků. Můžou pomoct neziskové organizace a rodina. Nikdy ale tou největší překážkou, stud nebo ostych si o pomoc říct.

Aneta Mundok NITSCHOVÁÁ, vedoucí Senior telefonu, Život 90

/nesrozumitelné/ z té rodiny, nebo i oznámí, že přijde toho starší člověk navštívit a povídá si, jako obecně vlastně tam žije, jestli má něco v ledničce, takovým i varovným znakem je i třeba to, že si ten starší člověk odhlásí teplé obědy, aby ušetřil a často často tito lidé opravdu, bohužel jenom tiše trpí.

Vladimír PISKALA, moderátor

Důležité je se seniorem obyčejně popovídat. Zjistit, jak se má, jak se může?

Aneta Mundok NITSCHOVÁÁ, vedoucí Senior telefonu, Život 90

Dobré je na ty lidi tlačit. V tom, že si o tu dávku musí požádat, že musí mít pečovatelskou službu a podobně. On si na to ten starší člověk většinou přijde sám, ale často to nějakou dobu trvá, protože je to samozřejmě pro každého velice těžké přijmout ten fakt, že potřebuju pomoc někoho dalšího.

Vladimír PISKALA, moderátor

Když senioři pomoc i tak odmítají, odborníci doporučují příbuzným či známým, nechat u nich na stole číslo na linku důvěry, například lidé starší 60 let mohou kdykoliv zdarma zavolat na tísňový telefon neziskové organizace. Život 90 na čísle 800 157 157 poradí s vyřizováním příspěvků. Pomůžou zorientovat se nabízí pomoc, když se člověk cítí osamělý a neví, jak dál. Někdy totiž nejvíc pomůže o problémech nebo strachu někomu říct.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A právě o problémech a i možná o strachu budeme hovořit v následujících minutách vysílání druhého Česka, kdy se věnujeme právě problémů sendvičové generace. Až 10 000 Čechů má tak vážné zdravotní postižení, že potřebují prakticky celodenní asistenci. Současný systém příspěvků na péči jim ale umožňuje zaplatit asistenta maximálně na 5 hodin denně. Iniciativa Pátý stupeň proto apeluje na ministerstvo práce, aby pomoc navýšilo, a právě na problémy, kterým denně musí čelit lidé s vážným postižením, reaguje také divadelní hra Příchozí, která měla v týdnu premiéru. /ukázka/Nohy ruce Michalovi v divadelní hře propůjčí takzvaní vyslanci naší společnosti.Stejně jako v běžném životě, kdy bez pomoci asistentů nedokáže vstát, ani se najíst. Podobně je na tom jeho herecká kolegyně Lenka. Asistenci potřebuje 13 hodin denně.

asistentka

Mě zajímalo to, že ten asistent zajišťuje opravdu ruce a nohy k nějakýmu jako svobodnýmu životu, a ten člověk s postižením je opravdu takový mozek operace.

Kristýna KOLOVRÁTKOVÁ, redaktorka

Domov dnes vyměnila za jeviště.

 Lucie, herečka

Těším, protože už vím, do čeho jdeme.

Kristýna KOLOVRÁTKOVÁ, redaktorka

Představení příchozí má ukázat na potřebu zavedení pátého stupně.

Erik ČIPERA, ředitel Asistence, o.p.s.

Lidem, jako je Lenka by pomohlo, kdyby mohli mít tu péči hrazenou v tom rozsahu, který skutečně potřebujou, což by znamenalo nějaký individualizovaný systém, který ovšem v zahraničí v mnoha zemích funguje.

Kristýna KOLOVRÁTKOVÁ, redaktorka

Úřady práce uznávají 4 stupně závislosti podle míry zdravotního postižení. Lidé nejzávažnějším handicapem mohou od státu dostat nejvýše 19 200 Kč. To je ale vystačí maximálně na 5 hodin asistence denně.

Zdislava ODSTRČILOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí

Existuje skupina lidí, kterým stávající systém zcela nevyhovuje. Připravujeme velkou novelu zákona o sociálních službách, aby lidé, kteří potřebují větší podporu, jí měli dosažitelnou.

Kristýna KOLOVRÁTKOVÁ, redaktorka

Příspěvek na péči by se měl do budoucna určovat u každého žadatele individuálně. Podle míry jeho postižení konkrétní podobu novely chce mít rezort práce hotovo do poloviny příštího roku. Kristýna Kolovrátková, Česká televize.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Jak pečovat o dítě a současně seniora, ale také o sebe, a to, jak nevyhořel takovéto situaci, tak to teď probereme s Martinou Chmelovou, psychoterapeutkou z Alfa Human Service. Dobrý den.

Martina CHMELOV, psychoterapeutka

Dobrý večer.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak paní Chmelová přidám aktuální dotaz, který v minulých minutách přišel do našík redakce Petr se ptá maminka odmítá jakoukoliv pomoc, byť je nemocná a její jediné řešení je, že odejdu z práce a budu s ní má středně těžkou demenci, halucinace bez podpory nechodí diabetes. Odmítáme spolupráci, podal jsem k soudu návrh na zbavení svéprávnosti. Nevím, jak postupovat. Prosím, vezměme to tedy i možná ta situace když ji pan popisuje, asi není příjemná. Když jste v pozici, že musíte zpochybňovat svéprávnost svého vlastního rodiče, jak se k tomu postavit?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Já bych řekl tohle teda, že je otázka spíš na sociální pracovnici, ale já budu, já zkusím přemýšlet nahlas, co bych doporučila. Myslím si, že v okamžiku jakéhokoliv onemocnění našeho rodiče, obzvlášť když se jedná o třeba seniorskou demenci, nebo když vidíme, že se tomu seniorním rodiči začíná něco dít, že nereaguje běžně, tak jak známe. Tak bych asi doporučila panu Petrovi, aby se obrátil na úřad, na sociální odbor, na sociální pracovnici nebo na pečovatelskou službu, protože vlastně ta konzultace toho externího odborníka může pana Petra velmi podpořit v tom, co se vlastně v té rodině děje. Co se děje s tou maminkou. Pan Petr podle mě potřebuje nejdřív mít informace v tom, aby pochopil, co se s tou maminkou děje. To zbavení svéprávnosti je možná až úplně poslední vlastně krok, kterej pan Petr může dělat. Myslím si, že nejdřív potřeba mít informace, pochopit, co se s maminkou děje, co on jako její syn může udělat. Jaká se dá nastavit třeba nějaká externí péče a taky jak komunikovat s tou maminkou. Tady vlastně všichni předřečníci celého toho vašeho bloku vlastně mluvili třeba o krátkodobém ošetřovné, kdy ty 3 měsíce mohou vlastně sloužit k tomu, že si maminka vlastně zvykne na nějakou změnu, pan Petr taky, ošahá si ty kruhy pomoci a dá se to vlastně dobře jako připravit.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

My jsme tady v předchozích rozhovorech řešili také dotaz Riemerové, která popisovala situaci, jak se starala o svou babičku, že se možná bude muset starat i o maminku. Ale, že na ní dopadá ten fakt, že jí v důchodu čeká almužna. Říká, že na jednu stranu stát radí, aby se rodina postarala o své blízké, což je velmi chvályhodné. Na druhou stranu pečující nebudou mít ani řádný důchod tak jako ostatní. Dá se si nějak v hlavě poskládat argumenty proti tomuto, co popisuje paní Riemerová?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

No, je to, je to hodně těžkým. Musím říct, že je jako potřeba se na to jako podívat z obou stran. Na jednu stranu vlastně tu péči, kterou poskytujeme těm naším blízkým, ta je opravdu nevyvažitelná penězi jo. Děláme to vlastně z titulu toho, že to má nějakou hodnotu, že ty lidi lidi máme rádi, že jim je vlastně tu službu chceme poskytnout. Na druhou stranu úplně si neumím představit, jak si ten příběh té paní z pozice toho, že pečovala 12 let o babičku a teď možná o maminku, že tam určitě bude nějaká lhůta, kdy bude mít možnost, nebo měla možnost chodit do práce. Já si úplně nevyznám v sociálním zabezpečení z pozice toho, jak z čeho se pak vlastně té vaší divačce vypočítává ten důchod, tam se vlastně.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Bohužel jenom z výše příjmů.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Přesně, přesně.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Který si vydělávala někde v práci a ne z oboru.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Přesně, přesně tak, protože vlastně veškerá ta péče se započítává do tý, do tý době vyloučené jo. Ale musím říct, že je to opravdu jako těžký. Je to těžký to posoudit z pozice toho, co můžu udělat, co nemůžu udělat. Taky jaký mám možnosti rodinný jo, protože já třeba pracuju opravdu jako převážně s pečujícími jak maminkami tak i dospělými, který se starají o své blízký partnery nebo seniorní rodiče a většinou třeba zajišťuje ten příjem pak ten druhej z partnerů.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

No a nakonec jednou skončí v důchodu ale oba. Nicméně pojďme se přesunout k dalším otázkám našich diváků. Monika, dobrý den, starám se o svou nemocnou maminku asi půl roku, do toho máme doma malé děti. Cítím, že sil pomalu dochází a to celé rodině. Bojím se, že to na nás na všechny nakonec tvrdě dopadne. Současně ale nechci selhat, postarat bych se měla. Existují nějaké rady?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Jo, tak teď klasická vlastně rada, postarat bych se měla. Tak já bych možná jako apelovala v tom, že úplně první potřebuje mít vlastně tazatelka sílu sama pro sebe. Vypadá to trošku jako paradoxně, ale je to nezbytný. Letěla jste někdy letadlem? Když, když se letadlo rozletí, tak vlastně letušky mají takovou instruktáž, že kdyby se náhodou něco stalo a vypadly by kyslíkové masky, tak co máte udělat. A zazní tam jedna velmi podstatná rada, že pokud letí maminka s dítětem, že první musí nasadit kyslíkovou masku sobě a ne dítěti. To znamená, myslím si, že vaše divačka se potřebuje zamyslet, potřebuje se oprostit od toho, že by něco měla, že se od ní něco očekává. A možná si položit otázku, co chce ona sama a taky co zvládá sama. To znamená primárně musí mít sílu a energii sama pro sebe, aby jí mohla dávat svému dítěti, potažmo svojí mamince.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A kdy zjistím, že se dostávám do fáze, kdy už se blížíme tomu momentu v tom letadle, že bude potřeba si tu kyslíkovou masku nasadit?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

To je dost těžká otázka teda, co mi dáváte. Ale řekla bych z hlediska toho, že můžeme se dívat opravdu na to vlastně, jak fungujeme. To znamená, jakou máme kvalitu spánku, kolik máme síly a energie, jestli máme trpělivost, jestli nejsme moc předrážděný, jestli dokážeme taky přemýšlet a mluvit o něčem jiném než o péči a o povinnostech. V okamžiku, kdybychom padali do této pasti, tak bych se přimlouvala za to, nastavovat nějaké podpůrné, nějaká podpůrná opatření. Jako je říct si o pomoc, možná i vyhledat nějakou odbornou pomoc, promluvit si s někým. Protože někdy to, co vytváříme za tlaky ve své vlastní hlavě, že bychom měli, tak tím se dostáváme sami do pasti, protože někdy, když si dokážeme říct o pomoc a dokážeme tu pomoc rozdělit toho blízkého, tak můžeme zjistit, že vlastně můžeme fungovat v lepší kvalitě.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

V tomto kontextu mě jenom napadá, když říkáte, možná vyhledat odbornou pomoc, stačí někdy říct jenom v rámci té rodiny?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Ano, ano.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A v jakých fázích, možná v těch brzkých /souzvuk zvuků/.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

V těch brzkých fázích, pokud samozřejmě potom pečujeme o někoho, kdo tu péči tady se vlastně mluvilo o příspěvcích na péči. To znamená, kdy to jsou pak držitelé třeba trojky a čtyřky, tak to už, tam už ta, tam už ta podpora a pomoc je opravdu jako několikahodinová. Já bych řekla v časných ranních, v časných fázích té péče, že nastavovat dobře vlastně tu spolupráci, nastavovat dobře ty externí kruhy pomoci, ať je to teda uvnitř té rodiny, ať když pečujeme o seniora, tak to mohou být naši sourozenci nebo partner. Nebát se říci o pomoc pečovatelské službě, zanalyzovat. My možná nejdřív potřebujeme velmi často informace, abysme se necítili zahnáni do kouta a věděli, že nemusíme být na všechno sami.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Tak jak tedy nastavit ta pravidla, abychom se, lidově řečeno, z toho nezbláznili? My jsme řekli, že se tedy musíme sledovat, ale lze je nastavit dopředu, aby vůbec nedocházelo k těmto situacím?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Já myslím, že úplně takhle to dopředu nejde, že všichni tak jako žijeme a nasouváme se pomalinku do péče prostě postupně, jak to přichází, když se v té rodině něco děje. Je jedno, jestli pečujete o seniorního rodiče nebo rodinného příbuzného nebo se děje něco s vaším vlastním dítětem. Tak vám trošku pomáhá vlastně ta reakce tý psychiky, že začnete konat. A to konání vám vlastně pomáhá nést tu tíhu. Ale někde to konání má opravdu nějakou hranici, abyste se nedostala do pasti. Já bych řekla to, co jsem říkala před chviličkou, jako zároveň jako vědět to, že se můžu dostat do pasti, že taky to konání musí být tak akorát jo, že bychom měli myslet na sebe.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Poznat, co je tak akorát?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Ano, že bychom, že v tom tak akorát potřebujeme myslet sami na sebe. To znamená, potřebujeme možná někdy i to myslet sami na sebe, nemusí být v nějakém extrému, že si řeknete, dobře nemám čas chodit cvičit, nebo že odstřihnete od sebe všechny věci, který vám pomáhají, který vám dělají dobře. Protože prostě si řeknete, že na to nemáte čas jo. Já bych řekla, že je to tak akorát a myslet sami pro sebe, je přesně v tom, že mám dostatek spánku, určitě hraje velkou roli to, že se, třeba příroda je velmi mocnej úzdravnej mechanismus, kterej pomáhá synchronizovat a podporovat naši psychiku, uvádět jí zpátky do harmonie. Určitě pomáhá to, že si o tom promluvím s někým blízkým, třeba i s kamarádkou, že někdy to sdílení, říká se, že sdílení vlastně je poloviční starost, tak to někdy taky pomáhá, že si o tom promluvit s někým blízkým. Může, může znít úplně paradoxně, ale někdy pomáhá, když pečuju třeba, když jsem v té domácí péči, to znamená, že pečuji o někoho doma. Tak někdy pomáhá to, že se v průběhu dne třeba na chviličku natáhnu, tak to je taková paradoxní jako podpora a pomoc. Ale tomu pečujícím to může velmi dobře jaksi zase synchronizovat jeho nervovou soustavu, že není v takovém napětí.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Přidejme tedy znovu aktuální dotaz, který přišel právě teď do naší e-mailové schránky od paní Margarety, která nedostává žádný příspěvek na péči o maminku. Dát maminku do nějakého zařízení v Česku není šance, jedině že bych všechno hradila z jejího důchodu, který je 10 tisíc korun. Slovensko neposkytuje žádný příspěvek a Česko neposkytuje, protože jako občan Slovenska nemám nárok v Česku na žádný příspěvek. Já po vás určitě nebudu chtít, abyste udělala teď Margaretě průvodce, co má dělat. Ale zajímá mě v tomto ohledu právě i možná ten psychický stav člověka, který se dostane do té situace, že neví, jak má pomoct, protože na to nemá finanční prostředky, je donucen řešit tedy na co vůbec budou kapacity a tady konkrétně tedy evidentně i v jakém státě tak.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Já bych určitě paní Margaretu vyzvala podle místa bydliště tady v České republice, aby se zkusila rozhlídnout nebo si najít přes internet nebo zase zpátky, zeptat se na místním úřadě, na sociálním odboru. Protože myslím si, tohle to je hodně na sociální poradenství, že možná to vypadá ze začátku jako velmi neřešitelná situace. Ale já se domnívám, že z hlediska nějakých oboustranných mezivládních dohod tady určitě nějaká jaksi cesta se najde, i když já jí taky hned úplně nevidím. To znamená, paní Margaretu by chtěla podpořit v tom, že nezoufat, že se vždycky nějaká cesta najde a obrátit se na místní nějakou buď poskytovatele sociálních služeb nebo na úřad.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

V tomto kontextu mě napadá i to jak si sám stanovit u sebe, že už dál nemám na to pomáhat,  že už to nezvládám a že už skutečně je potřeba přivolat buď odborníka k nám domů, anebo naopak umístit tedy své rodiče někam do nějakého sociálního zařízení.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Já myslím, že teď mluvíte o něčem, co se nedefinuje jako jeden okamžik časovej. Je to nějakej časovej úsek, proces, cesta, kdy si najednou začnou uvědomovat, že opravdu jako na to nemám sílu. Já mám ze své praxe, protože Alfa vlastně podporuje dlouhodobě pečující osoby, tak mám ze své praxe bohaté zkušenosti. Vidím teď před sebou jednu klientku, kdy to trvalo celkem asi půl roku, kdy jsme to jako spolu řešili opravdu v terapii, kdy jsme se dívali v tom, co se děje s ní, co se děje s tím, o koho pečuje. A myslím si, že tady není v tento, v ten okamžik není jaksi ostuda, si vyžádat skutečně odbornou pomoc, abych se na to mohla jaksi podívat ze shora. Abych neřešila a nedělala zbrklá rozhodnutí v tom, že, že jsem jako v rovině toho problému, abych se s někým dokázala na ten problém podívat ze shora a hledat řešení.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Přidáme další dotaz, který přišel právě teď, Miroslava se ptá, prosím, zmiňte problematiku poměrně častou, kdy lidé nemají kapacitu na péči o seniora a senior zároveň odmítá pomoc od kohokoliv cizího. Mám takovou zkušenost a je to skutečně patová situace.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Je to patová situace, musím s paní Miroslavou opravdu souhlasit. Ale zároveň zase jí chci velmi podpořit, že v tomto případě bych se asi obrátila na místní pečovatelskou službu. A tam určitě bych viděla to, že vlastně postupné nastavování tý péče musí jít pomalinku. Já se můžu vžít do situace toho seniora, kdy on odmítá na první dobrou péči. Ale v okamžiku, kdy začne chodit někdo z pečovatelské služby a přijde třeba v přítomnosti její dcery na 10 minut, na čtvrt hodiny a postupně se ten interval začne rozšiřovat, až pak může převzít jako část úkonu a část péče, tak bych opravdu jako hodně apelovala, aby paní Miroslava nevzdávala opravdu tuto cestu a obrátila se na pečovatelskou službu. A zároveň tam potom funguje velmi dobře to, že přijde někdo zvenku za její přítomnosti samozřejmě. Musí se opravdu jako pomalinku zvykat jo, že přijde někdo zvenku a začne vlastně mluvit s tou maminkou, začne a maminka si začne vlastně na toho člověka zvykat a přestane být v nebezpečí.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Průvodce diváckými dotazy dnes dělala také Martina Chmelová, psychoterapeutka, moc vám za to děkuji.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa Human Service

Děkuju, na shledanou.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Právě tématem péče o rodinu a blízké jsme se ve vysílání České televize zabývali v rámci série drahé Česko i v pátek. Rozebírali jsme ho s výkonným ředitelem České asociace pojišťoven Janem Matouškem a také s ředitelem terapeutické linky Sluchátko Petrem Fabiánem.

Jan MATOUŠEK, výkonný ředitel, Česká asociace pojišťoven

Když jsme se na to dělali průzkumy, co třeba pro naše klienty je největší riziko, a to byla otázka, kde jsme se ptali, čeho se bojíte a na co zároveň má nejméně finančních rezerv. Tak 73 % z nich říkalo, že se nejvíc bojí, že se na stáří ocitnou v situaci, kdy nebudou soběstační, budou potřebovat pomoc rodiny nebo profesionální pomoc a bude to zatěžující, anebo to bude příliš drahé. Koneckonců, když se klientů taky ptáme, třeba jaká i zdravotní připojištění, kdyby to šlo, by si udělali. Tak nejvíce z nich 65 % říká, že by to bylo právě pojištění ztráty soběstačnosti. Je to logické, to všichni známe. Každý z nás v širší rodině obzvlášť už v mém věku máme rodiče nebo příbuzné, kteří se o sobě nedokážou postarat, potřebují péči a víme, že lůžka v zdravotně sociálních zařízení chybí, že chybí pracovníci terénní, kteří by vám mohli, mohli přijít, že je to nakonec rodina, která pak přijde třeba i o část příjmů, protože musí přestat někdo pracovat, o toho rodinného příslušníka se staráte, a pak je pochopitelné, že klienti z toho prostě obavy mají.

redaktorka

Vy mluvíte o obavách a když se podíváte na to, jak reálně jsou připravený vaši klienti, ale obecně občané se starat o někoho příbuzného, ať už finančně nebo i právě třeba ve flexibilitě svého pracovního úvazku a v tom riziku, že ztratí třeba část svého příjmu, jak jsou na to připraveni?

Jan MATOUŠEK, výkonný ředitel, Česká asociace pojišťoven

My jsme na to připraveni málo, protože dneska neexistuje příliš legálních možností, i kdybyste ty peníze měli, si připlácet třeba na to, abyste to místo měli důstojné někde a sehnali jste ho rychle. Mimochodem lůžková zařízení, které jsou podobné, lidi můžou starat. Jejich kapacita neroste v posledních letech a přece na druhé straně ale ten počet těch lidí díky právě odlišné demografické struktuře přicházejí do staršího věku silné ročníky. Narůstá, těch lidí dneska je nějakých 360 tisíc, kteří pobírají příspěvek na péči, ale za 15 let jich už bude dvojnásobek. A samozřejmě, že to ty rodiny vnímají tak, že když vidí ve svém okolí, kolik je potřeba různými nelegálními nebo sponzorskými platbami, kde zaplatit a jsou to vysoké částky, abyste získali to místo v domově, že tohle na to připraveni nejsou a nemůžou být.

redaktorka

Když se na to podíváme fakticky, vy jste zmiňoval průzkum, který jste dělali, kolik míst v těch lůžkových službách nebo v téhle té pomoci asi ne jen lůžkové, ale i třeba existují mobilní hospici různé asistenční služby, které pomáhají s péčí, kolik míst chybí?

Jan MATOUŠEK, výkonný ředitel, Česká asociace pojišťoven

Dneska je tam asi 260 tisíc míst, kapacita právě v systému zdravotní péče. Podle různých odhadů tam chybí až 30 tisíc lůžek. Dneska běžně ty domovy odmítají mezi 15 a 30 procenty žadatelů o lůžko. Čeká se a na to naši posluchači, řada z nich to bude znát, čeká se na lůžko třeba klidně rok. Zároveň chybí pracovníci v těch terénních službách, protože ta cena, na kterou dneska dostávají, jako odměna je tak nízká, že do toho sektoru nechce prakticky nikdo jít pracovat.

redaktorka

Tak jsou fakta na té nabídkové, řekněme, ekonomickými termíny straně, co ta poptávková, jak mají lidi představu, kolik je to bude stát, jakou částku si na to mají uspořit, připravit? Vy jste říkal, že dobře na to připraveni nejsou, ale dělají si i nějakou představu toho, kolik budou potřebovat?

Jan MATOUŠEK, výkonný ředitel, Česká asociace pojišťoven

Ukázalo se, že zhruba pod polovinu našich klientů si myslí, že to bude do, mezi 10 a tisíc. Čtvrtina ta si ale už myslí, že to bude 20-40 tisíc korun měsíčně. A část z nich uvažuje o částkách ještě vyšších. To je samozřejmě pro rodinný rozpočet běžné rodiny jako obrovský problém. A ty částky nejsou jenom o tom, že musíte například vybavit si tu domácnost, když se o někoho potřebujete postarat. Ale jsou samozřejmě o tom, že přijdete o mzdu někoho z těch členů rodiny například. A to z toho samozřejmě tvoří poměrně závažný, špatně se vyvíjející problém. My koneckonců odhadujeme, že asi za 10 let už 3 % práceschopného obyvatelstva budou vázána péčí o ty svoje nesoběstačné rodinné příslušníky. Je lepší, aby ti lidé byli mimochodem doma, nikoliv prostě v tom často anonymní lůžku někde, někde v domově, ale i na tuhle situaci nejsme připraveni.

Petr FABIÁN, ředitel terapeutické linky Sluchátko, vysokoškolský pedagog

Ty lidé, kteří pečují o své nejbližší jako rodiče a zároveň o děti, říkáme jim sendvičová generace. Jsou na mnoho věcí sami. Často nemůžou ukončit svojí práci, musí zůstat v zaměstnání třeba na zkrácený úvazek. A tohle všechno je psychicky hodně náročné, vyrovnat se s tím, co by chtěli poskytnout svým rodičům a zároveň, co by chtěli poskytnout svým dětem, už jenom ten běžný provoz je hodně vysilující a náročný, když několikrát za den myslíte na to, jak se vašim rodičům daří. Přijdete domů a máte tu běžnou domácí práci, kterou potřebujete taky zvládnout. Takže ta psychika je na tom jakoby asi nejvíc, nejvíc ohrožena.

redaktorka

A v téhle době, kdy tak výrazně rostou náklady na běžný život, obrací na vás lidé častěji s problémy, že nezvládají, nebo potřebují podporu v tom dalším pečování o své blízké?

Petr FABIÁN, ředitel terapeutické linky Sluchátko, vysokoškolský pedagog

To vidíme velmi hodně. Já jsem si před nedávnem dělal nějakou statistiku. Díval jsem se do analýzy hovorů. Tak již na konci července jsme měli stejný počet hovorů jako za celý rok 2021. Průměrně měsíčně nám to o těch 20 % narůstá a převážně telefonují lidé právě té střední generace, která pečuje jak o rodiče, tak o svoje děti. Mají tam ty svoje úzkostné stavy, strach o to, co bude, jakým způsobem bude ta budoucnost vypadat.

redaktorka

Co jim v tu chvíli radíte na úzkostné stavy, co pomůže?

Petr FABIÁN, ředitel terapeutické linky Sluchátko, vysokoškolský pedagog

Především se je snažíme zakotvit v tom, co je pro ně důležité. Vrátit se aspoň na chvíli k něčemu, co je hodně bavilo, u čeho odpočívali, ošetřit sebe sama. To je pro ně to nejdůležitější, protože to je nástroj, který nám může pomoci zvládnout ty situace, které přichází, které nemůžeme ovlivnit. A péče o sebe sama je v tu chvíli ta nejdůležitější, kterou můžu udělat.

redaktorka

Je tohle něco, na co pečující nejčastěji zapomínají, co nejčastěji podceňují?

Petr FABIÁN, ředitel terapeutické linky Sluchátko, vysokoškolský pedagog

Přesně tak, mají tu potřebu vrátit péči, kterou jim rodiče dali, zároveň chtějí být dobrými rodiči a někde se tam ztrácí čas, který by chtěli mít pro sebe, pro svého partnera. Takže nejvíce je ohrožený je potom i ten vzájemný vztah, i ta péče o sebe sama. To všechno najednou je jeden velký problém, kterými se s nima snažíme rozvázat, rozuzlovat a pomoct jim, aby našli tu naději, která tam vždycky se dá najít.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Speciální vysílání Drahého Česka dnes končí. Další ale budou následovat, například zítra se budeme věnovat úsporám ohledně toho, jak spořit s teplou, ale i se studenou vodou. Dnešním tématem ale byla péče o senioři. Tím mohou mít potíže například s orientací v programech státní podpory kvůli zvyšujícím se cenám energií. S tím jim kromě rodiny může pomoci i řada organizací. Například Život 90, její ředitel Jaroslav Lorman byl také hostem pátečního pořadu Studia 6.

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Vlastně od první chvíle, kdy se začaly energie zvyšovat, k dnešnímu dni vlastně řešíme tyhle ty otázky 5× denně na lince důvěry. Opravdu lidé se obracejí se starostmi, jak zaplatit případně, jak si požádat o pomoc.

redaktor

A jsou to už případy, kdy opravdu lidé neví, jak to zaplatit, nebo spíš jenom dopředu se informují, co mi hrozí, co může nastat? Čekám každou chvíli, kdy mi nastaví nové zálohy, mám strach z toho, co bude.

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Taky tak, ale je skutečně dost lidí, kteří nemohou zaplatit, nebo ty jejich náklady na bydlení jsou příliš vysoké. To znamená, to potřebují nějakou pomoc.

redaktor

Jakým způsobem vy jim můžete pomoci, předpokládám ne přímo s placením těch dluhů nebo těch záloh, ale kam je nasměruje, nebo co jim radíte?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Tak primárně je důležité vyznat se v tom problému. To znamená s tím člověkem, toho člověk si naslechnout, zorientovat se v celé té situaci a podle toho hledat řešení. To, co jim nabízíme je, že spolu s nimi jsme schopni vyplnit žádost právě o pomoc, ať už je adresovaná úřadu práce nebo sociálnímu odboru nějaké městské části a tak dál.

redaktor

Museli jste třeba i vy sami vyškolit své pracovníky z linky a podobně, aby se taky zorientovali v té situaci?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Určitě, jak, jak na lince důvěry, tak v poradenském centru jsme proškolovali a proškolují, a ty se proškolují dál v těchhle těch otázkách.

redaktor

Když už se na vás ale někdo obrátí s pomocí, že nemá na zaplacení, je tam nějaká možnost z vaší strany pomáhat, nebo opravdu zase jenom přesměrujete někam, kdo se tímhle zabývá, kdo může pomoci už finančně vyloženě?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Tak my jako nezisková organizace skutečně přesměrujeme dál to, čemu můžeme pomoct. Fakticky je, dejme tomu, napojení některých našich služeb, pro které, dejme tomu, máme dárce a nějaké sponzory. Ale co se týče faktické finanční pomoci, tak přesměrujeme dál, doprovodíme toho člověka tam, kde tu pomoc dostane.

redaktor

Kdo další ještě může teď seniorům vlastně pomáhat kromě takových neziskových organizací, jsou opravdu senioři, řekněme, zranitelnější skupinou v rámci téhle situace v tomhle období?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Tak říká se, že ano samozřejmě. Ta moje optika je hodně určená tím, co děláme. To znamená, na nás se obracejí lidé, kteří ty potíže mají. Mezi seniory stejně jako ve zbytku populace je to různé. Jsou lidé, kteří jsou zajištěni, jsou lidé, kteří zajištění nejsou. Primárně je důležité uvědomit si, že ta situace, která nastala, tak je skutečně nepříznivá, je tíživá, mají právo na pomoc, nemusí se za to stydět. To znamená, mohou se obrátit třeba na sociální odbory, ať jsou to městské části nebo obce, které mají tu možnost a i tu povinnost jim pomoct.

redaktor

Jak konkrétně se na vás třeba konkrétně mohou lidé obracet? Jaké jsou ty kanály, jaké jsou ty možnosti a co nejčastěji třeba senioři využívají?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Tak nejčastěji asi využívají naši linku důvěry Senior telefon, která je nonstop, je to osmistovka, takže 800 157 157. Tam mohou kdykoliv zavolat a vlastně svěřit se s tím, co řeší. To je ten největší kanál, který funguje nejenom v krizových situacích, ale funguje i právě v rámci poradenství. To znamená těm lidem poradíme, co dál. Funguje i pro případy osamělosti, často se obracejí třeba s případy špatných mezilidských vztahů ve vztahu k rodině a tak dál.

redaktor

Když už jste zmínil tu rodinu, tak jak to vypadá, snaží se teď třeba rodinní příslušníci víc zapojovat, víc se zajímat o to, v jaké situaci jsou jejich rodiče a třeba jim i pomáhat právě se splacením nějakých částek?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Z našeho pohledu ano. Tam samozřejmě závisí hodně na tom, jaké jsou vztahy v té které rodině. Řada, řada těch starších lidí nechce ty svoje finanční problémy řešit s rodinou, řeší je proto s námi. Ale máme řadu případů, kdy právě děti třeba si ty rodiče berou k sobě na zimu nebo kdy jim finančně pomáhají řešit tuhle situaci.

redaktor

A jak je to opačně? Snaží se třeba i právě senioři starší rodiče pomáhat svým dětem tak, aby jim pomohli splatit třeba některé dluhy a někdy to třeba jde i za hranu, že potom sami nemají?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

To všichni známe, to je klasický případ, oni skutečně starší lidé u nás jsou zvyklý žít velmi skromně velmi často. To znamená, to je i něco, co nám dělá vrásku teďko na zimu, že snižují teploty doma, že, že prostě se snaží málo větrat, že to potom může vést prostě k určitým zdravotním problémům a komplikacím. Takže to, že jsou zaměření na ty své blízké, že pomáhají ze svých důchodů jiným, to je, to je známá věc a je to i teď tak.

redaktor

To mě zaujalo, že vlastně tím, že si třeba doma snižují teplotu, méně jedí, nebo méně kvalitních potraviny nakupují, aby ušetřili. Už máte třeba nějaké zkušenosti s tím, že to opravdu vede ke konkrétnímu zhoršení nějakého zdravotního stavu nebo obecně té situace?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Potkáváme se s tím, potkáváme s tím. Ne ani tolik možná na lince důvěry, ale na tísňové péči nebo na pečovatelské službě, což jsou ty terénní služby kde, které jdou k těm klientům domů. A tam tohleto zjišťujeme. To znamená, je určitě dobré větrat, dodržovat prostě ty základní hygienické, hygienické věci, i když to teplo unikne, prostě je to důležité pro zdraví. Je důležité pít, dostatečně pít. Vidíme, že se jako skutečně snaží spořit na jídle, snaží se spořit i na lécích a není není, není to vždycky úplně dobré.

redaktor

V rámci seriálu Drahé Česko dnes po sedmé hodině Daniel Stach mluvil také o tom, že je dobré vlastně se udržovat i v psychické pohodě. To znamená, jak je to složité pro seniory po dvou letech pandemie, kdy se o nich právě mluvilo jako o té nejzranitelnější vlastně části obyvatel a teď zase na ně dopadají asi i psychické problémy, strach z toho, co bude, jestli budu mít na nájem a podobně. Jak to celkově ta situace v posledních třech letech na seniory dopadá?

Jaroslav LORMAN, ředitel organizace Život 90

Je velmi složitá, je velmi složitá. Ale ve srovnání třeba s mladými lidmi a s mládeží zdá se, že ti starší lidé už mají vybudované určité, určité obranné mechanismy, že na ně ta osamělost pokud nebyli zavření v domovech pro seniory, což je, což je skutečně velký problém, co se stalo. Tak jsou zvyklí s tím nějak zacházet víc než třeba mladí lidé. To znamená, v tom jsou jakoby obranyschopnější. Nicméně vidíme to třeba na provozu komunitního centra, na divadle a tak dál. Ti lidé chodí míň, míň, míň chodí mezi další lidi, zvykli si víc být doma.

Klíčová slova: