Kateřina Stibalová, moderátorka:
Černé ovce jsou tu, vítejte. Na první pohled to vypadalo jako zázračné uzdravení. Stav nemocné ženy se ale zlepšil jen podle hodnocení posudkového lékaře. A to, aniž by pacientku viděl. A následek? Snížení příspěvku na péči.
Iveta Michalík, pacientka:
Je to strašná nespravedlnost, protože všichni lékaři řekli, že není myslitelné, že si nemůžou dovolit tohleto snížení. Že v tom stavu, v jakým jsem, a vlastně žádné zlepšení není, ba naopak se to zhoršuje. A bude se to zhoršovat i nadále.
redaktorka:
Paní Iveta Michalík žije s manželem na severní Moravě v obci Horní Tošanovice. Dlouhá léta byla pěstounkou a vychovala šest dětí. Později pracovala jako pomocná síla v kuchyni. Bolesti v zádech měla řadu let. Postupně se její zdravotní potíže zhoršovaly a dnes se pohybuje jen díky invalidnímu vozíku.
Mario Švehelka, právník a lékař:
Ona má několik hlavních problémů. První z nich je chabá paréza dolních končetin. To znamená neúplná chabá obrna dolních končetin. Proto ona je na invalidním vozíku. Dále má částečnou obrnu horních končetin, ale ve smyslu, že ruce, prsty má v křeči. Má zejména v oblasti krční páteře výhřez ploténky, která u ní vyvolává kompresi míchy. Trpí silnými bolestmi. Dochází na ambulanci bolesti. Kromě toho ještě má problémy s bolestmi kloubů. Je tam nějaké onemocnění revmatologické.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
Co můžete těma rukama udělat?
Iveta Michalík, pacientka:
Nic. Nic, až vlastně neurochirurg se díval na magnetickou rezonanci, na výsledky, takže je to díky útisku míchy. Že útisk míchy tohleto dělá, že vlastně ty ruce jsou stále sevřený a nejdou otevřít.
redaktorka:
Paní Michalík byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Aby se o ni manžel mohl starat, požádal o předčasný důchod. Ztrátu na výdělku mu kompenzoval příspěvek na péči. Jenže pouze rok. Po roce byl nárok přezkoumán a příspěvek na péči snížen ze stupně tři na dvojku. Vyjádřeno v penězích je to o 10 000 Kč méně.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
Když vám přišlo rozhodnutí o snížení toho příspěvku, jak vám bylo?
Lubomír Michalík, manžel:
Rozčarování.
Iveta Michalík, pacientka:
Určitě. Protože opravdu já si kolem sebe s těma rukama neudělám vůbec nic. Kdybych manžela neměla, tak jako nevím, jak bych vůbec fungovala.
redaktorka:
Paní Michalík se proti rozhodnutí odvolala. Nás samozřejmě zajímalo, proč ke snížení došlo. Česká správa sociálního zabezpečení nám své vyjádření zaslala e-mailem.
Jitka Dromolová, mluvčí, Česká správa sociálního zabezpečení, zdroj: e-mail
Při aktuálním posouzení stupně závislosti došlo k upřesnění hodnocení dříve uznaných úkonů. Aktuální posudek tyto skutečnosti podrobně vysvětluje a poskytuje odborné zdůvodnění rozdílu oproti dřívějšímu hodnocení.
redaktorka:
Posudek jsme si přečetli. Žádné zdůvodnění jsme ale nenašli.
Tereza Klobouková, právnička, odbor sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Musím s politováním říct, že tam není řádně odůvodněno, proč došlo k tomu snížení toho příspěvku. Je tam informace o tom, že si posudkový lékař myslí, že byla paní Michalík před rokem nadhodnocená, ale konkrétní důvod tak, abychom to mohli ověřit nebo aby nám to mohlo přijít i třeba přesvědčivé, tam uvedený není.
redaktorka:
Z podkladové dokumentace nevyplývá objektivní funkční zhoršení stavu. V některých nejaktuálnějších lékařských zprávách je dokonce uvedena dlouhodobá stabilizace a medikace s dobrým efektem. Akutní stav trávicích potíží nesplňuje podmínku dlouhodobosti a byl určen k dovyšetření a k léčbě. Praktický lékař sice uvádí, že je možné pozdější zhoršení, jde však o jeho předpoklad do budoucna, který nemůže mít dopad na výsledek posudku k danému datu.
Iveta Michalík, pacientka:
To teda hledím, protože teda trávicí potíže žádné nemám a zlepšení, neexistuje vůbec žádné zlepšení. Naopak v těch zprávách je, že zhoršení a že se to bude zhoršovat a že se s tím prostě musím naučit žít.
redaktorka:
Příspěvek na péči je určen lidem, kteří kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují péči a pomoc při zvládání základních životních potřeb. Posuzuje se jich celkem deset, a to mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
Tereza Klobouková, právnička, odbor sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Podmínky pro získání příspěvku jsou poměrně přísné, stanoví je zákon o sociálních službách a pro to, aby člověk dosáhl na první stupeň příspěvku na péči, na těch 880 Kč, za kterých si zaplatí maximálně pět hodin péče, běžné osobní asistence, musí splnit podmínku, že tu pomoc potřebuje u tří základních životních potřeb.
Iveta Michalík, pacientka:
Den co den cítím prostě, že je to horší, a vlastně mám strach, co bude dál se mnou, protože manžel taky není zdravý, a nevím, jak dlouho bude zvládat tu péči o mě.
Tereza Klobouková, právnička, odbor sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Za současné situace, kdy ten příspěvek na péči je tak nízký, opravdu tak velice nízký, je pro stát nesmírně výhodné, aby ti lidé zůstávali doma. Protože péče v ústavech je mnohonásobně dražší.
redaktorka:
Posudkový lékař má ale zřejmě jiný názor.
Monika Vavrečková, vedoucí poradny, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, z.s.
Bylo tím posudkovým lékařem konzultováno, že se zlepšila ve třech základních životních potřebách, a to v péči o zdraví, ve stravování a ve výkonu fyziologické potřeby, kdy ten lékař vlastně posudkový uznal, že v těchhletěch základních životních potřebách je samostatná, není závislá na péči.
Iveta Michalík, pacientka:
Všechno musí dělat manžel.
Lubomír Michalík, manžel:
Vulgárně prostě až od utírání zadečku, vlastně až po sprchování. Třeba manželka si sedne na postel, řekne, chci to, to, to, já jí ukážu to oblečení, jo, to si vezmu. Tak to vytáhnu a pomůžu jí to oblíknout. I spodní prádlo. On ponožek vlastně až po kabát.
Zuzana Dufková, vedoucí projektu poradenství, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, z.s.
V sociálním šetření bylo napsáno, že ovládá vozík, ale rozdíl mezi ovládáním elektrického vozíku a mechanického vozíku je dost zásadní v končetinách, které paní Michalík má s handicapem, má tam to omezení těch spasmů, takže vlastně ovladatelnost mechanického vozíku je úplně vyloučena. V tu chvíli je logický, že má tu závislost tím, že má ty končetiny horní omezené, tak ta pomoc je jakoby u potřeby vyšší a samozřejmě z té dokumentace tak, jak argumentoval institut posuzování, posudkový lékař, nebyla úplně správně vyhodnocena.
Lubomír Michalík, manžel:
Všude bylo napsaný, že ovládá mechanický vozík. To vůbec není pravda, že se sama nají, což taky není pravda, že se sama oblíkne, což taky není pravda, že si dojde na toaletu nebo na hygienické potřeby, což taky není pravda, ona to prostě četla, jak se říká, z rychlíku a ještě byla mlha.
Monika Vavrečková, vedoucí poradny, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, z.s.
Paní Michalík objektivně a z lékařských nálezů má celou dobu ruce takhle ve spasmatickém držení, takže ty končetiny horní od lokte není schopna funkčně adekvátně používat. Každodenně potřebuje podporu a doprovod všude s tou pečující osobou.
redaktorka:
Posudkový lékař paní Michalík sice nikdy neviděl, přesto ale rozhodl, že se její zdravotní stav zlepšil.
Mario Švehelka, právník a lékař:
Zázračná uzdravení znám pouze ze starých církevních textů anebo ze zpráv posudkových lékařů. Tady je to ten druhý případ, ten poslední posudek, který mám k dispozici z roku 2025, dle mého názoru neodpovídá postižení, které paní má. V tý dokumentaci je dokonce zpráva, kdy se pokoušela sama dostat z vozíku na záchod, šlo tam k pádu, ke zranění atd. To jednoznačně dokládá, že ona toho prostě schopna není.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
Takže kdybysme to vzali postupně, jak to máte s obědem?
Iveta Michalík, pacientka:
No, s obědem, manžel musí uvařit, musí nachystat na talíř, nakrájet mi to a vlastně mě musí i nakrmit.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
Vy jste schopná dojít sama na WC nebo se přesunout?
Iveta Michalík, pacientka:
Ne, ne, ne. Vlastně s manželem dojedu až k WC, tam mě manžel postaví a musí mě dovést až na tu toaletu a tam mě posadí.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
A třetí bod, kde prý došlo ke zlepšení, je péče o zdraví, což je kromě jiného nejenom cvičení, ale třeba braní léků, takže to máte jak?
Iveta Michalík, pacientka:
No, léky a cvičení, všechno musí manžel se mnou.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
Na základě sociálního šetření a posudku lékaře rozhoduje o příspěvku Úřad práce.
Kateřina Pavlíková, tehdejší tisková mluvčí, Úřad práce ČR:
Vzhledem k tomu, že u tohoto případu právě odvolání probíhá a zároveň nemůžeme vzhledem k zachování mlčenlivosti a ochrany osobních údajů sdělit detaily ke konkrétnímu řízení, rozhodnutí více nemůžeme komentovat. Nelze ani předjímat výsledek odvolání.
Iveta Michalík, pacientka:
Je to podle mě jak v těch pracovnících, jak chodí na to šetření, že, tak opravdu i v těch posudkových lékařích, kteří opravdu si myslím, že si ty zprávy pořádně ani nepřečtou všechny, že se jenom tak letmo podívají a rozhodnou prostě.
Tereza Klobouková, právnička, odbor sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Těch posudkových lékařů, kteří posuzují zdravotní stav pro účely příspěvku na péči pro Úřad práce, tak je jenom 300 plus zhruba 90 odborných nelékařských zdravotních pracovníků. A podle té statistiky vypracovali jenom za loňský rok přes 370 000 posudků. Z toho asi 138 000 jenom v příspěvku na péči. Když jsem si to propočetla, tak to vychází zhruba na pět posudků na každého tohohle člověka, posudkového lékaře nebo odborného nelékařského pracovníka, za den. No, já bych to nezvládla.
Iveta Michalík, pacientka:
Lidi, kteří rozhodujou o tomhle, tak bych si měli vyzkoušet, jak ten vozík prostě, tak ten život prostě, jaký je, jak se těžce žije, jak prostě člověk je vděčný za každou pomoc, za každé pěkné slovíčko, lidi, pochopení. A vyjít prostě s těma financema je opravdu problém.
Tereza Klobouková, právnička, odbor sociálního zabezpečení, Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Paní Michalík udělala tu nejlepší věc, co udělat mohla. Podala odvolání, které je v tomhle případě naprosto stěžejní, protože pouze v rámci odvolacího řízení dojde k novému posouzení zdravotního stavu. Tentokrát posudkovou komisí ministerstva práce a sociálních věcí. Nikdo jiný její zdravotní stav už v dalších řízeních nemůže posuzovat, takže pouze v rámci odvolacího řízení se jí dostane té možnosti, aby to viděli i jiní posudkoví lékaři.
Pavla Freiwaldová, redaktorka:
Myslíte si, že uspějete s tím odvoláním?
Iveta Michalík, pacientka:
Doufám, že jo. A když ne, tak pak se ještě prý dá nějaká žaloba nebo něco k soudu.
