Bezbariérový byt nemusí být o moc větší než ten klasický

 
Speciál DNES

Mladá designérka Lenka Pražáková se zabývá i bezbariérovým bydlením. Při průzkumu mimo jiné zjistila, že z 11 projektů bytových domů s tělesně postiženými počítal naplno pouze jeden.

Přestože jsou lidé s tělesným handicapem běžnou a plnohodnotnou součástí naší společnosti, bývají v některých jejích aspektech, jako například v bydlení, poněkud opomíjeni. Ve veřejném prostoru není tento problém tak patrný, současné normy zaručují bezproblémový vstup do veřejný míst a staveb všem. Jiná situace je ale v oblasti soukromého bydlení. Nedostatek bezbariérových bytů i rodinných domů je téma pro Lenku Pražákovou (22 let), designérku ze Zlivi na Českobudějovicku, která tomu věnovala také svou závěrečnou práci na Mendelově univerzitě v Brně.

- Bezbariérové bydlení není zrovna standardní téma pro závěrečné práce na dřevařské fakultě. Jak jste k tomu dostala?

Bylo to díky mému tátovi, který začal spolupracovat s firmou, která vyrábí invalidní vozíky pro sportovce. Až pak jsem o tom začala přemýšlet. Také mi to dost pomohlo při práci. Měla jsem možnost si vozík půjčit, jezdila jsem s ním po bytě sem a tam, točila se v různých místech a vše si poctivě měřila. Na vlastní kůži jsem si mohla zkusit to, co mi vyprávěli vozíčkáři, se kterými jsem spolupracovala.

- Je bezbariérové bydlení pro české stavebnictví aktuální téma?

Bohužel ne, v současné době člověk narazí jen na opravdu málo developerských projektů, které by s bezbariérovým bydlením počítaly. Z jedenácti mnou zkoumaných projektů na výstavbu bytových domů zahrnoval nějakou formu bydlení pro tělesně postižené pouze jeden.

- Čím si to vysvětlujete?

Faktorů je bezesporu více. Jedním z těch hlavních je složitost stavební normy. Ta nejenom že výrazně zvyšuje cenu, navíc je v mnoha ohledech i zcela odtržená od reality a postrádá zažitou zkušenost.

- Mohla byste to trochu více rozvést?

Česká stavební norma rozvrhuje prostor pomocí kružnice o průměru 150 centimetrů, která se musí vejít do manipulačních částí stavby. To by mělo člověku zaručit možnost se kdekoli otočit o 360 stupňů. Ačkoli to v zásadě není nic špatného, vede to k značnému plýtvání prostorem, který by mohl být využitý efektivněji. Navíc to zvedá celkovou prostorovou náročnost staveb, čímž vzrůstá i jejich cena.

- A existuje už někde ve světě nějaká úspornější a funkční alternativa?

Samozřejmě, velkou inspirací mi při práci byla brazilská stavební norma, která nepracuje s plnou kružnicí, ale na méně důležitých místech pracuje jen s jejími výsečemi. Člověk, ať už handicapovaný, nebo ne, se nepotřebuje zase tak často otáčet kolem do kola, většinou mu stačí manipulační prostor v rozmezí 45 až 90 stupňů.

- Říkáte tedy, že bezbariérový byt nemusí být výrazně větší než ten standardní?

Ano, přesně tak. Ve své práci jsem pracovala s třiceti typizovanými byty, které byly zahrnuty v deseti developerských projektech, a pouze u jednoho se mi nepodařilo prokázat, že by bylo možné ho jen s minimem úprav předělat na bezbariérový. Šlo opravdu o malé úpravy jako přesunutí příček za účelem zvětšení koupelny a kuchyně, obvodové zdi nebo rozvody zůstaly netknuté.

- Máte nějaké údaje o tom, kolik tělesně postižených lidí se na území republiky nachází?

Pro mou práci to nebylo zcela určující, ale pracovala jsem s údaji, že v České republice dojde každoročně k 250 případům onemocnění či poranění míchy, jejichž následkem je ochrnutí.

- Není to pak ale spíše tak, že nízkou nabídku určuje malá poptávka?

To je pak druhá věc. Lidé o bezbariérovém bydlení nepřemýšlí jako o něčem, co by bylo určené pro každého. Vidí to podobně jako toalety nebo parkovací místa pro invalidy, které jsou určené výhradně pro ně. Já si naopak myslím, že by bezbariérové bydlení mohlo být standardem ve většině domácností.

- Není pak ale zbytečné, aby nabídka bezbariérových bytů tolik převyšovala poptávku?

Určitě je třeba zdůraznit, že nabídka je v současné době opravdu nedostatečná, takže jakékoli navýšení výstavby by bylo ku prospěchu věci. Druhá věc pak je, že bezbariérové byty jsou tu opravdu pro všechny a nikoho neomezují. Je potřeba je zbavit starých mýtů a začít o nich přemýšlet jinak.

- O jakých mýtech to mluvíte?

Když se řekne bezbariérové bydlení, lidé si většinou představí sterilní prostředí plné zdvižných ramp a pomocných madel z nerezu. To ale už dávno neplatí, když je bezbariérový byt dobře navržen, na první pohled to ani nepoznáte.

- Jaký je tedy hlavní rozdíl mezi běžným bytem a tím pro handicapované.

Jsou to vlastně zcela normální byty, rozdílů si všimnete jen v koupelně, která musí být větší a je v ní speciální sprchový kout, a pak u kuchyňské linky, která je o něco nižší a nejsou pod ní poličky, aby tam mohl zajet vozíček. Celkově bývají spodní prostory takových bytů méně obsazené, protože se tam dotyční pohybují, jinak jsou to ale zcela standardní byty.

- Říkáte, že bezbariérové byty jsou pro každého a nikoho neomezují. Je tomu ale opravdu tak?

Podle mě ano. Větší koupelnou asi nikdo nepohrdne a lehce snížená a podjezdná linka je něco, co se dá opravdu zajímavě designově zpracovat. Navíc si myslím, že přesto, že je to pro lidi často těžké přijmout, je bezbariérové bydlení ideální volbou z dlouhodobého hlediska.

- Myslíte tedy, že lidi od bezbariérového bydlení odrazuje i strach?

Dá se to tak říci, lidé nevidí důvod, proč nad tím přemýšlet, když jsou mladí a zcela zdraví. Ale bezbariérové bydlení nezahrnuje jen vozíčkáře. Je vhodné i pro starší lidi, kteří už mají omezené motorické schopnosti, je tak ideální pro dožití. A člověk ho ocení i v případě, že bude se zlomenou nohou nebo po operaci upoután na vozík jen dočasně. Je to usnadnění života v každém ohledu a je opravdu škoda, že tomu současná společnost není více otevřená.

- Myslíte si, že by vaše práce mohla přistup společnosti změnit?

To asi ne, nechci mít přehnaná očekávání, je to jen studentská práce a její dosah není moc velký. Ale v prostředí školy se setkala s pozitivními ohlasy. I zkušenější profesoři jsou nakloněni tomu takovéto téma otevřít v širším měřítku. I já sama to chci ve svých budoucích projektech zohlednit. Tak uvidíme.

PRŮZKUM Všímáte si bezbariérovosti ve svém okolí? 71,5 % Ano / 28,5 % Ne Je podle vás bezbariérovost ve vašem okolí dostatečně řešená? 28,7 % Ano / 71,3 % Ne Plánujete zohlednit bezbariérovost při výběru svého budoucího bydlení? 51 % Ano / 49 % Ne Byli byste ochotní investovat do budoucího bydlení více peněz, aby splňovalo bezbariérové normy? 56 % Ano / 44 % Ne Do průzkumu se zapojilo 150 respondentů.

FOTO: ARCHIV LENKY PRAŽÁKOVÉ

Foto: LENKA PRAŽÁKOVÁ DESIGNÉRKA CHCE NA BEZBARIÉROVOST MYSLET I DO BUDOUCNA VE SVÝCH VLASTNÍCH PROJEKTECH.

Klíčová slova: