Bariéry ve městě: zapomeňme na univerzální recepty

Města se neustále proměňují, a vytvářejí tak nové a nové bariéry — ať už ve veřejném prostoru či v komunikaci. Univerzální metodiky o bezbariérovosti jsou na ně krátké.

Brněnský výzkumný tým proto přichází s konceptem taktického urbanismu.  

Když se řekne "bezbariérovost", většině z nás se vybaví snížené obrubníky, nájezdové rampy či nízkopodlažní autobusy. Každý si už někdy všiml modrého piktogramu, který označuje, že místo nebo objekt je přístupný pro uživatele a uživatelky invalidních vozíků. Stejně tak každý někdy zahlédl muže nebo ženu s bílou holí, kteří se v prostoru orientují díky reliéfovým vodicím liniím nebo varovným pásům s malými kruhovými výstupky, jež upozorňují na začátek vozovky.  

Bariéry, kterou musí lidé se znevýhodněním překonávat, si všímáme až ve chvíli, kdy nás na ni upozorní její prostorové řešení. Bariéra je ovšem mnohem širší pojem: většina z nich zůstává pro ty, kteří se po městě pohybují bez omezení, neviditelná.  

Bariérou může být paradoxně sám bezbariérový prvek, je-li nevhodně zkonstruovaný: kupříkladu nájezdová rampa s příliš velkým sklonem, je bariérová pro uživatele mechanického vozíku, neboť na ní jen pomocí síly v rukou jednoduše nevyjede.  

Bariérovým může být pro osobu se zrakovým znevýhodněním neozvučený...