Efektní titulky mohou působit moderně a atraktivně, ale pro neslyšícího diváka znamenají často zmatek bez kontextu. Pokud má být video skutečně přístupné, měl by styl ustoupit funkci.
V poslední době se rozšířila móda různě „akčních“ titulků – blikajících, naskakujících po jednotlivých slovech, efektně stylizovaných. Tyto trendy působí na první pohled atraktivně, a zvláště slyšící tvůrci je rádi využívají jako vizuální doplněk. Jenže právě v tom je problém: forma přebíjí funkci.
Efekt může být rušivý i pro jazykově citlivého diváka. Pro neslyšícího však jde doslova o zmatek bez kontextu. Zatímco slyšící vnímá obsah především sluchem a titulky jsou pro něj podpůrné, neslyšící se na ně spoléhá jako na hlavní zdroj informace. A když jsou titulky animované, roztříštěné a navíc rychlé nebo pomalé, ztrácí člověk nejen orientaci, ale i možnost sledovat obraz jako celek.
Při běžném užívání přístupných titulků se zobrazuje celý řádek či dva najednou. Divák má prostor přečíst text vlastním tempem – někdo rychleji, někdo pomaleji – a během zbývajícího času může vnímat i obraz. Dobrý titulek zůstává dostatečně dlouho na to, aby byl smysluplně přečten bez stresu. Umožňuje soustředit se nejen na slova, ale i na obrazovou složku videa.
Tento problém se ještě prohloubí, pokud divák nezná obsah videa. U prvních několika vteřin s roztříštěnými titulky se tak stává, že místo aby video vnímal, pouze s vypětím sleduje plynutí textu. Základní informaci přitom nedostává. Až přechod na přístupnou verzi se statickými titulky v rozumném tempu umožní pochopit, o čem vlastně šlo. A právě v ten moment si člověk uvědomí, jak zásadní roli hraje samotná forma zobrazení informací.
Nejde jen o rychlost. Dalším častým nešvarem je nesmyslné dělení vět – například když se na konci řádku ocitne osamocená předložka. Takto narušené větné členění výrazně snižuje srozumitelnost a rytmus čtení. Místo přirozeného sdělení dostává divák sekvenci fragmentů, ze kterých si těžko skládá smysl. V důsledku je celá pozornost zaměřená jen na čtení, zatímco obraz, děj a emoce zůstávají upozaděny, nebo úplně mizí.
V praxi tak dochází k paradoxní situaci – člověk sice video sledoval, ale vlastně ho nevnímal. Protože místo aby se díval, bojoval s titulky.
Smyslem tohoto článku není odmítat kreativitu nebo vizuální hravost. Ale je třeba si připomenout, že titulky nejsou designový doplněk. Jsou především nástrojem komunikace. A pokud chceme tvořit obsah, který bude opravdu pro všechny, měla by forma sloužit funkci. Ne ji nahrazovat.
Porovnání přístupnosti „akčních“ a normálních titulků.
Autor: Ladislav Kradochvíl
(ohluchlý ve40 letech)
Autor článku
Ladislav Kratochvíl
Ohluchlý hudebník, zakladatel a provozovatel portálu www.kochlear.cz, který se zabývá životem bez zvuků, autor publikací o neslyšení, bloger na iDnes a Medium Seznam, externí spolupracovník Expertní komise pro skryté titulky při ASNEP.
Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP) zveřejnila „Manuál přístupnosti samoobslužných výdejních boxů na zásilky“. NRZP tak učinila na základě mnoha podnětů od uživatelů těchto boxů, pro které nebyly z důvodu jejich handicapu přístupné. Cílem je…
Bezbariérové cestování vlakem by mělo být samozřejmostí, nikoli službou „na žádost“. Národní dopravce České dráhy sice eviduje rekordní počet přeprav osob se zdravotním postižením a postupně modernizuje vozový park, zároveň však realita ukazuje, že cesta k plně…
Putovní výstava fotografií Karla Cudlína představuje činnost spolku Loutky v nemocnici v prostředí zdravotnických a sociálních zařízení napříč Českou republikou. Snímky vznikaly během návštěv umělců u dětských i dospělých pacientů a dokumentují situace, v nichž se loutkové divadlo, hudba a improvizace stávají součástí…