Ladislav Kratochvíl (Kráťa): „Často stačí psát. Největší bariéra je, když nás házejí do jednoho pytle.“

Světový den sluchu (3. března): proč je klíčová srozumitelná komunikace, ne křik

Ladislav Kratochvíl (Kráťa) přišel o sluch v roce 2003 ve svých čtyřiceti letech. Do té doby slyšel velmi dobře a vedle zaměstnání byl dvacet let aktivním hudebníkem. Hudbu studoval i dálkově na konzervatoři – a po ohluchnutí říká, že mu je dnes hudba zcela lhostejná.

Kráťa je dlouhodobě známý tím, že z vlastní zkušenosti a s velkým důrazem na praxi pomáhá lidem se sluchovým postižením orientovat se v technologiích i v komunikaci s institucemi. Od roku 2003 provozuje informační web Kochlear.cz „webík s vypnutým zvukem“, kde systematicky popisuje a testuje nástroje pro přepis řeči, titulkování a další pomůcky. Zároveň se veřejně zasazuje o dostupnější a kvalitnější titulky v médiích a věnuje se osvětě i formou přednášek.

Kdy jsi se rozhodl, že u vlastní zkušenosti nezůstaneš a budeš se sluchovým postižením zabývat veřejně a systematicky?

Asi měsíc po ztrátě sluchu jsem založil web Kochlear. Nejdřív na hostingu zdarma, ale ten brzy kapacitně nestačil, takže jsem založil vlastní doménu. Asi po půl roce si web vybrala Národní knihovna ČR jako kvalitní zdroj informací k archivaci, což je pro mě obrovská čest a motivace.

Jaký je podle tebe největší omyl veřejnosti o sluchovém postižení a proč je škodlivý?

Podle mě je největší omyl v tom, že si neznalí často myslí, že všichni, kteří neslyší, komunikují ve znakovém jazyce a čeština je pro ně cizí jazyk. Tady musím udělat malou osvětu.

Za největší omyl tedy považuji neschopnost veřejnosti rozlišovat mezi uživateli znakového jazyka a těmi, kteří komunikují mluvenou češtinou. Vede to k jejich nespravedlivému nálepkování za „hlupáky“ kvůli komunikační bariéře, která je čistě jazyková.

Na jaké tři bariéry nejčastěji narážíš (úřady, zdravotnictví, práce, služby) a co je na nich systémově špatně?

Je to právě to házení všech lidí s postižením sluchu do jednoho pytle. Už se mi například stalo, že jsem přišel na úřad, ve dveřích hned řekl: „Dobrý den, neslyším, komunikuji česky a potřebuji sdělení napsat. Třeba ve Wordu, nebo jakkoli.“ Úřednice neznalé problematiky mi odmítly psát, že bych tomu nerozuměl, a začaly mi shánět tlumočníka do jazyka, kterému bych nerozuměl zase já.

Systémově je špatně, že:

• nevědí, jak komunikovat,
• považují nás za hlupáky jen kvůli té komunikaci,
• „žijí před sto lety“ – například mi primář v nemocnici, se kterým jsem deset minut „mluvil“, napsal do zprávy, že jsem hluchoněmý (a to je i urážlivý výraz, který se třicet let nepoužívá).

Kde v kontaktu s institucemi vzniká nejvíc selhání: objednávání, informování, průběh jednání nebo předání výstupu?

Já jsem nikdy vyloženě problém neměl. Když ještě neexistovala sociální služba přepisu ani strojové zpracování mluvy s převodem do textu, snažil jsem se toho co nejvíc vyřídit přes e-mail (ostatně to dělám dodnes). Napíšeme si vše, co se bude vyřizovat, co mám mít připravené, domluvíme si den a čas. Pak se dostavím, úřednice přesně ví, co chci, já vím, co chce ona, něco podepíšu, předložím potřebné věci a vše proběhne za minutu, téměř bez mluvení. Samozřejmě vše se předem domluvit nedá. Ale já jsem z těch, kteří se za postižení sluchu nestydí: hned po pozdravu hlásím, že nic neslyším, potřebuji sdělení písemně, a navádím je na různé způsoby. Je dobré, když to vyhovuje i jim – ne pouze žadonit.

Jak má vypadat minimální standard přístupnosti, který by měl být samozřejmostí pro úřady, zdravotnictví nebo větší firmy?

Jako minimální standard pro nás, kteří komunikujeme česky, by bylo bezva, kdyby měl každý ve svém mobilu nainstalovaný „Okamžitý přepis“ na strojové zpracování mluvy nebo aby měli „v šuplíku“ nabitý tablet třeba s eScribeDroid (plnohodnotná komunikace).

leták eScribeDroid ke stažení

Lidé v mém okolí to tak mají. Třeba vnučky, když mi něco chtějí, nadiktují si to často předem a přijdou za mnou s již napsaným. Pokud je potom komunikace víc, nastartujeme tablet. Ale v devadesáti procentech si vystačíme pouze s tím prvním sdělením a už mám i kontext.

Co je lidem nejvíc kontra intuitivní na rozdílu mezi „slyšet“ a „rozumět“? Jak jim to vysvětluješ?

Lidé se mylně domnívají, že pokud neslyšící (zejména senior nebo uživatel sluchadla) hlásí, že nerozumí, je řešením zvýšit hlas. Kontra intuitivní je fakt, že křik situaci často zhoršuje.

Jaké řešení je dnes největší praktický posun: přepis, tlumočení, technické pomůcky, nebo úpravy prostředí a pravidel komunikace?

Pro mě je největší praktický posun strojové zpracování mluvy (takzvaný „automat“), kterému říkám „mé digitální ucho“. Největší posun jsou určitě simultánní přepis, tlumočení a technika. Úpravy prostředí pro lidi s postižením sluchu ani nejsou moc potřeba.

Vůbec si neumím představit život ohluchlého třeba před třemi sty lety. Lidé byli často negramotní, psací potřeby drahé. Já ještě zažil dobu, kdy se muselo vše psát na papír a často se mi i známí vyhýbali, aby nemuseli psát. Teď je to docela v pohodě: kdo mě zná, už na druhý chodník nepřechází, ale rovnou naznačí, abych nastartoval přepis mluvy.

Jaké jedno pravidlo chceš, aby si čtenář odnesl a začal používat hned zítra?

Nenechte se odradit, když nejde hned komunikace bez zádrhelů, a zkoušejte různé způsoby. Je jich opravdu dost.

Praktický box: Jak mluvit s nedoslýchavým

3 rychlá pravidla:

1. Nemluvte hlasitěji, mluvte zřetelněji. Zpomalte, krátké věty, jasná artikulace.
2. Stůjte čelem a bez hluku. Ať je vidět na ústa, vypněte TV/radio, nestůjte v protisvětle.
3. Důležité věci pište. Termíny, adresy, dávkování léků a pokyny raději napište do telefonu/papíru nebo použijte přepis.

Zdroje / informace

• Kochlear.cz – „webík s vypnutým zvukem“: osobní a dlouhodobě budovaný informační web Ladislava Kratochvíla o sluchovém postižení, kochleárních implantátech, titulkování a nástrojích pro přepis mluvené řeči.
• Národní knihovna ČR (Webarchiv) – „Certifikováno“: vysvětlení, co znamená, když je web vybrán k pravidelné archivaci Národní knihovnou ČR a proč se takové zdroje dlouhodobě uchovávají.
• Okamžitý přepis a oznámení (Google) – Google Play: bezplatná aplikace pro Android, která převádí mluvenou řeč do textu v reálném čase (vhodné pro běžnou komunikaci „na místě“).
• Google Nápověda – Použití Okamžitého přepisu: oficiální postup, jak funkci nastavit a používat na Androidu.
• eScribeDroid – Google Play: aplikace pro Android pro využití online služby simultánního přepisu (typicky s přepisovatelem) v situacích jako lékař, úřad, banka apod.
• eScribeDroid – návod (PDF): stručný návod k instalaci a použití aplikace.
• Transkript online s.r.o.: poskytovatel služeb online přepisu mluvené řeči a nástrojů pro bezbariérovou komunikaci (včetně vazby na eScribeDroid).
• E-kos.cz – Komunikace osob s postižením sluchu: portál zaměřený na služby a praktické možnosti elektronické komunikace; umožňuje i telefonování s podporou doslovného přepisu v reálném čase.

Slovníček pojmů

Světový den sluchu (3. března): mezinárodní připomínkový den zaměřený na prevenci ztráty sluchu a na podporu zdraví sluchu i dostupné komunikace.

Neslyšící: široký pojem pro osoby se závažnou ztrátou sluchu. V praxi zahrnuje různé komunikační preference (např. znakový jazyk i mluvenou češtinu s podporou technologií).

Nedoslýchavý: osoba se ztrátou sluchu, která často část řeči slyší, ale může mít výrazné potíže s porozuměním (zejména v hluku, při rychlé řeči nebo při více mluvčích).

Ohluchlý: osoba, která o sluch přišla až v průběhu života (na rozdíl od vrozené či rané ztráty sluchu). Často zůstává primárním jazykem mluvená čeština.

Znakový jazyk: přirozený vizuálně-motorický jazyk s vlastní gramatikou. Není to „čeština do rukou“; jde o samostatný jazykový systém.

Srozumitelnost řeči: míra, s jakou lze řeč spolehlivě porozumět. Nejde jen o hlasitost, ale i o artikulaci, tempo, strukturu vět a podmínky prostředí (hluk, ozvěna, viditelnost na ústa).

Komunikační bariéra: překážka, kvůli které se informace nepřenese správně (např. mluvení od dveří, hluk v čekárně, chybějící psaná alternativa, nepřipravený personál).

Bezbariérová komunikace: nastavení komunikace tak, aby byla dostupná i lidem se sluchovým postižením (např. psaná forma, přepis řeči, titulky, jasná pravidla jednání).

Simultánní přepis: přepis mluvené řeči do textu v reálném čase. Může být zajištěn přepisovatelem (často vyšší spolehlivost) nebo automatickým rozpoznáváním.

Automatický přepis: (strojové rozpoznávání řeči) Převod řeči do textu pomocí softwaru. Výsledek závisí na kvalitě zvuku, prostředí, výslovnosti, více mluvčích apod.

Okamžitý přepis: název aplikace Googlu pro Android, která zobrazuje mluvenou řeč jako text v reálném čase a může pomoci při běžné komunikaci „tváří v tvář“.

eScribeDroid: aplikace pro Android, která slouží jako jednoduché rozhraní pro využití online přepisu (typicky včetně přepisovatele) v situacích, kde je potřeba vysoká jistota porozumění.

Přepisovatel / rychlopísař: profesionál, který převádí mluvenou řeč do textu. V praxi může být klíčový tam, kde automatický přepis nestačí (hluk, odborné termíny, více mluvčích).