Když sport spojuje. Ve Strakonicích našli cestu, jak zapojit i lidi s mentálním handicapem

Sport dokáže přinášet radost i úspěchy na mnoha různých úrovních. Zatímco někteří sportovci usilují o medaile a rekordy, pro jiné představuje především možnost hýbat se, setkávat se s ostatními a zažívat radost z pohybu. Právě na této myšlence stojí spolupráce, která už několik let propojuje Českou unii sportu ve Strakonicích (ČUS) s místním denním stacionářem. Z původního nápadu postupně vznikla pravidelná sportovní setkání, do nichž se zapojují také další zařízení z regionu.

Zatímco pracovníci stacionáře připravují své klienty s mentálním handicapem ke sportovním aktivitám během celého roku, ČUS pro ně vytváří příležitosti, kde mohou své dovednosti předvést, poměřit síly s ostatními a především zažít radost ze společného sportování. Právě propojení Stanislava Kašpara, Jany Kordíkové a Karolíny Hejtmánkové stojí za tím, že spolupráce mezi ČUS a denním stacionářem funguje už několik let.

Stanislav Kašpar a Jana Kordíková se podílejí na organizaci sportovních akcí a dlouhodobě hledají cesty, jak zpřístupnit pohybové aktivity co nejširšímu okruhu lidí. Karolína Hejtmánková jako vedoucí denního stacionáře připravuje klienty na jednotlivé sportovní disciplíny a pomáhá jim rozvíjet dovednosti, které mohou při podobných setkáních využít.

Od nápadu k tradici

První impuls přišel ze strany ČUS ve Strakonicích. Organizátoři, kteří dlouhodobě pořádají Sportovní ligu seniorů, začali přemýšlet nad tím, zda by podobný model nemohl fungovat také pro klienty sociálních služeb. Jako první proto oslovili Denní stacionář Strakonice, jehož klienti se dlouhodobě věnují řadě sportovních aktivit. Postupně se přidala také další zařízení, například Domov Petra Mačkov nebo Domov pro osoby se zdravotním postižením Osek.

Že nejde jen o jednorázové setkání, potvrzuje i přístup samotných účastníků. Na jednotlivé disciplíny se připravují dlouhé týdny dopředu a sportovní den berou velmi vážně.

Spolupráce mezi stacionářem a ČUS přinesla především pravidelná sportovní setkání, která dala klientům nový cíl a vytvořila tradici, na niž se každoročně těší. Postupně se stala také pevnou součástí kalendáře zúčastněných zařízení.

Sport jako součást každodenního života

Právě dlouhodobá příprava patří podle Karolíny Hejtmánkové k největším přínosům sportu. Klienti stacionáře se věnují celé řadě aktivit – od plavání a atletiky přes jízdu na kole až po běžecké lyžování nebo bocciu. Někteří se účastní také akcí Speciálních olympiád a na jednotlivé závody se připravují dlouhé měsíce dopředu.

Sportovní aktivity přitom ve stacionáři neznamenají pouze účast na akcích pořádaných jinými organizacemi. V minulosti zde například připravovali vlastní plavecké závody, kterých se účastnila zařízení z různých regionů České republiky. Na organizaci se podíleli pracovníci i klienti a součástí byla nejen samotná soutěž, ale také slavnostní vyhlášení výsledků a předávání ocenění.

Právě podobné akce podle Karolíny Hejtmánkové ukazují, jak důležitou součástí života klientů sport představuje. Nejde pouze o pohyb, ale také o možnost zažít úspěch, převzít odpovědnost a být součástí společné činnosti.

Radost ze sportu i zdravé soutěžení

Přesto nechybí zdravá soutěživost, emoce ani radost z dobře zvládnuté disciplíny. Účastníci si mohou vyzkoušet například střelbu florbalovou hokejkou na branku, hod kroužkem na cíl, elektronické šipky nebo běh s míčkem na raketě. Disciplíny jsou upravené tak, aby se do nich mohli zapojit všichni bez ohledu na své možnosti. Nechybí přitom ani slavnostní nástup, povzbuzování mezi jednotlivými týmy nebo závěrečné vyhlášení výsledků.

O tom, jak velký význam mají podobné akce pro samotné účastníky, svědčí i jejich zájem o další ročníky.

Pro mnohé účastníky přitom nekončí vztahy vytvořené během sportovních akcí poslední disciplínou nebo závěrečným vyhlášením. Organizátoři se s klienty jednotlivých zařízení pravidelně potkávají i mimo samotné soutěže.

Když chtějí lidé spolupracovat

Příběh ze Strakonic ukazuje, že podobné aktivity nemusí vznikat jen ve velkých městech nebo v rámci rozsáhlých projektů. Podle Stanislava Kašpara přitom neexistuje žádný univerzální návod, jak podobnou spolupráci vybudovat.

Foto: Denní stacionář Strakonice