Kája, mladý muž s PAS, tentokrát popisuje, co pro něj znamená cesta do ciziny: plánování do detailu, jistota doprovodu, mapa, doklady i Euroklíč. A také radost z belgické zoo, kde si našel své zvířecí „spřízněnce“.
Euroklíč jako další pomocník na cestách
Po dlouhém vyřizování jsem získal průkaz ZTP/P, i když zatím jen na omezenou dobu. Předtím jsem měl průkaz TP, který pro mě praktické využití téměř neměl. Když jsem se dozvěděl, že jako držitel průkazu ZTP/P mohu získat také Euroklíč, chtěl jsem si ho obstarat.
Ani to nebylo úplně jednoduché. V mém městě mi řekli, že všechny klíče už byly vydány. Uspěl jsem až v sousedním krajském městě, kde mi ho po prokázání nároku ochotně vydali.
Euroklíč otevírá vybraná bezbariérová sociální a technická zařízení, například některé toalety. Pro mě je důležitá hlavně jistota, že pokud takové místo na cestě je, nemusím složitě hledat personál nebo čekat ve frontě. Při cestě autem přes Německo jsme ale na čerpací stanici s takto vybavenou toaletou nenarazili. Ani během pobytu v Belgii jsme nenašli místo, kde bych Euroklíč využil. I to je pro mě zkušenost pro příště: před cestou si ověřit nejen trasu, ale také to, kde lze klíč skutečně použít.
Nejdřív plán, potom cesta
Jak jsem už popisoval v předchozím článku, náhlé změny a nedostatek informací mi nedělají dobře. Když jedu do cizího prostředí, potřebuji vědět, kam jedu, jak místo vypadá a co tam budu dělat. Bez této přípravy bych byl nejistý, zmatkoval bych a v neznámém prostředí bych se špatně orientoval.
Proto si před cestou vyhledávám informace na internetu a prohlížím si fotografie míst, která chci navštívit. Pomáhá mi to vytvořit si představu o tom, co mě čeká. Sám bych si takovou cestu bez pomoci průvodce připravit a uskutečnit nedokázal, ale když mám dostatek informací a jasný plán, cítím se mnohem jistěji.
Dovolenou jsme plánovali opravdu podrobně. S průvodcem jsme si vytvořili harmonogram, co budeme který den dělat, která místa navštívíme a kde budeme jíst. Dopředu sleduji i předpověď počasí, protože podle ní se rozhoduji, jaké oblečení si zabalit.
V kufru používám organizéry s popisky: sport, pyžamo, prádlo a ponožky, trička s krátkým a dlouhým rukávem, tepláky, kraťasy nebo hygiena. Vyhovují mi seznamy a jasně rozdělené věci. Když má všechno své místo, je menší možnost, že na něco zapomenu.
Doklady a věci, které potřebuji mít pohromadě
Důležitá je pro mě také lékárnička s pravidelně užívanými léky a základní výbavou. Na cestu si beru i cestovní pojištění. Všechny doklady mám v jednom speciálním organizéru, abych přesně věděl, kde co je.
- občanský průkaz a cestovní pas,
- kartičku s cestovním pojištěním,
- platební kartu a hotovost, včetně menší částky v měně země, kam jedu,
- průkaz ZTP/P a parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením,
- průkaz osoby s poruchou autistického spektra v mezinárodním formátu s kontakty na mé blízké,
- listinu opatrovníka,
- Euroklíč.
Možná to vypadá jako hodně věcí, ale právě přehlednost mi pomáhá. Když mám vše na jednom místě, nemusím ve stresu přemýšlet, co jsem zapomněl a kde to hledat.
De Haan: když je prostředí připravené
V Belgii jsme navštívili přímořské letovisko De Haan. Bydleli jsme v hotelu, který byl bezbariérově upravený, a potkával jsem tam další hosty, kteří tuto možnost využívali. Příjemně na mě působilo také dlouhé pobřeží, kde byl bezbariérový přístup na pláž a dobře dostupné služby.
Pairi Daiza: mapa jako jistota
Dalším cílem byla zoologická zahrada Pairi Daiza. Předem jsme zjistili, že lze online koupit zvýhodněnou vstupenku v režimu pro osoby se sníženou mobilitou (PRM). Při příchodu jsem ukázal český průkaz ZTP/P a obsluha ho bez problému přijala jako doklad pro zvýhodněné vstupné. Můj průvodce, v tomto případě táta, si své vstupné zaplatil.
Z toho mám jeden praktický poznatek: před každým výletem je dobré zjistit, jak konkrétní zoo, muzeum, zámek, hrad nebo jiná atrakce pracuje s průkazy osob se zdravotním postižením a jaká pravidla platí pro doprovod. Podmínky nejsou všude stejné.
Když jsme Pairi Daiza navštívili, měl jsem už doma prostudovaný plánek. Jak jsem psal v minulém článku, mapy a plánky mám rád. Pomáhají mi s orientací a zároveň mě baví zvířata pozorovat. Táta mi dělal průvodce do zoo – a podle mapy jsem zase já dělal průvodce jemu.
Zvířata rád pozoruji a někdy v jejich chování nacházím něco, co mi připomíná i mě samotného. Na plánku jsem si červeně označil čtyři místa, která mě zaujala nejvíc.
1. Hravý orangutan a jeho Lego
Orangutan byl pro mě jedním z největších zážitků. V jeho výběhu jsem viděl, jak si hraje s Legem. Působil na mě skoro jako člověk: soustředil se na předmět, zkoumal ho a pracoval s ním. Lego jsem jako dítě také dokázal skládat celé dny a potřeboval jsem při tom jemnou motoriku a soustředění. Připadalo mi proto legrační, že právě orangutan má ve výběhu něco, co jsem měl tak rád i já.
2. Zvídavec i gymnasta kotul
Kotul mě zaujal svou zvědavostí a neustálým pohybem. Viděl jsem, jak vyskočil na tašku jedné návštěvnice a ošetřovatelka ho musela odehnat a dál situaci hlídat. Když jsem byl malý, rodiče za mnou také často běhali, protože jsem byl taková neřízená střela a všechno v přírodě mě zajímalo. V tomhle jsem si s kotulem našel podobnost.
3. Lachtan – pes oceánu
Lachtan na mě působil jako chytré, společenské a hravé zvíře. Bavilo mě sledovat, jak reaguje na ošetřovatele a jak se učí. Za dobře splněný úkol dostává rybu. Já jsem zase jako školák miloval čokoládu, takže systém odměn mi byl velmi blízký.
4. Mrož – nemotora jen na první pohled
Mrože jsem viděl poprvé. Na souši působí trochu neohrabaně, ale ve vodě je úplně jiný. Plave obratně a klidně. Já mám také rád vodu, potápění a skotačení, protože je to pro mě osvěžení a relax. Říkal jsem si, že bychom si mohli podat ruce – v jeho případě spíš ploutve.
Bez průvodců bych necestoval
Když jsem byl malý, průkaz ZTP/P jsem neměl. Mými průvodci byli hlavně rodiče a tehdy se to bralo jako samozřejmost. Dnes jsem plnoletý a vnímám to jinak. Doprovod rodičů ani přátel nemohu považovat za automatický.
Proto děkuji všem svým průvodcům. Bez nich bych sám nedokázal cestovat ani se účastnit mnoha veřejných akcí. Pro mě je průkaz ZTP/P důležitý právě proto, že dává viditelně najevo, že v některých situacích potřebuji pomoc druhého člověka. I když mi nebyl přiznán natrvalo, stálo mi za to o něj usilovat.
Cestování pro mě není jen přesun z jednoho místa na druhé. Potřebuji plán, informace, doprovod a možnost dopředu si představit, co mě čeká. Když to všechno mám, můžu si pak cestu užít po svém – třeba až k orangutanovi s Legem.
Praktický box: Euroklíč v kostce
V České republice může Euroklíč získat držitel průkazu TP, ZTP nebo ZTP/P. Získat jej mohou také někteří lidé bez průkazu OZP, jejichž zdravotní stav vyžaduje přístup k příslušným zařízením; mezi výslovně uváděné skupiny patří i lidé s poruchou autistického spektra. Při cestách do zahraničí je vhodné předem ověřit, kde je systém Euroklíče skutečně dostupný. Více informací a distribuční místa: Euroklíč.cz | Oficiální informace na gov.cz |
Zdroj textu a fotografií: Kája, jeho rodina a osobní archiv
