Internet a můj handicap - 2010

Již pošesté vyhlásila občanská sdružení BMI, Křižovatka.cz a AISO literární soutěž Internet a můj handicap. V předešlých pěti ročnících byla soutěž zaměřena jen na internet, nyní zůstal sice její tradiční název, ale téma soutěže se rozšířilo o to, jak pomáhá lidem se zdravotním postižením telefon, nejen internet.

Do soutěže došlo rekordních 53 příspěvků. Osmičlenná porota ve složení Richard Navrátil (Křižovatka.cz), Miloš Pelikán (Vozíčkář), Karel Ryšavý (Bez bariér.cz), Věra Strnadová (ASNEP), Lucie Štěpánková (Alfa Human Service), Jana Vejsadová (Mnémé), Pavel Veselský (InternetPoradna.cz) a Jaroslav Winter (BMI sdružení) dospěla k následujícímu pořadí:

1.           Zdeněk Rybák
2.           Jan Harapát
3. – 4.    Marta Bednářová 
              Vidurius
5.           Blanka Hylanová
6.           Jiří Mára
7.           Jaroslav Čajka
8.           Iveta Kollertová
9. – 10.  Pavla Kmeťová 
              Ladislav Kratochvíl
11. - 13. Karel Lapisz
              Josef Konečný
              Leoš Lacina
14. – 17. Petra Fridrichová 
               Jiří Šedý
               Jan Spěváček 
               Václav Zeman
18. – 23. Pavla Semerádová 
               František Šenk
               Marie Doleželová
               Jiřina Musilová 
               Božena Šimková
               Leoš Lacina (2. příspěvek)
24. - 36.  Monika Henčlová
               Hedvika Q 
               Lukáš Bělohlavý
               Libuše Petrašová 
               Eva Reinwaldová
               Marta Šablová 
               Gita Moravcová
               Jaroslav Malinský
               Jindřich Jonák 
               Marie Ředinová
37. - 53.  Kristýna Salášková
               Bohuslava Sokolová 
               Adéla Hošková 
               Pavel Hlušička
               Blanka Hylanová (2. příspěvek) 
               Ludmila Jarotková 
               Petra Velíšková 
               Karin Bučková 
               Marie Doležalová 
               Jana Koláčková
               Lenka Zoubková 
               Josef Horák
               Lada Holečková
               Irena Klimešová 
               Lukáš Otáhal
               Roman Borkovec 
               Lucie Špačková

Absolutní vítěz získal USB modem s dvouletým bezplatným připojením k internetu a mobilní telefon od společnosti Telefónica O2, druhý v pořadí bankovní účet u Poštovní spořitelny s částkou 10 000 Kč, další dva USB modem s dvouletým bezplatným připojením k internetu od společnosti Telefónica O2. Následovaly bankovní účty Poštovní spořitelny s vkladem 5000 Kč a 3000 Kč, čtyři ocenění dostali od společnosti AEC Flash disk s nainstalovaným produktem TrustPort USB Antivirus 2010 s plnou roční licencí a tři od Car Clubu kartu HANDY CARD umožňující po 2 roky čerpat různé výhody. Další ceny věnovaly společnosti AutoCont CZ (USB flash paměti), Generali Pojišťovna (3 větší kolekce dárkových předmětů a 25 kolekcí drobných pozorností)  a nakladatelství Portál (20 knih) a Zoner Press (10 výpravných publikací).

Dále byly uděleny zvláštní ceny časopisů Můžeš a Vozíčkář. První získal Zdeněk Rybák a druhou Iveta Kollertová.

Postupně zde budou zveřejněny všechny soutěžní příspěvky. Účastníkům soutěže, kteří získali ceny a  nemohli se zúčastnit slavnostního vyhlášení výsledků 13. března 2010 na konferenci INSPO v Kongresovém centru Praha, budou ceny zaslány poštou.

Zdeněk Rybák: Jak mi internet získal respekt

18.03.2010 6:02

Šlapu si to holešovickým nádražím, které za ty roky, co odsud jezdím pravidelně do Vídně, znám lépe než svoje vlastní boty, když mi najednou někdo zařve do ucha: "Kam deš, mladej?" No nazdar, leknu se, zas jeden, co si myslí, že na nevidomého se musí řvát, aby pochopil, co se po něm chce. A proč mi proboha tyká? Známe se snad? Vlídně ale odpovím, že mířím na vlak do Vídně, co jede ze dvojky.

Petra Fridrichová: Internet a můj handicap

25.03.2010 6:36

„...a budu si přát, aby z mé malé slečny vyrostl jednou takový člověk, jako jsi Ty.“
Jedna věta. Jedna jediná věta prostřednictvím internetové pošty a webových systémů. I ta mě dělá šťastnější....

Leoš Lacina: Jak mně mobilní pádlo zachránilo život

22.03.2010 22:05

Žil jsem se svou ženou a malým synkem docela spokojeně, podnikal v počítačích a rekonstruoval rodinný domek. Při skoku do vody se pode mnou utrhl břeh a já utrpěl úraz krční páteře. Proto, když lékaři vyřkli „konečný“ verdikt, že už nikdy nebudu hýbat rukama ani nohama, tak jsem se s tím nesmířil. Zoufale jsem doufal, že je to jen špatný sen. Vůbec jsem si nedovedl představit, že je možné takhle dál žít a o všechno muset požádat.

Josef Konečný: Zloděj myšlenek

22.03.2010 21:55

Jak je to dlouho, co jsme se na schůzky, na zkoušky kapely a různé další akce domlouvali s kamarády třebas s týdenním, a mnohdy i delším předstihem? Není to ani dvacet let zpátky. A přitom se nám nikdy nestalo, že bychom na nějaký ten termín zapoměli a na sjednané akce jsme přišli pokaždé, i když bychom měli mít třeba smrt na jazyku.

Karel Lapisz: Internet a můj handicap

22.03.2010 21:46

Jsem hornický důchodce, mám 68 let. Před pěti léty jsem vážně onemocněl celkovou sepsi. Než se podařilo určit správnou diagnózu, stav se zhoršil a léčení bylo složité. Způsobilo to, že jsem byl uveden na dva měsíce do umělého spánku. Jedno oko mi vzali a na druhé jsem oslepl. Po probuzení, kdy jsem zjistil, jak to s mým zdravotním stavem vypadá, jsem byl na pokraji zhroucení.

Pavla Kmeťová: Pomocník do domácnosti

22.03.2010 21:42

Není to můj životní příběh, ale jedné mé moc dobré kamarádky, kterou znám již řadu let. Je to dívka potřebující celodenní péči, dívka, malého vzrůstu, ale o to víc je veselá, společenská. Pohybuje se na elektrickém vozíku, se kterým jezdí jako drak.

Ladislav Kratochvíl: Domácí vězení

22.03.2010 21:13

Vždy jsem si myslel, že domácí vězení nemůže být nějak hrozné, dokud jsem si jej nevyzkoušel "na vlastní kůži" se zlomenou nohou. Člověk je doma, obklopen svými blízkými, svými věcmi, má k dispozici televizi a další techniku, má domácí stravu, nemá žádný denní režim…

Iveta Kollertová: Mobilní záchranář

22.03.2010 21:09

Hodinová ručička se pomalu sunula po kulatém ciferníku a doba oběda se blížila. Dívala jsem se do dálky a zaposlouchala se do prozpěvování vrabčáka za oknem. Klid, popolední pohoda po dobrém obědě. Nic nenasvědčovalo blížícímu se strachu a bolesti.

Jaroslav Čajka: Znevýhodněný?

22.03.2010 21:03

S tím já radikálně nesouhlasím. Dostávám se tak dost často do sporů. Předně musím říci, že je mi přes 55 let, jsem prakticky nevidomý.  Tak mám jen chodit na vycházky, nechat se obsluhovat a nezlobit. Taky řešení pro mnohé. Praktická slepota přišla postupně. Dlouho jsem si to vůbec nepřipouštěl.

Jiří Mára: Všemocný internet

22.03.2010 20:58

Jmenuji se Jirka Mára, na vozíčku jsem od svých deseti let a dnes je mi osmnáct. Když jsem chodil na základní školu, měl jsem osobního asistenta a kamarády, kteří mi se vším pomohli. V patnácti jsem se rozhodoval, co bude dál. Objeli jsme s rodiči všechny střední školy v našem městě a zjistili, že v každé z nich jsou nepřekonatelné schody a nepříliš velká ochota mít ve škole vozíčkáře.

Blanka Hylanová: Internet a můj handicap

22.03.2010 20:49

Mám tři mladí sourozence. Mám tři děti. Mám šest vnoučat. Mám tatínka, kterému je 87 let. Mám přes 25 let RS. Mám mobil, internet, fotoaparát, PC a tiskárnu. Mám velké štěstí. A chci se o ně podělit.

Marta Bednářová: Jak mi internet a mobil pomáhají s mým handicapem

18.03.2010 6:18

Tihle mediální společníci jsou báječní – pomáhají, slouží, často i pobaví a když se pokazí, tak naštvou. Ačkoliv prý časté mobilní volání škodí sluchu, já slyším stále dobře. Internet zase v jakémsi celosvětovém průzkumu popularity skončil až na deváté příčce nejdůležitějších technických výdobytků této doby, já jej však rozhodně řadím výše. Díky němu dostávám spoustu nových informací, občas výhodně nakoupím, mailem zase posílám dopisy úřadům i přátelům, zkrátka je toho hodně a co víc – zvládnu ty stovky úkonů i ze svého invalidního vozíku. No, není to paráda! A mobilní telefon – no comment!

Jan Harapát: Díky, internete, jezdím!

18.03.2010 6:09

Od narození mám dětskou mozkovou obrnu a bez pomoci druhých se zejména venku neobejdu. Pro pohyb využívám tříkolku. Pomocí ní jsem schopen alespoň někam dojet a cítím se samostatný. Můj příběh o tom, jak mi pomohl internet, se odehrál před třemi lety, v době kdy mně bylo patnáct let a dokončoval jsem základní školu.

Jiří Šedý: Telefon a lidská hloupost

25.03.2010 6:43

Držím v ruce telefon. Právě jsem mluvil se svojí kamarádkou o tom, kdy se opět uvidíme. Je mi moc dobře. Usmívám se na svět a jsem blažený. Přestal jsem na chvíli vnímat svoje okolí a ponořil jsem se do svých myšlenek. Po chvíli se vracím do skutečnosti a začínám pozorovat svět.