Co kdybychom pracovali čtyři dny a pátý věnovali druhým?

Simona Bagarová si kdysi zavedla čtyřdenní pracovní týden. Pátý den chodila dobrovolničit do domova pro seniory. Zkušenost ji přivedla k založení organizace MILA. Co kdyby podobný princip nebyl jen osobní volbou, ale společenským modelem? Data ukazují, že dobrovolnictví už dnes vytváří hodnotu v desítkách miliard korun.

Když Simona Bagarová pracovala jako konzultantka fundraisingových strategií pro neziskové organizace, něco jí chybělo. Přestože vystudovala sociální práci, většinu času trávila nad tabulkami a strategií. „Chyběl mi přímý kontakt s klienty,“ popisuje v rozhovoru pro časopis Nový Prostor. Zavedla si proto čtyřdenní pracovní týden a pátý den věnovala dobrovolnictví. Vybrala si domov pro seniory nedaleko svého bydliště.

Právě tam potkala Mílu, šestadevadesátiletou nevidomou ženu, která trávila většinu času na lůžku. Simona Bagarová za ní chodila tři roky. Nosila jí sněhové koule, v létě borůvky a maliny, povídaly si a lakovaly nehty. „Vnímala jsem tu rovnocennost a hodnotu času,“ říká. Tato její zkušenost se stala jedním z impulsů k založení organizace MILA, která dnes podporuje pečující profese, vedení domovů pro seniory i rodiny pečující doma.

Moderátorka Karolína Koubová pro Český rozhlas Vltava položila Simoně Bagarové v srpnovém rozhovoru logickou otázku: Jak by se proměnily naše životy, kdybychom měli čtyřdenní pracovní režim a pátý den se věnovali sociální práci?

Je to možná utopická představa. Zároveň ale stojí za to podívat se na ni nejen jako na otázku životního stylu, nýbrž také ekonomiky.

Práce, která není vidět v HDP

Dobrovolnictví totiž není ekonomicky bezvýznamná aktivita jen proto, že za něj nikdo nedostává mzdu. Výzkumná zpráva Ekonomická hodnota dobrovolnictví v teorii a praxi, zpracovaná v rámci projektu Česko s dobrovolnictvím počítá, upozorňuje, že běžné ekonomické ukazatele jeho hodnotu zachycují jen omezeně. HDP zahrnuje tržní produkci, ale čas, který lidé věnují dobrovolnictví, v něm standardně započítán není.

Jak tedy dobrovolnickou práci ocenit a vypočítat její přínos ekonomice? Jedním z nejčastějších přístupů je tzv. metoda náhradní mzdy: ptáme se, kolik by stála práce, kterou dobrovolník vykonává, kdyby ji musel vykonat placený pracovník. Ani takový výpočet ale není možné zaměňovat za celkový společenský přínos dobrovolnictví. Výzkumná zpráva výslovně upozorňuje, že peněžní hodnota hodin představuje pouze jeden z aspektů dobrovolnictví. Skutečný dopad závisí také na kvalitě práce, organizaci, zaškolení dobrovolníků nebo na tom, co jejich činnost přináší příjemcům.

Přesto je samotné číslo pozoruhodné.

35 miliard korun ročně

Podle nejnovějšího Indexu solidarity 2025, který letos zveřejnil STEM ve spolupráci s Nadačním fondem Donio, odpracovali lidé v Česku v roce 2025 dobrovolnicky čas odpovídající přibližně 93 tisícům plných pracovních úvazků. Hodnota této práce byla vyčíslena na 35 miliard korun ročně. Dalších 23 miliard korun lidé a firmy ročně věnují na dobročinnost finančně. Celkově tak česká solidarita podle studie představuje hodnotu 58 miliard korun ročně.

Dobrovolnictví přitom rozhodně není okrajový jev. Alespoň jednu hodinu dobrovolnické činnosti během posledního roku uvedlo 32 % dospělých Čechů a Češek. V posledních čtyřech týdnech dobrovolničilo 17 %. Výzkum STEM se přitom opírá o vzorek 2013 respondentů starších 18 let.

Co by tedy znamenalo, kdyby se pátý den v týdnu stal dnem péče, pomoci a dobrovolnictví?

Přesnou částku spočítat neumíme – a nebylo by správné jednoduše vynásobit současnou hodnotu dobrovolnictví počtem lidí, kteří by začali dobrovolničit. Současná data navíc zahrnují velmi různorodé aktivity: od organizovaného dobrovolnictví přes pomoc sousedům až po pomoc při stěhování kamaráda.

Můžeme si ale představit měřítko, které dnes přehlížíme: čas lidí má společenskou hodnotu i tehdy, když není prodán na trhu práce.

Ekonomika není jen to, co se prodá

Právě tady se osobní zkušenost Simony Bagarové potkává s ekonomickými daty. Péče je podle ní v rozporu s kulturou výkonu, protože nás zpomaluje a není přímo spojena se ziskem a růstem. Zároveň je ale něčím, s čím se dříve nebo později setká téměř každý z nás.

V péči přitom nejde jen o „technické“ úkony. Bagarová upozorňuje na desítky drobných rozhodnutí, která pečující člověk během dne dělá: jak někoho vykoupat, aby necítil stud, jak mu podat jídlo, aby si zachoval důstojnost, nebo jak si všimnout, že člověk potřebuje něco jiného než další rychle splněný úkol.

Taková práce se do tabulek produktivity zapisuje obtížně. Její absence se však může projevit velmi konkrétně – například přetížením profesionálních i neformálních pečujících, osamělostí nebo horší kvalitou života lidí, kteří pomoc potřebují.

I proto je zajímavé, že současný Index solidarity ukazuje nejen hodnotu dobrovolnické práce, ale také poměrně silnou podporu samotné myšlence pomáhat. 80 % dospělých souhlasí s tím, že lidé by si měli být ochotni vzájemně pomáhat, i když z toho nemají přímý prospěch. Tři čtvrtiny lidí zároveň souhlasí s výrokem, že úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o nejslabší.

Mezi hodnotou, kterou deklarujeme, a časem, který jsme ochotni skutečně věnovat, ale zůstává rozdíl.

Pátý den jako investice

Čtyřdenní pracovní týden s pátým dnem věnovaným dobrovolnictví proto nemusíme chápat jako návrh nového zákoníku práce. Může fungovat především jako myšlenkový experiment.

Co kdyby se společenská užitečnost stala stejně legitimním využitím času jako práce pro zaměstnavatele? Co kdyby se péče, pomoc sousedům, práce s dětmi, seniory nebo lidmi se zdravotním postižením začaly vnímat jako investice do společnosti, nikoli jako aktivita „navíc“?

Výzkumná zpráva Dobrometru připomíná, že dobrovolnická práce může být pro organizace skutečným produkčním faktorem. Zároveň však upozorňuje, že dobrovolníci nejsou jednoduše náhradou placených zaměstnanců – jejich práce může být také doplňkem profesionální práce a její využití má vlastní náklady, například na koordinaci, zaškolení a podporu.

To je důležitá připomínka i pro debatu o čtyřdenním pracovním týdnu. Nejde o to přesunout jeden pracovní den jinam a předstírat, že tím vznikne „volný“ ekonomický výkon. Jde o změnu pohledu na to, co jako společnost považujeme za hodnotné.

Simona Bagarová začala jedním pátkem. Chodila za starou paní, která už nemohla téměř nic dělat sama. Získala ale zkušenost, že čas věnovaný druhému člověku není časem ztraceným. Právě naopak.

Možná je to otázka, kterou stojí za to položit i ve větším měřítku: Co bychom získali, kdybychom jeden den v týdnu nevěnovali výkonu, ale péči?

Česká společnost už dnes na dobrovolnictví každoročně vytváří hodnotu odhadovanou na 35 miliard korun. Nejde tedy o ekonomiku, která teprve čeká na svůj vznik. Už existuje – jen ji často neumíme vidět.

Zdroje:

Strach ničemu nepomůže, stárnutí ukazujeme jinak, říká Simona Bagárová, ředitelka organizace Mila | Vltava

Nový Prostor | Články | Není jedno, do jakého hrnku uvařím kafe, přibližuje péči o seniory ředitelka organizace MILA (Alžběta Ruschková)

Index solidarity 2025: Češi a Češky dobrovolnicky odpracují hodnotu 35 miliard korun a na dobročinnost darují 23 miliard ročně – STEM

Ekonomická hodnota dobrovolnictví v teorii a praxi