Chudoba cti netratí. Ale může člověku vzít prostor myslet na druhé

Říká se, že nouze učí člověka soucitu. Někdy ano. Ale dlouhodobá chudoba, nemoc, bolest, závislost na pomoci nebo nejisté bydlení mohou mít i opačný účinek. Člověk, který neustále řeší, z čeho zaplatí nájem, co bude jíst, kde vezme léky nebo kdo mu pomůže vstát z postele, může postupně ztrácet sílu vnímat potřeby druhých. Není to omluva bezohlednosti. Je to připomenutí, že sociální cítění potřebuje i určitý prostor k nadechnutí.

Utrpení člověka automaticky nezušlechťuje

Často předpokládáme, že člověk, který sám prošel těžkostmi, bude citlivější k těžkostem druhých. Někdy to tak skutečně je. Zkušenost s nemocí, postižením, chudobou nebo ztrátou jistot může člověka naučit větší pokoře, trpělivosti a schopnosti rozpoznat situace, které zdravý a zajištěný člověk přehlédne.

Jenže platí i druhá možnost. Dlouhodobá zátěž může člověka uzavřít do sebe. Kdo žije dlouhé měsíce nebo roky v napětí, zda zaplatí bydlení, zvládne léčbu, sežene asistenci, najde dostupnou službu nebo udrží rodinu pohromadě, nemusí mít dost sil na to, aby ještě vnímal problémy okolí. Jeho svět se zúží na otázku přežití.

To neznamená, že se z člověka v nouzi stává špatný člověk. Znamená to, že nouze bere pozornost, trpělivost a vnitřní rezervu. A právě z těchto věcí se často rodí ohleduplnost.

Když se celý svět zmenší na jeden problém

Psychologie nedostatku popisuje, že nedostatek peněz, času, bezpečí nebo zdraví člověku zatěžuje rozhodování a zužuje pozornost. Výzkumy spojené s pojmem „scarcity“ upozorňují, že chudoba a dlouhodobý tlak neznamenají jen nižší příjem. Znamenají také stálé mentální počítání, odkládání, řešení krizí a obavu z dalšího selhání. Tato zátěž spotřebovává část duševní kapacity, kterou by člověk za jiných okolností mohl věnovat plánování, vztahům nebo ohledu na druhé.

Podobné je to u dlouhodobé nemoci nebo zdravotního postižení. Člověk neřeší jen samotnou diagnózu. Řeší dopravu, pomůcky, dávky, bariéry, bolest, únavu, komunikaci s úřady, dostupnost lékařů, často i nedůvěru okolí. Každý den může být vyplněn drobnými překážkami, které zvenčí nejsou vidět.

Pak se snadno stane, že člověk začne působit sebestředně. Ne proto, že by ho ostatní lidé nezajímali vůbec. Ale proto, že jeho vlastní situace je tak naléhavá, že vytlačí všechno ostatní.

Nárokovost nemusí být totéž co rozmazlenost

U lidí se zdravotním postižením, chronickým onemocněním nebo dlouhodobou sociální nouzí se někdy objevuje výrazná jistota vlastních nároků. Mohou tvrdě trvat na pomoci, dávce, kompenzaci, přednostním řešení, slevě, službě nebo zvláštním zacházení. Zvenčí to může působit jako nárokovost.

Někdy to nárokovost skutečně je. Ani zdravotní postižení, nemoc nebo chudoba automaticky nedávají člověku právo chovat se neohleduplně. Zranitelnost není morální převaha. Člověk s postižením může být laskavý, solidární a vnímavý, ale může být také tvrdý, uzavřený, podrážděný nebo necitlivý k jiným lidem.

Zároveň je fér vidět i druhou stránku. Mnozí lidé se ke svým právům dostávají až poté, co museli opakovaně dokazovat samozřejmé věci. Museli vysvětlovat, že opravdu neslyší, opravdu neujdou schody, opravdu nezvládnou pracovat osm hodin denně, opravdu potřebují asistenci, pomůcku nebo úpravu prostředí. Pokud se člověk opakovaně setkává s odmítáním, začne často mluvit jazykem nároku, protože se bojí, že jinak nedostane nic.

Proto je potřeba rozlišovat. Jedna věc je oprávněné hájení vlastních práv. Druhá věc je ztráta ohledu na druhé. Mezi těmito dvěma póly vede tenká hranice.

Když se z pomoci stane soutěž

Sociální cítění se snadněji udržuje tam, kde lidé nemají pocit, že musí bojovat o každou korunu, každou hodinu péče nebo každé místo ve službě. Pokud je pomoci málo, začínají se zranitelní lidé dostávat proti sobě.

Senior může mít pocit, že se víc pomáhá rodinám s dětmi. Člověk s postižením může mít pocit, že společnost víc slyší na jiné skupiny. Pečující osoba může mít pocit, že se mluví o pacientech, ale nikdo nevidí její vyčerpání. Člověk v chudobě může mít pocit, že ostatní dostávají dávky snáz než on. A lidé, kteří sami pomoc potřebují, pak někdy ztrácejí ochotu vnímat potřeby jiných.

Problém tedy neleží jen v povaze jednotlivce. Leží i v prostředí, které vytváří nedostatek, soutěž a pocit ohrožení. Světová zdravotnická organizace řadí podmínky, v nichž lidé žijí, pracují a stárnou, mezi sociální determinanty zdraví. Patří sem také přístup k penězům, moci a zdrojům, které zásadně ovlivňují zdravotní nerovnosti.

Pokud lidé žijí dlouhodobě bez jistoty, bez podpory a bez dostupných služeb, nelze se divit, že se jejich vztah k okolí mění. Někteří se semknou s druhými. Jiní se stáhnou do sebe.

Chudoba cti netratí. Ale dlouhodobý nedostatek mění chování

Staré rčení „chudoba cti netratí“ má v sobě důležitou pravdu. Chudý člověk není méně hodnotný, méně slušný ani méně důstojný. Nedostatek peněz není mravní vina. Stejně tak nemoc nebo postižení nejsou osobní selhání.

Jenže z toho neplyne, že chudoba člověka nemění. Dlouhodobý nedostatek může vést k podrážděnosti, úzkosti, nedůvěře, obrannému chování a pocitu, že „nejdřív musím zachránit sebe“. Kdo žije v bezpečí, může snáz mluvit o solidaritě. Kdo každý den řeší základní potřeby, může solidaritu vnímat jako luxus, na který nemá sílu.

To ale neznamená, že bychom měli bezohlednost omlouvat. Spíše je potřeba pochopit, odkud se bere. Pokud člověk neustále bojuje, může začít bojovat i tam, kde by bylo možné domluvit se. Pokud musel o pomoc dlouho prosit, může později působit tvrdě i ve chvíli, kdy už mu někdo pomoci chce.

Zkušenost s postižením není zárukou empatie

V oblasti zdravotního postižení se někdy objevuje romantická představa, že lidé, kteří sami zažívají bariéry, budou přirozeně citlivější ke všem ostatním znevýhodněným. V praxi to tak vždy není. Zkušenost s jedním typem znevýhodnění nemusí automaticky vést k porozumění jinému typu znevýhodnění.

Člověk s tělesným postižením nemusí rozumět potřebám člověka se sluchovým postižením. Člověk se smyslovým postižením nemusí chápat potíže lidí s duševním onemocněním. Rodina pečující o dítě s postižením nemusí vnímat osamělost seniora. A člověk, který má vlastní těžký život, nemusí mít automaticky kapacitu být trpělivý k jinému těžkému životu.

To není obžaloba lidí s postižením. Je to odmítnutí idealizace. Lidé s postižením jsou lidé. Mají různé povahy, různé zkušenosti, různé reakce na stres a různou míru ohleduplnosti. Zdravotní postižení z nich nedělá ani lepší, ani horší lidi. Dává jim určitou životní zkušenost, ale nezaručuje, jak s ní naloží.

Odpovědnost zůstává na obou stranách

Je důležité říci obojí. Společnost má odpovědnost vytvářet podmínky, v nichž člověk v nouzi nemusí být neustále v obranné pozici. Pomoc má být dostupná, srozumitelná a důstojná. Sociální služby mají poskytovat informace lidem v nepříznivé sociální situaci a odborné sociální poradenství zahrnuje mimo jiné občanské poradny, poradny pro seniory, osoby se zdravotním postižením nebo oběti násilí.

Zároveň ale platí, že i člověk v těžké situaci nese odpovědnost za to, jak jedná s druhými. Nouze může vysvětlit podrážděnost, ale neměla by být trvalou omluvou pro hrubost. Nemoc může vysvětlit únavu, ale neměla by automaticky rušit ohled na ostatní. Postižení může zakládat nárok na podporu nebo úpravu prostředí, ale neznamená, že ostatní lidé přestávají mít vlastní hranice, potřeby a důstojnost.

Dobrá pomoc proto nemá člověka jen zachránit před pádem. Má mu také pomoci znovu získat prostor pro běžnou lidskou vzájemnost.

Co může pomoci

Pomoci může především to, aby se lidé v nouzi nemuseli ke každé podpoře probojovávat sami. Čím složitější je systém dávek, služeb a formulářů, tím více zatěžuje právě ty, kteří už jsou vyčerpaní. Sociální podpora se navíc mění, a proto není vhodné spoléhat na kusé informace nebo rady z doslechu. Důležité je obracet se na Úřad práce ČR, sociální odbor obce nebo odborné sociální poradenství, kde mohou lidé získat aktuální informace podle své konkrétní situace.

Důležité je také odborné sociální poradenství. Mnoho lidí neví, na co mají nárok, kde začít, jak formulovat žádost nebo jak se bránit, pokud nerozumí rozhodnutí úřadu. Poradenství může pomoci nejen prakticky, ale i psychicky: člověk nemusí mít pocit, že v systému stojí úplně sám.

A pomoci může i změna jazyka. Ne každý, kdo trvá na pomoci, je „nárokový“. Ne každý, kdo je podrážděný, je „nevděčný“. Ne každý, kdo mluví hlavně o sobě, je bezcitný. Někdy je to člověk, který už příliš dlouho neměl prostor mluvit o ničem jiném než o vlastním přežití.

Chudoba sama o sobě cti netratí. Nemoc ani postižení člověka nezbavují důstojnosti. Ale dlouhodobý nedostatek, bolest, nejistota a závislost na pomoci mohou člověku vzít duševní prostor, v němž se rodí ohled na druhé.

Proto nestačí říkat lidem v nouzi, aby byli slušní, vděční a solidární. Je potřeba vytvářet podmínky, v nichž nemusí každý den bojovat o základní jistoty. Teprve člověk, který se nemusí neustále bránit, má větší šanci znovu vidět i druhé.

A zároveň platí: zranitelnost není morální převaha. Trpící člověk může být laskavý, ale také bezohledný. Zdravý a zajištěný člověk může být lhostejný, ale také solidární. O kvalitě člověka nerozhoduje jen to, co ho potkalo, ale také to, jak s tím zachází vůči ostatním.

Kam se obrátit

Úřad práce ČR – Při potížích s příjmem, bydlením nebo základními životními potřebami je vhodné obrátit se na Úřad práce ČR, který poskytuje aktuální informace k dávkám a sociální podpoře.

Sociální odbor obce nebo městské části – Může pomoci s orientací v sociální situaci, doporučit vhodnou službu, poradnu, terénní program nebo krizovou pomoc.

Občanské poradny a odborné sociální poradenství – Pomáhají s dávkami, dluhy, bydlením, pracovněprávními otázkami, právy pacientů, právy lidí se zdravotním postižením a dalšími osobními záležitostmi. Odborné sociální poradenství je podle veřejného ochránce práv bezplatné.

Registr poskytovatelů sociálních služeb MPSV – Umožňuje vyhledat registrované sociální služby podle místa, cílové skupiny a druhu služby.

Linka první psychické pomoci 116 123 – Pro dospělé v situaci, kterou momentálně nejsou schopni zvládat sami.

Národní zdravotnický informační portál – Nabízí informace k duševnímu zdraví a krizovým situacím. Připomíná, že krize může potkat každého a že není selháním říci si o pomoc.

Slovníček pojmů

• chudoba – Stav, kdy člověk nebo domácnost nemá dost prostředků k zajištění běžných základních potřeb, například bydlení, jídla, energie, léků, dopravy nebo důstojného zapojení do společnosti.
• scarcity mindset / psychologie nedostatku – Pojem popisující, jak nedostatek peněz, času, zdraví, bezpečí nebo sociálních opor zužuje pozornost člověka a zatěžuje jeho rozhodování. Člověk se pak soustředí hlavně na nejbližší naléhavý problém.
• sociální cítění – Schopnost vnímat situaci druhých lidí, brát ohled na jejich potřeby a chápat, že i jiní mohou být v obtížné nebo zranitelné situaci.
• nárokovost – Chování, při němž člověk zdůrazňuje své nároky nebo požadavky bez dostatečného ohledu na situaci ostatních. Může jít o neohleduplnost, ale také o obranný způsob jednání člověka, který musel o pomoc dlouhodobě bojovat.
• sociální determinanty zdraví – Podmínky, v nichž se lidé rodí, žijí, pracují a stárnou. Patří sem například příjem, bydlení, vzdělání, zaměstnání, sociální podpora a dostupnost služeb. Tyto podmínky výrazně ovlivňují zdraví a nerovnosti ve zdraví. odborné sociální poradenství – Sociální služba, která pomáhá lidem v nepříznivé sociální situaci uplatňovat práva, oprávněné zájmy a vyřizovat osobní záležitosti. Zahrnuje například občanské poradny, poradny pro seniory nebo poradny pro osoby se zdravotním postižením.

Zdroje/Informace

American Psychological Association – The psychology of scarcity (Americká psychologická asociace – Psychologie nedostatku):
https://www.apa.org/monitor/2014/02/scarcity
De Bruijn, E. J., & Antonides, G. – Poverty and economic decision making: a review of scarcity theory (De Bruijn, E. J., a Antonides, G. – Chudoba a ekonomické rozhodování: přehled teorie nedostatku):
https://link.springer.com/article/10.1007/s11238-021-09802-7
Princeton University – Poor concentration: Poverty reduces brainpower needed for navigating other areas of life (Princetonská univerzita – Slabší soustředění: chudoba snižuje duševní kapacitu potřebnou pro zvládání dalších oblastí života):
https://www.princeton.edu/news/2013/08/29/poor-concentration-poverty-reduces-brainpower-needed-navigating-other-areas-life
World Health Organization – Social determinants of health (Světová zdravotnická organizace – Sociální determinanty zdraví):
https://www.who.int/health-topics/social-determinants-of-health
Ministerstvo práce a sociálních věcí – Sociální služby:
https://www.mpsv.cz/socialni-sluzby-1
Ministerstvo práce a sociálních věcí – Registr poskytovatelů sociálních služeb:
https://www.mpsv.cz/registr-poskytovatelu-sluzeb
Kancelář veřejného ochránce práv – Odborné sociální poradenství:
https://www.ochrance.cz/letaky/odborne-socialni-poradenstvi/odborne-socialni-poradenstvi.pdf
Národní zdravotnický informační portál – Duševní zdraví: cítím se špatně a potřebuji pomoc ihned:
https://www.nzip.cz/clanek/1881-dusevni-zdravi-citim-se-spatne-a-potrebuji-pomoc-ihned
Linka první psychické pomoci:
https://linkapsychickepomoci.cz/