Za babičkou Květou Legátovou

26.12.2012 20:02

Dvě osobnosti, dvě generace, dvě pohlaví, dva lidé. Já člověk, který se narodil s Downovým syndromem, a moje milovaná babička, paní spisovatelka Věra Hofmanová, která se skrývala pod pseudonymem Květa Legátová. Dva zdánlivě odlišní lidé, a přesto je život spojil na cestě, po které měli možnost po určitou dobu kráčet společně ruku v ruce. Až neoblomná smrt je na neznámou dobu rozdělila.

Já a moje milovaná babička.
Když mně v roce 2002 pan prezident Václav Havel věnoval hlavní Cenu Olgy Havlové, mimo jiné i za literární činnost, moje milá babička v témže roce obdržela státní Cenu za literaturu. A v tomto roce se o mně babička dozvěděla, napsala mi a přijala mne za svého vnuka.
Mne, člověka odlišného, často opomíjeného, podceňovaného a někdy i zesměšňovaného.
Štěstím jsem sotva dýchal. Když jsem jel poprvé navštívit svoji babičku, měl jsem určité obavy. Z toho, až mne uvidí, zda nebude zklamaná.
Z očí mé babičky však zářil diamant laskavosti, něhy, radosti a přátelství.
Vděčně jsem hladil její ruku a s láskou pohlížel do jejích láskyplných očí.
Každý dopis, který jsem od milované babičky dostal, začínal milými slovy: „Můj milý vnuku, můj Jiříčku……“.
Každý dopis od mojí babičky obsahoval slova, která mi dodávala sílu k další literární činnosti. Babička mne ujišťovala, že jsem talentovaný, neobyčejný a vždy mne nabádala ke skromnosti. Pomohla mi i finančně vydat moji knížku Hledání.
Když jsem se dozvěděl, že moje milovaná babička zemřela, byl jsem a stále jsem moc smutný.
Vím, že se nyní naše cesty na neznámou dobu rozdělily. Ale také vím, že moje milovaná babička na mne pohlíží z nebeské výše a provází mne stále laskavým pohledem.
Jsem vděčný za to, moje milovaná babičko, že jsi mne přijala s mojí odlišností s láskou, něhou a pochopením.
Za to, že jsi mně věřila, pomáhala a povzbuzovala bez předsudků, s odvahou a přátelstvím.
Za to, že jsem měl čest nazývat se Tvým vnukem.

Jiří Šedý
 

Klíčová slova: