sKarta jako diagnóza doby

Ve svých bezmála čtyřiceti letech se Pavel považuje za brilantního řidiče – na vozík je odkázán už něco přes deset let a v centru Prahy se orientuje s přehledem. Ví, kde jsou místo obrubníků sjezdy, kde zelená svítí dostatečně dlouho, aby stihl přejet přes přechod, aniž by na něj netrpěliví řidiči vztekle troubili, nebo u kterého semaforu je zase chodník tak vysoký, že hrozí pád. Teď se ale učí znovu, metodou pokus omyl, přičemž "omyly" jasně převládají. "Nedaří se mi najít bankomat České spořitelny, k němuž bych se mohl dostat bez pomoci," mávne rukou směrem ke vstupu metra Náměstí Míru. Kýžený bankomat tam sice je, ale vedou k němu nepřekonatelné schody. Další přístroj na peníze je o kus níž, v další stanici metra jiné trasy, ale před vozíčkáři je znovu dokonale ubráněn hned několika schodišti. Při ježdění po okolí míjíme přístroje nejméně pěti jiných bank a jsou dostupné rovnou z chodníku. My ale musíme k nedaleké pobočce České spořitelny – její vstup je sice dostatečně široký a bezbariérový, ale bankomaty jsou jako na potvoru v bočním traktu, za prosklenými dveřmi a se vstupem na kartu. "Že já se jim na to…," odtuší Pavel od plic, když se marně z vozíčku snaží správně vsunout kartu do čtečky, která by mu otevřela dveře. Znám to, i stojící člověk musí kartou projet strojkem několikrát, než se mu rozsvítí zelená. Pomáhám Pavlovi a napotřetí se dveře konečně otevírají. Vyhráno ale nemáme. Z vozíčku je totiž otvor pro vložení karty příliš vysoko, není dobře vidět na obrazovku peněžního přístroje, a tak Pavel zkouší hádat, cože po něm automat zrovna chce, a pak více méně po hmatu vyťukává PIN. Pokus a omyl. Znovu a znovu. "Příště si snad vezmu zrcátko, abych na to viděl," směje se už lehce hystericky a mámí ze mě slib, že se po tomhle cvičném martyriu musíme zajít zklidnit na dvojku bílého. "Možná si ty peníze tady budu moct vybrat," uzavírá nakonec své vyhlídky do budoucna, ale jistý si není. "Pro jistotu si ale budu muset pokaždé někoho vzít s sebou. Jako osobního výběrčího." Vítězství houževnatého člověka nad osudem? Nebo jen surrealistický sen?

Ombudsman to zkusil

Tréninková objížďka po bankomatech měla přímo v terénu vyzkoušet reálnost velkolepého projektu ministerstva práce a sociálních věcí, kterému se oficiálně říká Karta sociálních systémů, hovorově pak sKarta. Zdá se totiž, že právě tato plastiková cedulka s magnetickým pruhem se po dlouhé době stala čímsi, čemu nelze uniknout. Dnes už naštěstí bývalý ministr Jaromír Drábek ji sice stále ještě vydává za jednoznačný "vrchol svých reforem", ale přesnější by bylo, že je to vrchol všeho, co s lidmi současná vláda Petra Nečase provádí.
Podle odhadů Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP) bude mít nejméně 40 procent handicapovaných spoluobčanů velké potíže na peníze zasílané státem na sKartu vůbec dosáhnout – myšleno doslovně: ať už kvůli svému zdravotnímu postižení, nebo čistě pro nedostupnost bankomatů, kterých třeba na českém venkově zrovna moc není.
"Vůbec tomu nerozumím," kroutí hlavou šéf NRZP Václav Krása. "Křičím, kde můžu, už dlouho – a nic." Jeho organizace v uplynulém roce hned dvakrát podávala podnět k soudu s návrhem na předběžné opatření, ale pokaždé byla odmítnuta s tím, že prý NRZP se žádná škoda neděje, a tak není k takovému podání oprávněná. "Snad se to ale děje celé České republice, proboha!" zdůrazňuje Václav Krása.
Z úředníků s ním původně souhlasil jen ombudsman Pavel Varvařovský, který v srpnu o nejproblematičtějších aspektech projektu sKarta informoval poslance a senátory. Byl to výčet dlouhý, a tak si ho stručně shrňme. Veřejnému ochránci práv například vadilo, že karty slouží jako platební a současně i identifikační, díky čemuž může úředník v bance zjistit, jaký handicap dotyčný má, což je nepřiměřené sdružování osobních údajů. "Dochází ke spojení veřejné listiny, kterou je průkaz ZTP a ZTP/P, s bankovní kartou," vysvětluje tuto námitku v praktickém životě Václav Krása. "Průkazku musím přitom často kopírovat – třeba když žádám o parkovací místo, o slevu na telefon a podobně. Nově bych ale měl podle všeho kopírovat bankovní kartu i s jejím číslem, takže budu rozdávat důvěrné informace. Na kartě je totiž přímo vyznačené, jestli je člověk nevidomý, neslyšící, tělesně postižený, ale hlavně je tam číslo karty…" Karty přitom mění celkový systém vyplácení nepojistných sociálních dávek, tedy například rodičovský příspěvek, přídavky na děti, příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postižené, příspěvek na bydlení, dávky hmotné nouze a podpory v nezaměstnanosti. "Omezení možnosti výplaty dávek prostřednictvím poštovní poukázky bude pro některé klienty znamenat obtíže při vybírání dávek, a zhorší tak dostupnost přiznané sociální pomoci," konstatoval ombudsman a upozornil občany, že novou sociální kartu nemusejí převzít a nikdo je k tomu nemůže nutit, protože v demokratickém právním státě lze povinnost ukládat pouze zákonem – a to rozhodně není případ sKarty. Nepřevzetí karty podle ombudsmana tedy nemůže být důvodem pro zastavení výplaty dávek, nicméně ve chvíli, kdy člověk sKartu jednou dostane, už nebude moci dostávat dávky poštovní poukázkou. Jenže je tu ministerský fígl: pokud si tělesně postižený člověk sKartu nepřevezme, vzhledem k výše řečenému ztratí de facto možnost vlastnit doklad, že je ZTP/ nebo ZTP/P, protože oním dokladem se nově stává právě jen sKarta… Ombudsmanovi se nelíbila ani skutečnost, že některé služby jsou zpoplatněné: držitelé karty mají jeden výběr v měsíci zdarma, za další už ale budou platit šest korun a za výběr na pobočce si připlatí 40 korun. "Zpoplatnění je v rozporu s právem každého na pomoc v hmotné nouzi," připomněl ombudsman ve svém prohlášení. Nicméně vcelku zbytečně. Velký zájem zákonodárců nevyvolal ani upozorněním, že lidé používající sKartu budou muset souhlasit s tím, že Česká spořitelna bude ministerstvu předávat informace o pohybech na kartě. Většina dávek přitom ale není účelově určena, a tak MPSV není oprávněno kontrolovat, k čemu lidé peníze použili.
V neposlední řadě má sKarta podle ombudsmana i právní chyby; je totiž zároveň i veřejnou listinou, ale její náležitosti jsou přesto ukotveny jen v prováděcím právním předpise. A co se stalo, když se ombudsman vypovídal? "Ministerstvo práce a sociálních věcí problémy odmítá řešit," popsal své "výdobytky" a nutno připomenout, že poslanci a senátoři se nezachovali jinak, a to napříč politickým spektrem.

Otázky bez odpovědí

Ombudsmanovo stanovisko je volně přístupné na internetu (viz www.ochrance. cz), ale mezi ty, kterých se sKarty týkají, se z něho dostaly jen střípky, a tak při přípravě tohoto textu nezbylo než působit i osvětově. Nepříliš úspěšně. "Beru rodičovský příspěvek, a ten mi chodí na účet a já platím bankovní kartou. Proč mám teď jít do krámu s kartou, na které bude napsáno Karta sociálních systémů, aby si každý říkal »hele, to je nějaká socka«?" odpověděla na mou otázku o sKartě mladá maminka s kočárkem a labradorem. "To mám dostat stigma jen za to, že mám dítě a stát mi na něj přispívá? Vždyť všichni furt melou o tom, že děti jsou naše budoucnost, ne?" Žádná přijatelná odpověď mě nenapadla, o to nadšeněji jsem ale o chvíli později přitakala na dotaz jedné penzistky, který zněl: "Mám účet u České spořitelny, kam mi důchod chodil doteď, a oni teď po mně chtějí, abych si u nich zřídila ještě jeden účet, kam mi budou posílat důchod příště. Není to na hlavu?" Je, paní, je.
Uspokojivé odpovědi nelze – bez vládní demagogie – nabídnout ani na otázky, které vznáší Václav Krása. "Lidem se tvrdí, že s sKartou mohou nakupovat. To ale není pravda. Z příspěvku na péči třeba nesmíte nakupovat potraviny. To platí, když se třeba maminka stará o dítě, ale já z toho smím zaplatit jen služby. Kdybych si z toho koupil potraviny, příspěvek mi seberou, protože ho prý budu zneužívat." A co je ještě bizarnější, průměrný handicapovaný člověk si jakoukoli kartou beztak žádného asistenta nezaplatí, protože ti nemají příslušné terminály. "Mám příspěvek na péči, a když si kupuji službu, musím platit hotově," vysvětluje Krása. "A když už jedno sporožiro mám, tak proč k tomu mít ještě jiný účet, k jehož zřízení navíc bance dělá dealera Úřad práce?" A další podivnosti: Z příspěvku na dítě nebo z dávky v nezaměstnanosti může banka velice snadno zjistit příjem celé rodiny, protože tyto částky jsou odstupňované. Nebo že dávky v nezaměstnanosti člověk pobírá jen pár měsíců, po nichž už sKartu nepotřebuje, ale úřady práce mají přímo v metodickém pokynu přesvědčovat klienty, aby si účet ponechali. Nebo je tu vládní argument, že takové sKarty jsou v Evropě prý běžné. Ve světě jsou opravdu dávky distribuovány prostřednictvím karet, ale ve většině případů jsou to karty tzv. dobíjecí, jako třeba karta k mobilnímu telefonu – nikdo si nemusí zřizovat žádný účet, nikdo žádnému soukromému subjektu nemusí dávat své osobní údaje a podobně.
"Je to jednoznačná snaha České spořitelny přetahovat klienty z jiných bank. Je to prostě jen byznys na těch nejubožejších, kteří se nemohou moc bránit, nebo tomu vůbec nerozumí. Spoléhají se na to, že to lidé vezmou jako nutnost," soudí právník NRZP JUDr. Jan Hutař. "Podle Drábka si teoreticky musím otevřít sólo účet třeba kvůli příspěvku na mobilitu, což je nějakých 540 korun," navazuje Václav Krása. "Nechme stranou, jakou asistenci si za takovou částku dneska pořídím, ale důležitější je, že i kdybych na něco kloudného a levného přišel, celou sumu si vybrat beztak ani nemůžu. Na účtu totiž musí zůstat nějaká provozní částka a v případě výběru mi bankomat v rámci dvojkového systému z onoho přídavku vydá jen dvě dvoustovky a celých 140 korun si banka nechá na příště. Ale hlavně, kvůli pětistovce měsíčně si zakládat účet, to přece nemá logiku!" Na rozdíl od většiny výše vznesených otázek v tomto případě je odpověď zřejmá, nebo spíš alespoň velmi silně tušená. Ne ne, pro někoho to všechno logiku má.

Probuzení politici

Všechna tato fakta byla veřejně dostupná, a přesto na politické scéně dlouho panovalo nevzrušivé ticho. Větší mouchy na sKartách neviděl ani někdejší ministr práce a sociálních věcí za ČSSD Zdeněk Škromach. Drábka se v parlamentu ptal v zásadě jen na to, jestli má Česká spořitelna dost bankomatů. Odpověď ho nejspíš uspokojila, ačkoli číslo samotné nemá valného významu – skutečností totiž kupříkladu je, že oproti České spořitelně třeba taková ČSOB spolu s Poštovní bankou nabízejí téměř čtyřikrát víc bankomatů pro nevidomé. Nezájem politiků o sKartu nicméně skončil 1. října, kdy policie kvůli podezření z korupce zatkla Drábkova náměstka a experta na informatiku Vladimíra Šišku. S Drábkem spolupracoval už dlouho. Čtyři roky působil jako jeho tajemník, když Drábek zastával funkci šéfa Hospodářské komory, později se znovu sešli v národním výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR, nicméně na titulní stránky se začali dostávat až poté, co letos prakticky zkolaboval elektronický systém výplat sociálních dávek.
Právě v té době se začaly na veřejnosti objevovat jeho podivné obchody s koncernem ČEZ a Nadační fond proti korupci na něj letos v únoru podal trestní oznámení kvůli podezření ze spáchání hned několika trestných činů. Informoval mimo jiné i o střetu zájmů, do něhož se Šiška dostal v souvislosti s dodávkami informačních systémů pro úřady práce, které spadají pod MPSV. Mezi dodavateli nového systému dávek byla totiž i firma, které Drábek se Šiškou dříve prodali svou vlastní společnost. Než si kdo stačil alespoň představit způsob, jakým bylo MPSV za Drábka a Šišky vedeno, objevily se neoficiální dohady, podle nichž bude třeba prozkoumat obchody za dvě miliardy, které Šiška jménem ministerstva, a tedy i státu uzavřel.
Další morová rána na sKarty dopadla 20. října, kdy si média všimla, že ministr Drábek loni lhal, když tvrdil, že se sKarty nebudou týkat i výplaty penzí. "Nic takového není na pořadu dne," prohlásil loni v září mimo jiné i v živém vysílání České televize, ale jeho náměstek Vladimír Šiška hned v lednu podepsal s Českou spořitelnou obchodní smlouvu s platností na dvanáct let, v níž mimo jiné stojí: "Česká spořitelna při uzavírání této Smlouvy vychází z očekávání, že ministerstvo plánuje prostřednictvím sKarty provádět výplatu důchodů, případně další podobné převody peněžních prostředků vyplácených dalšími orgány státní správy. Ministerstvo vynaloží maximální úsilí směřující k tomu, aby i v těchto případech byla sKarta použita při realizaci výplat důchodů a podobných převodů peněžních prostředků vyplácených orgány státní správy." Vše bylo sice k dispozici na ministerském webu, ale nikdo si toho nevšímal. Jakmile se z webu až do mainstreamových médií dostala skutečnost, že pod nedůstojný diktát sKarty míří i důchodci, což je na rozdíl od handicapovaných přece jen už významná voličská skupina, politici vyskočili, jako když do nich střelí. Dokonce i premiér Petr Nečas se svou typickou rozhodností zamumlal, že "některé kroky provedené panem ministrem Drábkem se ukazují jako minimálně technicky problematické", a že bude třeba okolnosti sKarty vyjasnit. A čerstvý 1. místopředseda ODS Martin Kuba před pár dny na kongresu své strany, kde modří zkoumali, proč že je voliči nemají rádi, zaútočil ještě razantněji: "Skandály typu sKarty si nemůžeme dovolit!" Pochybný styl vedení MPSV přiměl couvnout i místopředsedkyni Drábkovy TOP 09 Helenu Langšádlovou, která je prý "otevřena diskusi, aby se tam udělaly korekce například ve vztahu třeba k osobám se zdravotním postižením, které to nějak limituje", ale to už nejspíš neplatí. Helena Müllerová, kterou TOP 09 navrhla do čela MPSV po Drábkovi, sice zprvu tvrdila, že "vůbec není třeba diskutovat o tom", že systém sociálních dávek je třeba přehodnotit, stačil jí ale pouhý víkend ve funkci a na Radiožurnálu prohlásila, že "sociální karty musí být povinné, jejich dobrovolnost by ohrozila celý systém výplaty sociálních dávek". Ombudsman neombudsman. "Dneska na základě smluvních ujednání a zákonů, kde je psáno, že výplaty budou prováděny prostřednictvím sociálních karet, nemáme jinou možnost než se tímto řídit," dodala s jasným odkazem na smlouvu s Českou spořitelnou, která se pro ČR proměnila v diktát. Premiér Nečas se zdál být zaskočen: "Bylo podmínkou ODS i mou osobní, že sKarta bude dobrovolná. Byla na tom koaliční dohoda. Když to řeknu trošku jednoduše, koalice, vláda byla smlouvou trošku podfouknuta." Už dříve se probudili také sociální demokraté, kteří rádi vystupují jako ochránci slabých a bezbranných.
"Náměstek ministra podepsal závazek vynaložit »maximální úsilí« vyplácet důchody sKartou, kterým zavázal všechny ministry, kteří tu po něm v průběhu dvanácti let přijdou, bez ohledu na to, kdo to bude a z jaké politické strany," objevil místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. "Tohle je konkrétní závazek, který, když nebude stát a jeho představitelé plnit, tak bude vymáhán a řešen jako u každé jiné obchodní smlouvy. To znamená, že v případě neplnění může poškozená strana žádat náhradu škody, jejíž součástí je například ušlý zisk." Zdeněk Škromach se mezitím pokusil o razantnost a tvrdil, že "všechny smlouvy lze zrušit". Ve velmi podobném duchu Literárním novinám odpověděl i sociálnědemokratický předseda Senátu Milan Štěch: "ČSSD vznáší proti sKartám připomínky od okamžiku, kdy vyšlo najevo, že by jejich využívání mělo být povinné," tvrdí. "Jakmile se ukázalo, že budou sKarty navíc zásadním a nepřípustným zásahem do soukromí občanů, ČSSD své apely na zastavení a zrušení celého systému ještě zintenzivnila. A pokud se prokáže, že smlouva je v rozporu s českými zákony, pak bude neplatná. Obracíme se proto na Ústavní soud." Co když se ale ukáže, že smlouva platná je? Zrušit ji a platit miliardová penále? Byl by to podivný konec nápadu, jehož hlavním účelem podle Jaromíra Drábka byla roční úspora 250 tisíc korun na poštovném. Přesto Štěch připomíná, že Senát "na minulé schůzi schválil novelu zákona o sKartách, která tyto karty omezuje jen pro výplatu dávek v hmotné nouzi. Předlohou by se nyní měla zabývat Poslanecká sněmovna. Připravujeme rovněž návrh na zrušení systému sKaret jako celku."

Reálný korporativismus

Politici míní a politici i mění. Drábkovo ministerstvo loni zapomnělo do jednoho ze zákonů zavádějících "sociální reformy" napsat, že sKarty budou povinné i pro výplaty podpory v nezaměstnanosti. A dobrovolnost sKaret by byla v rozporu se smlouvou mezi MPSV s Českou spořitelnou, podle níž se má ministerstvo snažit, aby do budoucna přes sKarty – a tudíž přes banku – putovalo 98 procent všech příspěvků a podpor. Jen pro představu: přes Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně procházejí dvě pětiny mandatorních výdajů státu, letos přibližně 500 miliard korun.
Nízká kultura politických elit v České republice nicméně umožňuje řešit cokoli, a tak poslanec TOP 09 Václav Cempírek, jak zjistil deník Aktuálně. cz, v létě přílepek o povinných sKartách pro nezaměstnané jednoduše vložil do zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Prezident ho sice vetoval, ale poslanci napříč spektrem ho před dvěma týdny, 7. listopadu, přehlasovali, aniž by v převážné většině vůbec tušili, pro co zvedají ruku. A je to!
Analytik IT Vítězslav Praks z projektu Občanský monitoring v souvislosti s Kartou sociálních systémů před časem připomněl, že je to případ zajímavý i z hlediska teorie státní správy. "Ten trend je jasný: Jedním slovem korporativismus." Význam slova je dle slovníku cizích slov tento: "Korporativismus je privilegování jistých zájmových skupin vládou. Tyto skupiny jsou spoluodpovědné za formulování politiky a její vytváření. Rozhodovací proces se posouvá mimo parlamentní těleso a odsouvá ho do druhořadé, pouze schvalovací pozice (odsouhlasuje již předem dohodnutou politiku)." Jak nesnesitelně prosté.

Foto: sKarta v pyramidě moci na demostracích během 17.listopadu v Praze.
foto: tereza spencerová