Rehabilitace pro zdraví

04.02.2014 16:25

Do redakce nám přišlo několik dotazů směřujících k psychomotorickému vývoji dítěte, rehabilitaci Vojtovou metodou atd. Zeptali jsme se proto za vás, co výše uvedená metoda přináší i proč byste ji rozhodně neměla svévolně přestat cvičit. Pokud ji lékař doporučí, má to svůj důvod, a i přes prvotní slzičky potomkovi jen prospěje.

Příběh

Se svým synkem jsem musela začít cvičit Vojtovu metodu. Původně jsem myslela, že se provádí jen s dětmi s dětskou mozkovou obrnou nebo opožděným psychomotorickým vývojem, ale bylo mi vysvětleno, že i když je dítě po této stránce v pořádku, může mít tzv. asymetrii, a to je případ mého synka. Narodil se plánovaným císařským řezem, chvíli před termínem porodu, pro polohu koncem pánevním. Porod i následný průběh byl zcela bez komplikací, jen více stáčel hlavičku na levou stranu až do 10 týdnů věku. Jiné pohybové problémy nebyly, krásně prospíval, odpovídal běžnému psychomotorickému vývoji i podle pediatričky. Asi ve 3 měsících se začal otáčet na bříško a já se radovala, že bude v něčem napřed a jak je šikovný. Záhy jsem však zjistila, že na bříšku se neopírá o ručičky a i nožičky má ve vzduchu - prostě byl jako kolíbka, a to už se mně i mé mamce nezdálo. Zašli jsme na rehabilitaci, tam nám zjistili lehkou stranovou asymetrii a dali možnost výběru, zda cvičit "vojtovku", nebo ne. O této metodě jsem slyšela již dříve, ale nedokázala jsem si ji moc představit v praxi. Bylo nám řečeno, že další motorický vývoj sice může být v pořádku, ale v budoucnosti se asymetrie může projevit například větším zatěžováním jedné kyčle nebo kolene, vadným držením těla či skoliózou.
A toto jsem opravdu nevěděla a ani se nikde nedočetla. Se cvičením jsem tedy souhlasila a začali jsme asi ve 4 měsících věku. Rehabilitační sestřička nám vše pěkně vysvětlila. I manžel se tvářil, že tomu rozumí a s cvičením souhlasí, nicméně když sestřička s malým cvičila, odešel z ordinace, že mu ten křik nedělá dobře. Tehdy mi to nijak divné nepřišlo. Pokračovali jsme ve cvičení doma. Je to opravdu docela fyzicky náročné jak pro dítě, tak pro maminky, udržet dítko v určité pozici. Miminka sice pláčou, ale ne proto, že by je to bolelo, ale proto, že jim vadí vynucená poloha, ve které se mohou pohybovat zcela minimálně. Je to pláč, ale bez slziček. Cvičí se 4x denně a vždy nejdříve 1,5 hodiny po jídle a minimálně 2 hodiny před spaním, což je někdy docela problém časově zvládnout, obzvlášť když miminko usíná nepravidelně a na různě dlouhou dobu. Nicméně časem jsme si vytvořili časový harmonogram, kde jsme to 4x denně celkem zvládali. Můj manžel sice často nadává, že je to týrání, i když byl na informativním pohovoru, kde byl přesvědčený o opaku, a ví, že to dělám pro zdravý vývoj našeho synka, přesto nemám pro cvičení ideální podmínky a klid, kde mi nikdo nic nevyčítá. A tady bych chtěla říct, že nejsem jediná, kdo má takové problémy. Vím, že jedna maminka má kvůli cvičení doma pěkné "peklo" s manželem a zvažuje, zda si tímto nabourávat společný vztah, ale pomoci miminku, nebo s cvičením přestat, mít doma klid, ale nevědět, jak se to časem odrazí v psychomotorickém vývoji dítěte.
Nikola Bárková Fyzioterapeut Tomáš Rychnovský vysvětluje: "Pro držení těla člověka je nezbytná svalová rovnováha a koordinace. Jenom dobře pracující svaly udrží kostru ve správné poloze. Vývoj celého systému začíná ihned po narození miminka. V období prvního roku dochází ke spuštění a zapojení vrozených pohybových programů. Dítě postupně dělá složitější pohyby a používá více svalů. Uchopí hračku, otáčí se, leze, stoupá si, sedne si, začne chodit. V tom okamžiku má za sebou základní pohybový vývoj. Svaly udrží kostru a ovládají klouby. Dítko je připraveno pro rozvoj další pohybové aktivity, snese přiměřenou statickou i dynamickou zátěž, může sportovat. A nedojde-li k nějakému poškození v budoucnu (úraz, nemoc, přetížení nadměrnou zátěží) a bude-li udržovat pohybový aparát aktivní, nebude mít v dospělosti žádné obtíže. Jenže pokud se v průběhu prvního roku vyskytnou dysbalance a disharmonie, může se stát, že nebudou-li správně podchyceny a odborně napraveny, ponese si jejich výsledek dítě s sebou i do dospělého života."

Kde se stane chyba?

Odborníci upozorňují na to, že jsou si vědomi, že ne u všech dětí probíhá vývoj správně tak, jak by měl. Jako kdyby vrozený pohybový program byl něčím blokovaný a nespustil se v ideálním provedení. Na této odchylce se může podílet mnoho faktorů (problémy v těhotenství, během porodu, dědičnost…), většinou se nedá přesně definovat, co rozhodlo o tom, že právě tento jedinec se bude vyvíjet jinak než žádoucím směrem. Pouze v některých případech je chyba naprosto jasná. U dětí předčasně narozených, dětí s vrozenou vadou je všem od začátku zřejmé, že miminko potřebuje pomoci. Ale jak je to v těch případech, kdy je odchylka od ideálního pohybového vývoje malá a není zpočátku, zejména pro laiky, vidět. Rychnovský k tomu dodává: "Novorozenec s drobnou odchylkou v pohybovém vývoji je sledován rodiči, kteří ale jako laici netuší, čeho si mají všímat. Jen někteří zaregistrují, že dítě se točí více k jedné straně nebo že drží hlavu více v záklonu.
Nedostatek se zviditelňuje teprve u většího kojence, kdy už rodiče vidí, že dítě ,šmajdá‘, sedí ohnuté nebo křivě stojí. To už jsou ale u takového jedince vytvořeny náhradní, neideální pohybové programy a ty, chceme-li nápravu, je třeba odstranit a vybudovat kvalitní svalovou koordinaci. Je to obtížnější a ne vždy se to podaří. Dítko, které nemá dobře nastavené základní pohybové stereotypy, si nese do života podklad pro budoucí bolesti." Proto doporučuje jakékoli nesrovnalosti a nejistoty, které sledujete u svého potomka, okamžitě konzultovat se svým pediatrem, případně si vyžádat vyšetření na neurologii nebo fyzioterapeutickém oddělení nemocnice. Lépe je předjímat potíže, které nenastanou, než pozdě se snažit o nápravu něčeho, co už není bez bolesti snadno proveditelné.

KDO ROZHODUJE?

Všechny děti jsou sledovány dětskými lékaři. Ti vašeho potomka vyšetřují, hodnotí celkový stav, interní stránku, zda prospívá, roste, zda má všechna očkování… Někdy není dost času a prostoru nebo je ratolest u lékaře v nepohodě, nepředvede se a odchylka pohybového vývoje unikne pozornosti. Rychnovský se rozčiluje: "V některých případech lékař řekne, že počkáme, však to dítě dožene. Ale ono nejde o čas, ale o kvalitu! A to je právě zásadní chyba, která může nevratně změnit vývoj vašeho dítka. Opravdu se nevyplatí čekat, naopak drobné odchylky je vhodné včas podchytit a napravit. Později by totiž mohlo být pozdě." Nejde stavět na špatných stereotypech, navíc u malého kojence můžeme pracovat krátce, jemně a správně prováděnou cílenou terapií rovnou zlepšit nastupující pohybové dovednosti. Proto je důležité, aby všechny děti, u kterých je jakákoli pochybnost, prošly rukama zkušeného dětského fyzioterapeuta.
Dětský neurolog, rehabilitační lékař a zkušený fyzioterapeut znají způsob, jak už v raném věku kojence vyšetřit, a vidí i drobné odchylky, které mohou v budoucnu ovlivnit držení těla jedince. Nejvíce času na rozbor pohybového vývoje, a naučení správné terapie má fyzioterapeut.

JAK SE RODIČE S DÍTĚTEM DOSTANOU NA VYŠETŘENÍ KDO CVIČÍ A KDO NE?

"Jistěže není potřeba a ani není možné, aby každé dítě chodilo na rehabilitaci. Je však dobré děti sledovat a některým pomůže i stimulace hravou formou. Nebo jejich vývoj zlepší, když rodiče nepodporují záklon, nespěchají na vývoj a dítko předčasně neposadí. Při jednostranném pohybu pomůže stimulovat ratolest hračkou i k otočení do druhé strany," napovídá Rychnovský drobnosti, které mohou vašemu dítěti se zdravým vývojem pomoci.
V době internetu a velkého množství vydaných knih si mohou rodiče mnohé přečíst. Bohužel ne všechny informace jsou správné anebo srozumitelně vysvětlené. Je dobré pozorovat, co je přirozené a čím nás obdařila příroda. Každé dítě je jiné, ale všechny mají vrozené stejné pohybové základy. Novorozenec nemá žádnou cílenou pohybovou aktivitu, je nestabilní v polohách, neudrží hlavičku a ani zrakem se neorientuje. Teprve dozráváním centrální nervové soustavy se po narození aktivuje pohybová soustava. Základem je stabilita v poloze na zádech a na břiše a symetrické držení těla v těchto polohách, což je rozvoj v období prvních tří měsíců života. Z polohy na zádech se rozvíjí úchop a na bříšku opora o ruce. Jestliže tento vývoj proběhne správně, začínají pracovat všechny svaly celého těla a další vývoj může pokračovat na dobrých základech. Můžeme dále pozorovat, jak se miminko otáčí ze zad na bříško, jak se zvedá do vyšší polohy, jak se pohybuje dopředu, jak si začíná stoupat, jak si samo v prostoru sedá, jak dělá samo bez pomoci první krůčky, jak chodí. Pro kvalitu vývoje a budoucího držení těla je důležité, aby dítko postupně procházelo všemi vývojovými fázemi. Nezáleží na rychlosti, kdy dosáhne samostatné chůze, ale vždy záleží na kvalitě vývoje. Nesrovnávejte svého potomka s potomkem vaší sousedky, podobné závody by mu mohly uškodit. Nechce si sednout, i když sousedovo dítě již postává u nábytku? Dejte svému zlatíčku čas, případné obavy zkonzultujte s lékařem, ale stavět nebo nutit je do sedu, když není zralé, by se mohlo obrátit proti vám. Rychnovský tvrdí: "Má­li dítě nastavený ideální pohybový vývoj, je málo pravděpodobné, že by mu rodiče svým nevhodným počínáním nějak uškodili. Jiné je to v případě, kdy je ve vývoji nějaký nedostatek. Například má­li ratolest tendenci k záklonu a rodiče ji drží tak, že jej podporují, mohou svým počínáním zpočátku malý problém zvýraznit. Ještě významnější je, když rodiče na vývoj spěchají a dítě dávají do poloh, na které ještě není připraveno. Posazují kojence, který si sám nesedá, postavují a vodí za ruce dítě, které samo tento pohyb nezvládá. Výsledkem je pak chybné držení páteře a základ budoucích bolestivých stavů!

SEZENÍ JE MEZNÍK

V tabulkách je uvedeno, kdy dítě sedí. Správné je, když se samo v prostoru, bez opory a bez pomoci posadí. Ideálně tomuto předchází takzvaný šikmý sed, tedy pohyb ze strany s oporou přes bok. Jestliže je předčasně posazeno, nemá ještě vyvinutou svalovou koordinaci, která by páteř udržela ve vzpřímené, vertikální poloze. Navíc je ovlivněna také psychika.
Ta vede ratolest k pohybu a pracuje jako "hnací motor" k dosažení cíle. Dítě vidí hračku, chce ji a snaží se jí dosáhnout. Je­li posazeno a má­li hračku v ruce, nemá důvod k pohybu. Malému kojenci měňte polohu na zádech a na obou bocích, postupně polohujte i na bříško. Ukazujte mu svůj obličej, světlo i hračky tak, aby otáčel hlavu do jedné i do druhé strany. Nabízejte hračku a provokujte úchop. Na břiše podporujte oporu a vzpor na ručkách. Lákejte do otáčení. Postupně nabízejte v polohách hračky výše a dál. Nikdy ale nedělejte pohyb za dítě! Jen pomáhejte, přidržujte v dosažené poloze a nechte je, aby pohyb provedlo samo!
Důležité je, aby pohybová aktivita nebyla jednostranná. Například otáčí­li se samo přes pravý bok, stimulujte ho k otáčení doleva. I když se mu to nebude líbit a svou nelibost dá najevo. Nepolevujte, důslednost se vám vyplatí.

Kdy funguje "vojtovka"?

Český neurolog MUDr. Václav Vojta již v sedmdesátých letech minulého století pozoroval a studoval zákonitosti pohybového vývoje člověka. Sestavil soubor vyšetřovacích testů, které dnes lékařům a fyzioterapeutům slouží k posouzení kvality vývoje dětí. Jeho terapeutický princip pak využívají v léčbě dětí i dospělých. Vojtova metoda je uznávaná nejen u nás, ale i v zahraničí. Základem Vojtova principu je využití vrozených pohybových vzorů otáčení a plazení. Fyzioterapeut nastaví člověka do určité přesné výchozí polohy, působí na konkrétní body na těle, přes které aktivuje centrální nervový systém, a spustí tak příslušný pohybový vzor. Pravidelným a častým opakováním dochází ke korekci řízení centrálního nervového systému, k opravě jeho chyby a výsledkem je nastavení správné svalové práce. Pracují-li svaly vyváženě, je pohyb člověka koordinovaný, klouby mají ideální nastavení pro pohyb a kostra je držena ve správné napřímené poloze. MUDr. Václav Vojta ve svých začátcích pracoval s dětmi s pohybovým handicapem. Dodnes si mnoho lidí myslí, že jeho metoda je jen pro postižené děti, což je velký omyl. Protože základem Vojtovy metody je využití vrozených pohybových vzorů, je jeho princip využitelný pro jedince jakéhokoli věku. Odborník dodává: "Provedení terapie záleží na diagnóze a mnoha dalších faktorech (věk, závažnost pohybové poruchy, časové i prostorové možnosti cvičitele atd.). Konkrétní terapii vede vždy zkušený a speciálně vyškolený terapeut. Aby byla zajištěna pravidelná a častá aktivace centrálního nervového systému a aby bylo dosaženo výsledku, učí fyzioterapeut u dětských pacientů cvičit rodiče, kteří pak provádějí terapii denně doma. Při kontrolách se hodnotí výsledky a upravuje další postup." Vedle vlivu na pohybové ústrojí působí metoda také na nervový systém. Kromě motoriky ovlivňuje i změny pulzové frekvence, krevního tlaku, dýchání, periferního prokrvení. Při rehabilitování touto metodou je ale také nutné zvažovat všechna pro a proti a nezapomínat na reálné možnosti léčby. Pro pacienty může být tato metoda nepříjemná, časově náročná a má finanční a materiální nároky.

Kdy je vhodné rehabilitovat?

- U centrální koordinační poruchy
- U asymetrické polohy
- U zkrácených zdvihačů hlavy
- Při ztrátě hybnosti
- Při rozštěpu páteře
- Při onemocnění svalových skupin
- V případě diagnostikované skoliózy, chybějících svalů – jako podpůrná terapie.

Vojtova metoda spočívá v tom, že provokuje vrozené pohybové vzory, které z nějakého dalšího důvodu nefungují. Nechce se vaše dítě přetáčet na levou, případně pravou stranu? Společně s fyzioterapeutem tento problém vyřešíte. Důležité totiž je, aby se během cvičení svaly vašeho miminka rozpomněly na to, co vlastně umí, jen se jim to z nějakého (viz výše) důvodu nechce dělat. A ono se to najednou nechce dělat ani vašemu miminku, protože to není pohodlné a samo netuší, jak svalové skupiny přinutit k tomu, aby dělaly, co mají. Je to stejné, jak byste přestala vykonávat nějakou činnost vy sama. Budete tušit, jak se asi dělat má, ale zvládnete ji až po několika hodinách opakování, které pro vás možná nebudou příjemné. Podle odborníků s miminky cvičí většinou maminky. Tatínkové častěji vnímají pláč dětí během rehabilitace jako něco nepříjemného, nechápou, že se jedná o doprovodnou součást terapie, která je sice bolestivá, ale potomkovi pomáhá, aby mohl žít plnohodnotný život.

---

K ODBORNÍKOVI NA POHYBOVÝ VÝVOJ?

1. PEDIATR ODHALÍ ODCHYLKU VE VÝVOJI A DÍTĚ S DOPORUČENÍM POŠLE K VYŠETŘENÍ na dětskou neurologii nebo k rehabilitačnímu lékaři a odtud malý pacient putuje k terapii na dětskou rehabilitaci

2. NĚKTEŘÍ DĚTŠTÍ LÉKAŘI POSÍLAJÍ DĚTI S NEIDEÁLNÍM POHYBOVÝM VÝVOJEM PŘÍMO K FYZIOTERAPEUTOVI

3. RODIČ MÁ POCHYBNOSTI, PEDIATR ZVÁŽÍ, ZDA JSOU OBAVY OPRÁVNĚNÉ a pošle dítě k odbornému vyšetření a k terapii

4. RODIČ MÁ OBAVY, ALE NEDOSTANE DOPORUČENÍ K VYŠETŘENÍ u odborného lékaře, může si však zaplatit konzultaci v zařízeních, kde tuto službu nabízí zkušený fyzioterapeut

Trochu historie

Vojtova metoda vznikla na přelomu 50. a 60. let. Doktor Vojta se nesetkal s pochopením, naopak byl nařčen, že děti trápí a jeho metoda je srovnatelná se středověkým léčitelstvím a šarlatánstvím. Vojta emigroval, jeho knihy vycházely především v Německu, kde se staly velmi rychle populárními. Nejznámější jsou ty, ve kterých popisuje metodu terapie pro děti ohrožené nebo již postižené dětskou mozkovou obrnou.

foto: shutterstock.com

Klíčová slova: