Osudy talentovaných dětí, které si nemohou plnit svoje sny, mě zajímají nejvíce

04.02.2014 16:25

Praha – Už čtyři roky její nadační fond Kolowrátek pomáhá talentovaným dětem plnit jejich sny. Dominika Kolowrat­Krakovská (rozená jako Dominika Perutková) spravuje majetek slavného šlechtického rodu, ale kromě toho se věnuje i mecenášství. A zítra ve Stavovském divadle uspořádá benefiční koncert, na kterém vystoupí operní pěvkyně Dagmar Pecková nebo violoncellista Jiří Bárta. Co ji přivedlo k mecenášství a jaké konkrétní osudy dětí se jejímu fondu už povedlo změnit? Nejen o tom jsme si povídali s Kolowrat­ Krakovskou, doktorkou práv, ženou, která po smrti svého přítele Františka Tomáše stará o jejich dva potomky a převzala řízení a správu rodového majetku.

- Co vás v roce 2008 přimělo k založení nadačního fondu Kolowrátek?

Projekt, který by se zabýval pomocí dětem nadaným či v nouzi, jsem nosila v hlavě již déle a mnohokrát jsme oněm diskutovali s mým životním partnerem Tomášem Kolowrat­Krakovským ještě za jeho života. Po jeho odchodu jsem se spolu s mými dětmi Maximilianem a Francescou rozhodla u příležitosti 65. výročí narození Tomáše založit Nadační fond Kolowrátek.

- Hlavním posláním vašeho fondu je podpora nadaných dětí a mladistvých. Proč jste si vybrali právě tento cíl?

Upřímně řečeno, osudy dětí, které se řízením osudu dostaly do tíživé situace, nebo jsou nadané od Boha a vyrůstají v materiálních podmínkách, které jim neumožňují talent dále rozvíjet,mne oslovují nejvíce. Do značné míry je to dáno i tím, že já sama mám dvě děti. Snažím se proto potřebným dětem a mladým lidem pomoci a pevně věřím, že takový pozitivní impuls zužitkují ve svých životech a budou ho předávat dál.

- A kdybyste měla uvést nějaký konkrétní způsob, jak se snažíte dětem pomoci?

Pomáhat se dá různými způsoby, včetně uměleckých prostředků, což ostatně dokládá i aktuální příklad. Vbřeznu jsem převzala osobní záštitu nad interaktivním divadelním představením Studia DAMÚZA Cesta kolem světa za absolutní tmy v divadle Kolowrat. Projekt cílí na publikum se zrakovým postižením, ale i na vidícího diváka, který si chce vyzkoušet, jaké to je nevidět. Předlohou pro divadelní hru byl dobrodružný román Cesta kolem světa za osmdesát dní od Julesa Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty. Díky napínavému ději a spádu vypravování jde bezesporu o jednu z nejoblíbenějších Vernových knih. Do češtiny byl román přeložen již roku 1873. Mladí absolventi DAMU použili vlastní překlad i úpravu a celý příběh vyprávějí originálním způsobem – potmě.

- Jak takové představení potmě vypadá?

Úžasně! Něco podobného jsem dosud nikdy v divadle nezažila. Herci využijí cesty přes čtyři kontinenty především ke zprostředkování různých druhů zážitků, které se ve výsledku propojí v jediný – svět fantazie. Představení má několik repríz a vřele jej doporučuji všem nevidícím i vidoucím divákům.

- Za dobu fungování Kolowrátku jste se jistě již setkala s řadou nadaných dětí, jejichž příběh vás osobně zaujal. Můžete, prosím, některý z nich přiblížit?

Například kytarista Petr Moc složil náročné přijímací zkoušky na New Park Music Centre v Dublinu, neměl však dostatek financí na roční školné. Ve svém volném čase vyučoval děti hře na kytaru, doučoval anglický jazyk, odcestoval na brigádu do USA, pro splnění svého snu udělal opravdu maximum,přesto se mu nepodařilo potřebné peníze vydělat. Díky pomoci Nadačního fondu Kolowrátek nakonec mohl ke studiu prestižní školy v roce 2011 nastoupit. Nyní úspěšně studuje jazzovou kytaru pod vedením nejlepších učitelů a hudebníků ze současné světové a irské jazzové scény, ve druhém ročníku už pokračuje jako stipendista, hraje v jazzových klubech a školné už je schopen hradit sám. Jako druhý případ mohu uvést nadějnou mladou klavíristku Radku Hanákovou, absolventku HAMU. Byla přijata na Artist diplom program v Torontu, kde získala částečné stipendium. S úhradou zbývajících nákladů na školné pomohl Radce Kolowrátek.

- Máte před sebou benefiční koncert ve Stavovském divadle. Co od něho mohou posluchači čekat?

Posluchače bych ráda pozvala na výjimečný kulturní zážitek, vždyť Dagmar Pecková, Jiří Bárta, Marko Ivanović a Pardubická komorní filharmonie patří k tomu nejlepšímu, s čím se na české, ale i světové hudební scéně můžeme setkat. Azároveň budou mít jedinečnou možnost svou účastí aktivně přispět na dobrou věc, protože výtěžek celého koncertu slouží k naplnění cílů Nadačního fondu Kolowrátek.

- Dagmar Pecková na vašem benefičním koncertu vystoupí prvně. Jak k této spolupráci došlo?

Jeden ze členů správní rady Nadačního fondu Kolowrátek, doktor Vyskočil, paní Peckovou osobně zná, proto jsme se spontánně rozhodli poprosit ji o účast na benefičním koncertu. Aona, k naší velké radosti, stejně bezprostředně naše pozvání přijala a vystoupení přislíbila.

- Na jaké konkrétní projekty v rámci vaší nadace bude výtěžek z koncertu použit?

Projektů, které podporujeme, je několik. Pravidelně spolupracujeme s Centrem Paraple, obecně prospěšnou společností pomáhající lidem po poškození míchy následkem úrazu, nebo onemocnění v průběhu života a jejich rodinám. Stali jsme se partnerem Mezinárodního hudebního festivalu Mladá Praha, který pomáhá začínajícím mladým umělcům v oboru vážné hudby – instrumentalistům, pěvcům, dirigentům, ale i hudebním skladatelům – v počátcích jejich umělecké dráhy. Prostřednictvím Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka podporujeme talentované dramatiky. Dostáváme také velké množství individuálních žádostí o pomoc, které správní rada Nadačního fondu Kolowrátek na svých řádných zasedáních projednává a vyhodnocuje. Jak už jsem říkala, především se snažíme změnit k lepšímu osudy těch, kteří to skutečně potřebují a sami si pomoci nemohou, a to jsou hlavně děti.

- Kolowrat­Krakovští jsou tradičními mecenáši Národního divadla. Máte vůbec čas do divadla zajít?

Pokud mi to čas jen trochu dovolí, nevynechám žádnou premiéru, takže mohu říci, že spolu se svými dětmi jsem věrnou a pilnou návštěvnicí Národního divadla.

- Nicméně, v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes jste před lety říkala, že společenské a kulturní akce často nenavštěvujete. Už se od té doby něco změnilo?

Tato situace trvá i nadále, jsem stále plně vytížená správou rodového majetku, ale je­li to jen trochu možné, společenských a kulturních akcí se ráda účastním. Je to pro mě příjemná změna v jinak poměrně hektickém pracovním životě. Ovšem musím pečlivě vybírat, protože kdybych chtěla navštívit všechny akce, na které jsem zvána, musela bych mít dvojnici, aby se to dalo stihnout...

- Jak vlastně vypadá takový typický den v životě Dominiky Kolowrat­Krakovské?

Ráno vypravit děti do školy, odjezd do kanceláře v Kolowratském paláci, cestou vyřídit několik telefonů, v kanceláři absolvovat domluvené pracovní schůzky, v mezičase vyřídit e­maily, telefony, návrhy smluv a nezbytné provozní záležitosti. Myslím, že je to podobné jako u každé zaměstnané maminky. Mimoškolní sportovní a hudební aktivity svých dětí stíhám alespoň tak, že je vyzvedávám, domů se vracíme často až k večeru. Pak úkoly s dětmi, společná večeře a následně usedám opět k počítači, abych dořešila další, opět zpravidla pracovní e­maily a nezbytné telefonní hovory.

---

Dominika Kolowrat­Krakovská

Narodila se jako Dominika Perutková 26. února 1966 v Praze. V mládí byla talentovanou tenistkou, nakonec ale vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Její přítel, František Tomáš byl potomkem slavného šlechtického rodu Kolowrat­ Krakovských, kterému bylo po revoluci v restituci navráceno mimo jiné 6,5 tisíce hektarů lesů v západních Čechách a několik nemovitostí v centru Prahy, mezi nimi palác Chicago na Národní třídě nebo Kolowratský palác, který za korunu pronajala Národnímu divadlu. Po smrti Františka Tomáše (v roce 2004 zemřel na rakovinu) přijala šlechtické jméno, stará se o jejich společné dvě děti a založila nadační fond Kolowrátek. Jeho cílem je pomáhat talentovaným dětem v hmotné nouzi.

Foto: ŽIVOT NA ZÁMKU? Kdepak, i členové šlechtického rodu dnes hlavně úřadují.
Foto: archiv D. Kolowrat­Krakovské

Klíčová slova: