Stydno mi je připomínat starou pravdu, podle níž o úrovni společnosti nejlépe vypovídá, jak se dokáže postarat o své nejslabší členy. A marná sláva, v evropském kulturním prostředí jsme zvyklí na nepominutelnou roli státu reprezentovaného vládou.
Ta česká je plná konzervativců, tak se aspoň sama definuje většina ministrů. Hlava proto nechytá jejich náklonnost ke štěpení zdejší populace na úspěšné jedince s ostrými lokty na straně jedné a na každou korunu obracející seniory, zdravotně postižené a sociálně strádající na straně druhé.
Penzisté přišli s novým rokem o státem garantované slevy jízdného. Víc zaplatí za pobyt v nemocnici, za vyšší DPH, náklady na bydlení, růst cen energií… Coby nejčastější uživatelé veřejných služeb, které poskytuje Česká pošta, budou nepříjemně dotčeni její transformací.
Důchody jsou valorizovány prachbídně a představa, že skončí jako břímě na bedrech dětí a vnuků, mnohým seniorům nahání vrásky. Médii nedávno proběhla zpráva, že sociální situace pražských penzistů se odráží na vzestupu jejich podílu při drobných krádežích v obchodech.
Zdravotně postižení se již měsíce vzpírají novinkám přicházejícím z ministerstva práce a sociálních věcí. Vlnu obav vzedmula transformace ústavů sociální péče. Zdaleka ne všichni jejich klienti jsou štěstím bez sebe z avizovaného začlenění do většinové společnosti.
Co ale naplat, šetřit je prý nutné a vydělávat logické. Mimochodem, nikoho asi nepřekvapí, že řada sociálních či kojeneckých ústavů (i ty mají být rušeny) stojí na lukrativních pozemcích. Sociální reformy Nečasovy vlády se zaklínají adresností a efektivitou. Jak by ne. Spoustu příjemců sociálních dávek bezesporu odradí. Každý, kdo má ze zákona nárok na nějaký příspěvek od státu, jistě dvakrát zváží, zda podstupovat povinné administrativní úkony, žadonit, prokazovat, doprošovat se. Leckdo dá přednost lidské důstojnosti i za tu cenu, že na tom bude tratit.
Státní pokladna si oddechne. Mazaně nastavené kohoutky, které regulují tok peněz na mandatorní výdaje, veřejným rozpočtům uleví. Je to pohodlnější než ucpávat a spravovat korupční díry v pomyslném potrubí nebo aplikovat nesmlouvavý zákon o státní službě.
Pouze se bojím, jestli to ODS, TOP 09 a Věci veřejné nepřehánějí s ideologickými zkratkami. Evidentně dospěly k názoru, že staří, sociálně hendikepovaní nebo dlouhodobě nemocní, například ti s roztroušenou sklerózou, jejichž léčba se údajně nevyplácí, pravici – na rozdíl od mladých, zdravých a úspěšných – nevolí. Ta proto nad nimi může mávnout rukou.
Leč nemoci nechodí po horách, ale po lidech, mládí, zvlášť se školným v zádech, rychle uteče a seniorskému věku se nevyhne nikdo. Ani s tím úspěchem to není v časech krize zrovna žhavé.
Stoprocentně za vodou jsou jen špičkoví manažeři velkých firem (jejich platy dále rostou), šéfka premiérova sekretariátu Nagyová, dvacet stejně dobře odměňovaných zaměstnanců Úřadu vlády a možná pár dalších elitních byrokratů s partajním krytím.
Obávám se však, že tento elektorát konzervativní koalici trn z paty v příštích volbách nevytrhne.
Foto:
O autorovi: Lukáš Jelínek (Autor je politolog)