Lucie Vláčilová: Internet a můj handicap

23.03.2008 21:49

Co jiným normálně trvá hodinu, jí zabere tři hodiny, proto počítač moc nemilovala. Teprve s připojením k internetu se její averze odstranila, začalo ji to bavit a všechno možné zkouší. Nakupuje, používá e-banking, v jejich městě není žádná bezbariérová banka, proto uvítala tuto možnost.

Internet pro lidi se zdravotním postižením, tedy i pro mě, je jedna z mála možností, jak se spojit s okolním světem.

Jmenuji se Lucie, je mi 22 let a studuji střední školu pro zrakově postižené, přestože jsem vozíčkářka s DMO. Internet a PC jsou pro mne nezbytné pomůcky ke studiu.

Práce s PC je pro mne docela náročná, protože mám dosti postižené i ruce, tak mi všechno trošku déle trvá.  Počítač jsem si pořídila asi před šesti lety, ale začátky pro mne byly velmi kruté. To, co dokáže zdravý člověk udělat za hodinu, mně trvá tři, proto jsem měla ze začátku k němu averzi. Nejdříve jsem jej používala pouze k psaní domácích úkolů, ale loni jsem si pořídila internet a teprve tehdy mě začalo bavit si s ním hrát a všechno zkoušet. Předtím to bylo spíše z povinnosti.

Objevila jsem možnost a příležitost k získání například nových přátel. Nedávno jsem začala využívat internetový obchod, který je pro mne opravdu velice výhodný. Já se svým postižením jen velmi obtížně nakupuji v obchodech, musím se trmácet do města, kde se mnohdy do obchodů ani nedostanu, ale vše, co potřebuji, si mohu koupit z tepla svého obývacího pokoje. V neposlední řadě je pro mne skvělé internetové bankovnictví, jelikož v našem městě není žádná banka bezbariérová, tak jsem tuto možnost opravdu uvítala – kde bych si ještě nedávno pomyslela, že budu svůj účet ovládat pomocí několika tlačítek na klávesnici.
Myslím, že moderní technika – internet je velice dobrá věc, protože mi rozšiřuje obzory a dává šanci žít – „normální“život.

Většina lidí by si dnes svůj život neuměla představit bez PC a internetu, člověk se někdy neubrání myšlence nad tím, co bychom dělali, kdyby tato technika celkově selhala. Byli bychom schopni bez ní žít?
Jestli ano nebo ne, to nevím, ale myslím, že by někdy stálo zato přemýšlet nad tím, jak rychle si nás technika k sobě připoutala.