Individualizovaná podpora 2025: Reflexe a výzvy

Konference proběhla 2. června 2025 jako zhodnocení dosavadních snah o zlepšení životní situace a jistot osob se zdravotním postižením (OZP), jejich pečujících, pomáhajících neziskových organizací i politických představitelů v oblasti zkvalitňování systému podpory pro OZP a jejich pečující. Záštitu nad konferencí převzal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.

V úvodním slovu vyzdvihla Klára Šimáčková Laurenčíková například snahu o prosazení novely trestního zákoníku, která by měla přinést zvýšenou ochranu OZP před předsudečným násilím, či dosavadní nedostatečnou podporu a záruky pro pečující a nedostatečné kapacity sociálních služeb. Do budoucna věří v podporu deinstitucionalizace a také možností samostatného bydlení. V tom vládní zmocněnkyně pro lidská práva spatřuje naplnění mezinárodních smluv o právech OZP, k jejichž plnění se Česká republika zavázala.

Ředitel Centra Paraple David Lukeš zmínil palčivý problém narušení důstojnosti a fyzické integrity OZP v důsledku nedostatečných prostředků pro úhradu potřebné péče. Také vyslovil přání, aby nová politická garnitura pokračovala a pokročila ve snaze skutečně systémově zlepšovat životní podmínky OZP a jejich pečujících prostřednictvím zvyšování dostupnosti terénních sociálních služeb.

Ředitelka AIP Kristýna Mlejnková zdůraznila základní poslání AIP – garanci systémové podpory, která zajistí včasnou a dostatečnou péči a snahu o přijetí individualizované výše příspěvku na péči.

Finanční podpora a posuzování potřeb

První panel se věnoval diskuzi o třech tématech: výše příspěvku na péči a jeho kupní síla, současný systém posuzování a jeho reforma a zabezpečení pečujících osob. Diskutujícími byli Jana Pastuchová (ANO), poslankyně PSP ČR, Iva Merhautová, vrchní ředitelka sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, MPSV, Jakub Novák, ředitel odboru rozpočtové politiky společensky významných odvětví, MF, Hana Geissler, specialistka pro advokacii a strategii AIP, Alena Jančíková, ředitelka CZEPA, z.s., a neformální pečující Lucie Ovsenáková.

Lucie Ovsenáková, která pečuje o manžela s progresivním onemocněním, vnesla do diskuze osobní zkušenost. Přiblížila tím životní realitu neformálních pečujících, kteří jsou systémově diskriminováni především v oblasti financování oproti ústavní či zdravotní péči. Namísto dostatečné podpory dostávají politování a jsou izolováni od společenského života kvůli nepřetržité a náročné péči o své blízké.

Nejen, že jejich práce není oceněna a stát jim neposkytuje záruky v případě nemohoucnosti dále pečovat, navíc musejí dokládat své příjmy a dokazovat každou jednu neschopnost sebepéče osoby blízké, o kterou pečují. Jejich záslužná činnost tedy není náležitě oceněna a systém jim namísto ulehčení přidělává mnohdy až existenciální starosti.

Panelisté se shodli, že stát by měl vynakládat na podporu neformální péče více nákladů, jelikož se jedná o značný společenský přínos oproti ústavní péči, která je pro stát nákladnější a reálně nepřispívá k rozvoji svých klientů.

Iva Merhautová srovnala současný český systém s příkladem podpory péče ve Slovinsku, kde je posuzována potřeba péče na hodiny, nikoli na neosobně klasifikované stupně. Také zde rozlišují péči a asistenci – tedy péče se zaměřuje na kompletní zabezpečení sociálně-zdravotního servisu, kdežto asistence poskytuje podporu jen v potřebných úkonech, které klient nezvládne sám.

Jakub Novák rozčeřil klidnější vody diskuze proklamací, že jako podnět k systémovým změnám nestačí selský rozum vycházející ze zkušeností pečujících a OZP, ale k jeho nastavení je nutná analýza dat o ideálních potřebách, současné realitě a možnostech státu.

Zdroj: Aliance pro individualizovanou podporu

Koordinovaná podpora

Ve druhém panelu vystoupili Tom Philipp (KDU-ČSL), poslanec PSP ČR, lékař v oblasti revmatologie a rehabilitace, Robert Herák, ředitel odboru koncepce sociálních služeb a sociální práce, MPSV, Dana Lipová, ředitelka Nadace Sirius, Jitka Reineltová, ředitelka organizace Parent Project, z.s., a Veronika Žáčková, ředitelka spolku Naděje pro děti úplňku, z.s. Druhý panel řešil koordinovanou podporu pro osoby s vážným postižením a jejich rodiny, zdravotně-sociální pomezí a provázání sociálních a zdravotních služeb a zdravotní respitní službu.

Robert Herák popsal koordinovanou podporu jako místně a časově dostupnou, bez zbytečné byrokracie, která sama přichází za člověkem, jenž ji potřebuje. Takové kapacity bohužel stále v současné době nejsou dostupné. Dále od diskutujících zaznělo, jak důležitá je provázanost obcí s poskytovateli služeb, ale i legislativní ukotvení koordinované podpory.

Jitka Reineltová připomněla, že zdravá společnost se pozná podle toho, jak se stará o své nejpotřebnější členy.

Dana Lipová přispěla zkušeností z Irska, kde je běžné, že rodina se zdravotně postiženým členem má svého klíčového sociálního pracovníka, který je koordinátorem a průvodcem systémem podpory v rámci multidisciplinární spolupráce – škola – sociální služby – zdravotní služby.

Jitka Reineltová se shodla s Veronikou Žáčkovou v tom, že je potřeba přizpůsobovat systém člověku, nikoli vyžadovat po člověku přizpůsobení se systému. Panel se shodl na tom, že jednou z největších bariér je nastavení zdravotnictví a zdravotnických služeb, respektive jejich nepružnost ve vztahu ke klientům sociálních služeb, kteří jistou zdravotnickou péči potřebují. Zdravotnické úkony však mohou provádět jen zdravotníci, větší možnosti v sociálních službách by ale měl zavést nedávno přijatý zákon o sociálně-zdravotním pomezí.

Zdroj: Aliance pro individualizovanou podporu

Dostupné komunitní služby

Třetí panelová diskuze byla věnovaná právu na podporu pro OZP, dostupnosti klíčových komunitních služeb a rozvoji sítě komunitních služeb. O tématu diskutovali Šárka Jelínková, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, Zuzana Freitas Lopesová, zastupitelka hl. m. Prahy., Erik Čipera, ředitel Asistence o.p.s., Karolína Jaklová, APLA Severní Čechy, a Michal Prager, zakladatel Pestrá, o.p.s., a spolku Žít po svém, z.s.

„Bez dostupných komunitních služeb není skutečně individualizovaná podpora možná,“ uvedl tento panel moderátor konference Václav Uher.

Michal Prager přispěl hned v úvodu silným poselstvím o potřebnosti sítě dostupných služeb, protože právě jejich nedostatečná místní a kapacitní dostupnost jej stála manželství. Komunitní sociální služby mohou přímo v místě bydliště značně ulehčit péči neformálním pečujících, kterým tato činnost bere mnoho sil. Nepřetržitě poskytovaná neformální péče nezřídka kdy nabourává osobní vztahy mezi pečujícím a osobou závislou na dopomoci a péči, mezi něž kromě jejich blízkého osobního pouta vstupuje spojení pečující‒opečovávaný. Pokud druhý model vztahu převáží osobní vztah mezi pečujícím a jeho osobou blízkou, dochází k vážnému narušení osobních vazeb.

V diskuzi zaznělo, že zpřístupnění komunitních sociálních služeb umožní také přímo osobám s postižením docházet do zaměstnání, zapojit se do společnosti a dále aktivně přispívat k jejímu rozvoji. V rámci diskuze o dostupnosti sociálních služeb došlo k názorovému střetu Erika Čipery se Zuzanou Freitas Lopesovou. Pražská zastupitelka měla dojem, že individuální příběhy a příklady z praxe se snaží hrát na city a nepřispívají k reálnému řešení situace. Ředitel Asistence, o.p.s., však argumentoval tím, že tyto příklady a příběhy jen dokládají to, že stále nejsou naplňována základní lidská práva a nejsou tím pádem plněny mezinárodní smlouvy, jejichž podepsáním se Česká republika zavázala naplňovat tato práva, včetně práv OZP.

Zdroj: Aliance pro individualizovanou podporu

V závěru konference dostal slovo zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm, který ocenil záslužnou práci pečujících a také se přiklonil k tvrzením jeho předřečníků, že podpora pečujících i osob se zdravotním postižením není dostatečná, včetně financování neformální péče. Zmínil také problematiku tzv. „skleněných dětí“, tedy sourozenců dětí s postižením či vážným onemocněním, kteří bývají v rámci systému podpory často opomíjení.

Celá akce se i přes dílčí neshody v osobních postojích nesla v přátelském duchu a všichni vystupující přispěli cennými pohledy na problematiku individualizované podpory pro OZP.

Aliance pro individualizovanou podporu zveřejnila také body, které požaduje v oblasti individualizované podpory, a tyto body nabídla do volebních programů politickým stranám:

• Koordinátor péče a podpory pro lidi s postižením
• Potřebné služby na blízku a včas
• Život doma, ne v ústavech
• Rozvoj sítě komunitních sociálních služeb
• Příspěvek na péči odpovídající cenám potřebné pomoci
• Spravedlivé zabezpečení pečujících osob

Bohužel v negativní „odpovědi“ na požadavky AIP neprošlo Poslaneckou sněmovnou navýšení příspěvku na péči. Můžeme jen s nadějí očekávat, které politické strany přijmou požadavky AIP za své a představí je ve svém volebním programu.

Monika Šimků