Lucie Řežábová: Internet a můj handicap

04.04.2017 20:59

 

 

Roztroušená skleróza mi byla zjištěna v 18 letech, tedy v roce 2008. Nic jsem o této nemoci nevěděla, jen jsem tušila, že s touto nemocí to nebude zrovna jednoduché.

Tehdy jsem si v nemocnici myslela, že se na tuto nemoc umírá. Z omylu mě  vyvedla moje doktorka a sestřička, které mi vysvětlily, že tato nemoc je sice nevyléčitelná, ale je léčitelná.

 

Zpočátku jsem z těchto informací byla v šoku a nevěřila jsem tomu, že mohla tato nemoc potkat zrovna mě. První, co mne po sdělení této diagnózy napadlo, bylo najít si o této nemoci nějaké informace na internetu.

 

První článek, který jsem našla na internetu, byl o muži, kterému byla zjištěna ,,ereska´´ a  během jednoho roku ochrnul.

 

Začala jsem plakat a říkala si, že bych raději nežila, než abych ochrnula a skončila na vozíku.

 

Doba plynula  dál a i když lehké potíže přetrvávaly a přibývaly, na eresku jsem si zvykla a je mou nedílnou součástí.

 

,,Ereska´´mi, z velké části, změnila  pohled  na život. Před zjištěním této nemoci jsem nikdy nebrala jako svou prioritu zdraví. Nyní tomu tak je a bude tak po celý život.

 

Informace z internetu, odborných  knih a samozřejmě informace od mých lékařů,  mi pomáhají se s touto nemocí vyrovnat a zjišťovat pokroky v léčbě.

 

Nyní si, po několika letech, uvědomuji, že můj život by  bez ,,eresky´´ vypadal pravděpodobně úplně jinak, ale že jsem šťastná za to, že mi byla zjištěna ,,pouze´´ tato nemoc.

 

Díky ,,ní´´ jsem poznala  nové, úžasné lidi, které mám moc ráda a patří mezi mé nejlepší přátele.

 

Začala jsem chodit na kurz keramiky, kde se opět setkávám s lidmi, kteří mají většinou také nějaký zdravotní problém a keramika je pro nás skvělý relax a odpočinek.

 

Co se týče mobilního telefonu, bez něj si v dnešní době nedovedu představit reálně fungovat.

 

Díky mobilnímu telefonu nebo  díky internetu  si odložím schůzku, na kterou nestíhám dorazit včas, a přesunu ji na jiný termín, objednám si věci, které zrovna potřebuji (včetně např. Léků).

 

Život s RS není jednoduchý, přesto to nevzdávám a budu bojovat dál.