Jaroslav Čajka: Zamilovaný důchodce

24.03.2016 12:07

Já vím, že nejsem jediný. Dokonce s tím ani nemusím hned na veřejný prostor. Ale když to jaro nepřichází, tak je třeba těch optimistických témat. Tedy tak praví psychologové. Jenže je zase faktem, že když já se tu budu pyšnit, že jsem se zamiloval a někdo po tom již dlouho touží, tak mu tím můžu přivodit i trauma. I toho jsem si vědom. Dál to skrývat stejně nemůžu.

 

Jak se ta láska projevuje? To jsem schopen popsat přesně. Jsem stále někde s myšlenkami, trávím s tím hodiny od brzkého rána do noci. Někteří kamarádi se mi vyhýbají, protože je tím obtěžuji. V noci nemohu dospat, protože mám nápad, jak k tomu blíž. Dojímám se, když se vydaří. Jsem naprosto nepoužitelný, když se mi nedaří. Jsem odvážný i ustrašený, plný emocí, mám radost z nových detailů. Co vás napadlo? Do čeho se já asi tak zamilovat ráčil? Uhodli jste?

 

Vskutku to není žádná dáma, žádný z pánů. Tam moje orientace taky nesměřuje. Je to video. Přesněji tvorba videa. Sám bych tomu před pár měsíci nevěřil, nevidomý a nejen natáčí, ale taky upraví zvuk a sestříhá video. A to ten rok 2015 začínal jako že huraaa do důchodu. Na plný úvazek. Povalovat se doma, jen na pivko a podobně.

 

Jenže na počátku toho roku vznikla internetová televize pro handicapované. Ve spolku ProDeep, kde jsem do té doby byl zaměstnán. Moje ješitnost a touha zkusit co na tom počítači, s tím internetem, mobilem a vůbec tou technikou dokážu, mne dostaly do kolotoče závislostí. Překvapivě na práci! Starobní důchodce a toto!?! Sám bych tomu nevěřil. Od té doby bádám nad zkratkami pro ovládání, koumám, jak to střihnout, jak navázat. Jak upravit zvuk.  „Jde to, ale dře to,“ jak praví klasik.

 

Hodiny zaslouženého odpočinku trávím na internetu v hledání pomoci a nápovědy, na Skype v komunikaci s kolegy, co je dobře a co zle.  Materiál natočím. Už jsem si koupil i držák
a stativ na mobil. Pravda, výběr použitelných záběrů je přece jen na kamarádech.

 

Po mnoha hodinách je tu skutečný dokument, video s komentářem, podkresem hudby.
A není to jen automaticky vytvořený film z fotografií a dodanou hudbou.  Sám jsem udiven, že se to podařilo, ba co víc, že to vůbec lze vše bez kontroly okem.

 

Dnes mám na svém kontě, taky ve vysílání té internetové televize několik dokumentů. Jsou to návody na asistivní, ozvučené aplikace na mobilu, rozhovory, reportáže ze sportu a dalších akcí zdravotně postižených. Jsou taky na sociální síti pro videa. Milionovou sledovanost to nemá. Na druhé straně, pokud můj dokument někomu poradil, ukázal, co lze i s postižením, je to víc, než si jako jedinec mohu přát. A bude jen dobře, když se přidáte.

 

Já vím, že to není profesionální dokument. Ani jeden. Hlavně na těch záběrech občas chybí kousek hlavy či nejsou naplněny zásady obrazové tvorby. Co mi dnes pomůže, že jsem kdysi
v mém mládí absolvoval dvouletou školu amatérského filmu.

 

Já jsem prostě šťastný, zamilovaný do toho, že se můžu vrátit k tomu, co jsem se ztrátou zraku musel spoustu let oželet.