Jarmila Švabíková: Jak mi internet tentokrát pomohl

13.03.2016 12:05

V roce 2014 se ke mně dostala informace o literární soutěži na téma internet a můj handicap. To mne inspirovalo, vždyť to se mne dotýká tak , že nemusím vůbec vymýšlet příběh, jen najdu vhodnou formu.

 

Forma musí být úsporná, neboť povolený rozsah je 600 slov. Vím já co to obnáší? . Zvolím monolog, při tom člověk tolik nenamluví, když mu nikdo neodpovídá a neskáče do řeči. A ve skutečnosti jsem taky zvyklá, že odmlouvá  pouze počítač.

 

Popisuji tedy heslovitě svůj den krok za krokem, při němž mě provází internet, ale až k večeru nedojdu proto, že mne neustále straší hrozba vyčerpání povolených slov.

 

Náhle se rozhodnu: A dost. Zkrátka bez internetu ani ránu, vždyť ani ten krtek se bez něj neobešel.

 

No jo, to vím ale jen já, že jde o bajku, ve které krtek taky používá internet a mobil.  a kdo ví, kolik slov mám na vysvětlení. No  co, tak napíši, že to až příště, vždyť tak příběhy taky končívají a podstatné už bylo řečeno.

 

A přišel ročník 2015. Budu zase psát, nebudu?

 

Ale co, když jsem to v loni tak neslavně zakončila s tím krtkem, tak to letos na něj nějak napasuju.

 

Už vím, že jsem slovy šetřila příliš, tak snad mohu přidat. Krtka použiji jako ukázku toho, co bych taky nemohla dělat bez počítače a soužití s internetem.

 

Vysvětlení si nechám až na konec a vynasnažím se učinit tak vtipně, ať se čtenář pobaví.

 

Zatracený Krtek,  je moc dlouhý. Co mu amputovat, aby mu to moc nechybělo?

Ještě ho nechám vylézt z řepky, v které bloudí, ještě ať spatří ty solární panely a už to tam lupnu, nejen krtek, ani já, bez mobilu a internetu ani ránu. Přesněji těmito slovy: „Zdá se vám, že to není na určené téma?

 

Omyl! To moderní technologie alespoň částečně nahrazují nevidomému oči, "prodlužují uši",

umožňují získávat informace, tvořit si vlastní názory, bavit se psaním bajek…“

 

Ten, kdo dočte až do konce, pochopí. Ale ten počet slov? Jednou mi vyjde 614, podruhé 609. No ale budou tak shovívaví? Je povolena nějaká tolerance? No, když ne, tak mě odmítnou.

Neodmítli, ale prý jsem poněkud mimo zadané téma.

 

Cha, cha, to si myslí ten, kdo neměl čas číst do konce, ale ostatní snad dočtou.

Nedočetli.

 

Ó hrůzo! vždyť to podstatné tam vůbec není! To jsem tedy opravdu za trubku. Ale to zjišťuji teprve až po zveřejnění příspěvků.

 

To by mne  tedy zajímalo, jak se to vlastně dělá s tím počítáním slov. Že je na to nějaký nástroj už jsem na internetu vyslídila, ale až k jeho využití jsem se nedopracovala. Ba ani další objevené nástroje mne nepouští k výsledku. Úděl samouka.  A to je ten kámen úrazu, neumíš, naletíš, a k titulu trubka dojdeš i s pomocí internetu jako slepý k houslím a po internetu se to šíří jedna radost.

 

Ale nesmějte se, vlastně smějte se, vždyť i  proto to píši, ale podruhé se jistě správně dopočítám a konec s pointou si tak záludně ušmiknout nedám.

Heuréka!!! Mám to!

Už vím, kde je pes zakopán, škoda, že zde není prostor pro exhumaci psa.

516  slov.