Jsem vozíčkářka se špatným zrakem. Díky Bohu nejsem natolik hendikepovaná a mohu ťukat na klávesnici počítače, vidím písmenka a vidím na monitor.
Práce s počítačem, internetem a facebookem se pro mě stala součástí života, který není snadný, ale není nejhorší. Píši poezii a úvahy atd. a své „výtvory“ zveřejňuji na facebooku a díky internetu mám i svůj blog, kde také zveřejňuji své básně. Mám i svou e-mailovou adresu a nakupuji přes e-shopy.
Také jsem se zaregistrovala na portále Plná peněženka, kde mohu nakupovat výhodněji. Pro vozíčkářku není snadné „sednout na autobus a zajet si do obchodu“. Musím přemýšlet nad tím, kde je jaký schůdek, jaká vyvýšenina, takže nakupování přes internet je pro mě dostupnější a pohodlnější. Jenom si pohodlně zajedu na poštu nebo do pokladny CSS vyzvednout zásilku.
Také často zjišťuji pro mě nové informace na wikipedii, popřípadě hledám na Googlu. Nedávno jsem psala takovou úvahu o tom, jak jsou lidé závislí na internetu a pomalu už nejsou schopní jiné komunikace. Ale pro hendikepovaného člověka je to kolikrát nutnost a jedno z mála spojení se světem. Já osobně nemohu číst noviny a časopisy a díky podsvícené obrazovce a internetu se dostanu k informacím, které mě mohou obohatit.
Nejenže jsem nemocná fyzicky – necitlivost v levostranných končetinách a díky atrofii mozečku jsem na invalidním vozíku, ale jsem nemocná i psychicky. Trpím úzkostmi
a depresemi. A občas i sebepoškozováním.
Určitě se tím nechci chlubit nebo vzbuzovat v někom lítost. Napsala jsem svou autobiografii, která má název Můj osud znám, mě nelituj… a myslím, že tento název je dost dobře výstižný.
Proč to všechno píšu ? Hned vysvětlím.
Asi není příliš normální, jak se chovám, a proto oceňuji technické komunikační vymoženosti jako je mobilní telefon a počítač-internet. Už několik dnů se zdržuji jen na svém pokoji v Centru sociálních služeb v Hrabyni. Když jsem v posteli, komunikuji telefonem. Jak jsem už výše uvedla, ráda píšu poezii. A když mě v posteli napadne hezký nebo zajímavý název pro báseň, napíši si to jako zprávu, uložím do konceptů, abych to nezapomněla.
Díky mobilu jsem taky v kontaktu se svými přáteli a třeba když mi několik dnů nefungoval facebook, kde zveřejňuji své básně, někteří známí mi volali na mobil a ptali se, co se děje.
Mám mobil pro seniory, Aligator, tedy s velkými tlačítky a displejem, protože hůře vidím. Má ale funkce jako jiné mobily. Registr hovorů, Registr zpráv, Nastavení, Multimédia (videorekordér, diktafon, audio a video přehrávače, rádio a v obrázcích je přehled mých vyfocených snímků), Fotoaparát a organizér (budík, kalkulačka, bluetouth). Najdu v něm jmenný seznam všech kontaktů.
Píši měsíčně hodně zpráv i dost telefonuji. Mám velmi výhodný paušální tarif. Nepotřebuji mít poslední a nejdražší model telefonu, myslím, že na tom mém nejsou ani hry. Potřebuji hlavně se někam dovolat, aby se dovolali na mě, posílat a přijímat sms a poslouchat hudbu. Oceňuji tyto dva informační a komunikační prostředky - internet a mobilní telefon, které se pro mě staly nepostradatelnými společníky.