František Vyhnálek: Cesta mým životem

13.03.2016 11:54

Každý si životem klestíme cestu jak umíme. Občas je to chodník parkem, občas stezka pralesem. Pak se hodí každá pomoc. Zvlášť, když se musíte prodírat s bílou holí. Jsem vděčný za každou dobrou duši, kterou jsem potkal. Jeden z největších darů mi však dala věc neživá. Byl to počítač. Umožnil mi cítit se rovnocený, samostatný a prospěšný.

Když jsem dostal svůj vůbec první počítač, a ještě navíc s hlasovým výstupem a zvětšovačem, netušil jsem, jak mi v mém životě moc pomůže. V počítači navíc byly zajímavé programy, které pracovaly se skenováním a s následnou úpravou naskenovaných textů či obrázků. To jsem skvěle využil v rodinném obchodě. Vyráběl jsem letáky do prodejny potravin, slevové letáky a plakáty. To jsem ještě nevěděl, že mne to bude bavit až do dnešního dne, i když už to dělám pro jiné. Později přišel i internet, ten jsme měli v obchodě. Byl na tzv. fax modem, ale byl. Pomáhal mně i rodině. Ty programy, Asistent, Bizon, ZoomText, to byly mí kamarádi a Asistent a ZoomText jsou a budou stále.

Po skončení rodinné firmy jsem se dostal do speciální školy Schola Viva, o.p.s. ze Šumperka. Tam jsem pomáhal učitelům hlídat žáky, spoluorganizovat dodnes úspěšné diskotéky, benefiční a jiné akce. Taková práce by byla pro prakticky nevidomého člověka bez počítače a příslušného softwaru zcela nemožná. Hudbou jsem vždy žil a propagace byl můj velký koníček, takže se má práce stala mým splněným snem. Diskotéky, ale i zajišťování sponzorských darů pro školu, SONS v Šumperku, v Jeseníku, v Olomouci, TyfloCentru Olomouc, ale i ARPZPD v ČR – Klub Čtyřlístek Šumperk. To všechno mi umožnila technika.

Telefon s hlasovým výstupem byl onou pověstnou střešničkou na dortu. Jsem společenský člověk a spojení se světem je pro mě životně důležité. To se nezmiňuji o situacích, do kterých se každý člověk se zrakovým handicapem prostě občas dostane. Někde narazí, něco ztratí, případně se někde ztratí sám! To je pak telefon přítel nejvěrnější, i když nepopírám zásluhu nešťastníků, na které se obracím.

Tak se prodírám životem dál. Moc mě naplňuje práce pro Klub Čtyřlístek Šumperk. Díky počítači jim jako člen pomáhám sehnat věcné, ale i finanční dary a po pár letech jsem se stal i místopředsedou výboru klubu. Jsem hrdý, že si to přáli rodiče, děti i zakladatelka a přejí si to dodnes, již pátým rokem.

Někdy se zamyslím nad tím, jak by můj život vypadal bez moderní techniky. Už léta bych neměl práci, uplatnění a musel bych změnit koníčky. Bál bych se někam vyjet sám, protože by bylo skoro nemožné dovolat se pomoci. Nejspíš bych seděl doma uzavřený a nešťastný. Tak se, díky technickému pokroku, stezky v pralesech mění v chodníky parkem. A já jdu cestou mým životem jako nevidomý, který se může rozhlížet kolem!