Tereza Jakobová: Tůůůů, tůůůů, tůůůů, tůůůů…

13.03.2016 10:28

Tak co tu máme dál: „Haló, to jsem já, váš telefon, já zvoním, já zvoním, vemte si mě. Já stále zvoním, slyšíte mě někdo, zvoním, zvoním, tak si mě vemte, haló sakra zvoním!!!“

 

Ne, to zní moc hystericky. Co tohle: „Volá Ti tvůj brouček, tady tchýně, zvedni mě ty pako,“ no to snad?! Hm, ledaže:

 

„Tadadádam, tadadádam, tadadáádááádááááá, tadadádam, tadadádam, tadadááádááádááááá!“

 

No nekecej, to jsem měl u své první Nokie?! Tak zatím dobrý, no…

„Tadadádam, tadadádam, tadadáááádááádááááá“

Tadadádam, tadadádam, tadadááádááádááááá!“

 

Kdopak to asi volá: „Haló, kdo je tam, po zaznění tónu mi zanechte…haha, pardon, nechal jsem se unést, s čím vám mohu pomoci?“ zacvrliká muž a bedlivě naslouchá.

 

„Eeeeee eeeeeeeh,“ ozve se z telefonu. „Haló, já vám asi špatně rozumím! Halóó? No tak halóóó?“ naléhá muž.

„Eeeeeee eeeeeeh,“ zazní opět ze sluchátka.

„Si ze mě děláte srandu, že jo? Nemám na vás celý den, nashle!“ štěkne a důrazným máčknutím na červené tlačítko zavěsí.

„Tadadádam, tadadádam, tadadádááádááááá“

Tadadádam, tadadádam, tadadááádááádááááá!

 

Muž chvíli hledí na displej telefonu, nakonec jej zvedá a naštvaně huláká: „Už jsem jednou řekl, že nemám čas na vaše vtípky! Já se tu snažím, na rozdíl od vás, pracovat!“

 

„Evinko, ne! Nech mámy mobil,“ ozve se z telefonu. „Šikulka a nic nemačkej.“ Křaaachhhhh

 

„Ten telefon snad přežije všechno. Ale display asi ne, no Eviiiikuuu! Zjevně nás někdo potřebuje,“ přemýšlí nahlas žena a přiloží si mobil k uchu:

„Dobrý den, kdo volá?“ „Sakra vždyť vy voláte mně!“ nadává muž.

„A jéje, dobrý den, já se moc omlouvám, má dcera mi omylem sáhla po telefonu. Dokonce ho chytla do ručičky, držela ho a pak s ním hodila o zem,“ dodá s neskrývaným nadšením žena.

 

„Prosím? Vy jste dočista pomatená! Nedokážete si ohlídat telefon ani dítě a to tu vesele vytáčí soukromá čísla. Ať už mi ten váš fracek nevolá, hlídejte si ji pořádně,“ vrčí muž.

 

„Promiňte, my jsme zrovna s Evinkou u…“ snaží se vysvětlit situaci maminka.

„Paní Eidernová?“ přeruší je cizí ženský hlas.

„No jasně vykecávej se tam ještě s někým jiným, že já ti to rovnou nepoložil…“ utrousí muž.

 

„Paní Eidernová, Evinka dělá opravdu pokroky, viděla jsem, jak vzala a hodila ten telefon. To je fakt úžasné! U dětí s Rettovým syndromem je velmi častá potíž s motorikou celého těla, natož s uchopením takovýchto neforemných předmětů, “ dodá žena.

 

„S Rett…Rett…syndromem? Co? Co to je?“ zadrmolí muž a ťuká cosi do klávesnice. Po chvilce narazí na odkaz a recituje si pro sebe:

„Dívky s Rettovým syndromem nejsou schopny zcela ovládat své tělo, mezi 6. až 18. měsícem věku dochází ke ztrátě dosažených dovedností v oblasti jemné motoriky. Objevuje se neschopnost účelového používání rukou, často se naopak objeví stereotypní pohyby jako mytí, ždímání, tleskání, vkládání do úst, kousání, žvýkání, manipulace s prsty apod, bla, bla,“ dodá, jakoby ho to už vlastně nezajímalo a pak se zajíkne. „Doposud neexistuje žádná účinná léčba, která by onemocnění zvané Rettův syndrom uměla zastavit či vyléčit…“ dočte
s povzdechem.

 

„Evinka si vede skvěle, paní Eidernová, moc skvěle, cvičte s ní dál! „Děkujeme, paní doktorko,“ ukončí žena mimo telefonní hovor a přiloží si mobil opět k uchu:

„Dobrý den, omlouvám se, co jste potřeboval… haló? Halóó? Jste tam?“ „Já…Eeeeee…já…se…

“ Tůůů tůůů tůůů tůůů Tůůů tůůů tůůů tůůů

 

Pro Evinku, teta T.