Jarmila Švabíková: Slíbená bajka

04.04.2015 21:34

Krtek, známý zemědělec, když do Evropy vstoupil,

uvažuje jak zbohatnout, aniž by u cest loupil.

Ukrutně si hlavu láme, jestli neprohloupil.

Když vidí, jak Holanďan i Dán by nejrač všechno kolem skoupil,

že prý  ten svůj krtinec ..., moment, ať to nepopletu,

měl prý ho snad nabídnout na tom internetu... .

A zdá se, že dobře platí, těch Euro, no nemálo,

o takových sumách krtkovi se nezdálo.

 

Prodat nebo neprodat, svoji rodnou hroudu?

Co když na něj cizák šije jen nějakou boudu... ?

"Nemám nijak velký ten můj krtinec,

ale každý peníz dobrý, to je jasná věc.

Prodat mohu jenom jednou, pak už nikdy víc,

ale co když dobu zmeškám a pak nestržím nic?

Na všechno je zapotřebí zvolit správný  čas.

K rakouskému sousedovi poradit se zajdu, když už není třeba pas."

 

Po chvíli však zavrhne ten ukvapený nápad,

vždyť ten chudák sám je rád, že ho ještě nechají v té hlíně se drápat.

"Až do Rakous nepolezu, jen protože mohu,

beztak už mám pajdavou levou zadní nohu.

Holou tlapkou do orání už se dneska nedám.

Starý rýček po dědovi? Ten už ani nemám.

Vidím jak se všude kolem s ornou půdou šmelí,

nejlepší to asi bude, když se to hned střelí.

 

S Holanďanem dohodnu to pěkně v klidu sám,

snad já toho rozumu taky trochu mám.

Nevrtám se pořád jenom v lánu obilí,

i ke mě už došlo, že existují mobily.

Navrhnu mu dohodu o sběru ponravy,

ta je totiž hlavní složkou mojí potravy.

Pěstuje prý obilniny, speciální na mouky,

kdo ví, co však Holanďan žere za brouky?

 

Nějak bylo, nějak bude, prodali ti v okolí,

co si budu hlavu lámat, jen když prachy vysolí."

Hleďme, krtek zakřiknutý, našel v sobě hrdinu

a na kupní smlouvu, připsal, po dědkovi krtinu.

Zkrátka, smlouvu uzavřeli, co bych dlouho zdržoval,

Holanďan to pole koupí, krtek ať tu žije dál.

Krteček si pochvaluje, jak to dobře odprodal,

penízky už v tlapce drží, broučky sbírá dál.

 

 

A broučků se urodilo letos požehnaně

a tak nový majitel, hrr s chemií na ně.

Nebude na krtka čekat až to vysbírá,

když ta havěť proklatá mu setí ožírá.

Tak u sebe smýšlí nový půdy pán,

kterému dnes patří celý širý lán:

"Ať to všecko naráz chcípne, namíchám jed silnější.

Nebudu zem cizí šetřit, nejsem včerejší."

 

Marně krtek vyhrožuje, že mu ukáže,

jak to asi majiteli půdy zakáže?

"Podívej se krtku, na poli už nemáš ani ponravu.

Seber si cos utržil, a mašíruj do Holandska, nakupovat potravu.

Že se ti to nelíbí? Že chceš půdu zpátky?

Na to už jsi krtečku jenom takhle krátký.

Za penízky, cos tenkrát dostal, teď nekoupíš nic.

Dnes už ten tvůj krtinec stojí třikrát víc.

 

Slyšíš, krtku, ještě žiješ? Nebo už jsi v Pánu?

Nebo jsi už zabloudil v tom nekonečném lánu?

Kam dohlédnu vidím všude jenom samou řepku

na její kraj těžko dojdeš, vůbec bych se nedivil, že máš z toho depku."

"Helééé, to je pašák! Přece z řepky leze!!!"

Tak na konec dosáhl vytoužené meze.

Ale sotva z omamné řepky ven vykročí,

hlava se mu zatočí, v hrůze třeští oči.