Jarmila Vojtěchová: Boj o rovnoprávnost

04.04.2015 21:06

V prvé řadě může vzniknout otázka..PROČ? Když jsem žena a mohu být nezávislá, mám volební právo, jsem bílá...ale právě v tom to je.

Nejsem nezávislá již 25 let. Po těžkém onemocnění jsem ztratila sluch, jsem z velké části imobilní,.ale na to si stále zvykám a mé okolí také. Důležitá je skutečnost, kde hraje otázka rozumět všemu, co kdo povídá..zde je kámen problémů.

Vloni na konferenci INSPO jsem se přesvědčila, jak tomu zabránit. Sice jsem již o přepisu mluvené řeči do textové podoby četla, ale tehdy jsem si v praxi ověřila, jak je to vysvobozující.

Rozhodla jsem se, že si musím pořídit tablet. Rodina sice oponovala cenou, na kterou jsem se svým příjmem nemohla dosáhnout, ale tak lehce se nevzdávám. Spojila jsem se s mým GURU na 02, sjednala si rande
a s asistentkou jsem u nich sjednala koupi tabletu na splátky.

A začalo další učení. Zde má rodina mi byla velice nápomocna. To vítám,
i když někdy trvá, než omezím své chyby na minimum.

Po nastavení Transkriptu – eSribe jsem postupně začala propagovat přepis v praxi. Hlavně u lékařů. Můj neurolog je člověk velice vnímavý a přivítal to, jako poznání, které rozšíří naše vzájemné možnosti komunikace.. A je trpělivý, tak jsem byla povzbuzena. Jen jsem zjistila, že je lépe používat automatizovaný přepis i se všemi jeho problémy..

U ortopeda jsem uspěla částečně také. Ten již neměl tolik času, ale velice ho to zaujalo, jako pomůcka, se kterou se mohl se mnou konečně po letech jasně domluvit – no jasně, on ten automatizovaný přepis respektuje hlavně celé věty, jasné a dobře artikulované vyjadřování a spisovnou češtinu. A u lékařů jde o co nejrychlejší navázání kontaktu a ukažte mi lékaře, který by trpělivě sledoval, jak si hraji s tabletem…

Největšího úspěchu jsem docílila v Oblastní nemocnici v Kladně se svou zlomenou rukou, kterou po důkladném vyšetření mi operoval výborný ortoped. Při pobytu v nemocnici jsem zásadně chtěla komunikovat jen s pomocí přepisu. Sice, když se mne poprvé lékař ptal, jak se mi vede a zobrazila se věta zásadně nepublikovatelná, a poté, co mu zvonil mobil a vše, co tam říkal, začal mít větší zájem a i ostatní lékaři, když přišli k mému lůžku, se již ptali: máte tablet? A dávali si pozor, aby dobře mluvili a překlad byl jasný. Oblíbily si to i sestřičky.

Vím, že tím mé učení nekončí a chtěla bych jít dál v propagaci této komunikační pomůcky nejen pro mou osobu, ale i pro další stejně sluchově postižené. Obrátila jsem se na ředitele naší nemocnice, na další zdravotnické instituce, na odbory zdravotnictví města i kraje, se svým velkým přáním rozšířit komunikaci s pacienty pomocí přepisu a s pomocí tabletu, kterým by bylo vhodné doplnit pomůcky lékařů na jednotlivých odděleních.

Doporučila jsem i získat podrobnější informace u těch, kteří přepis provozují a jsou tedy mnohem zručnější a hlavně znalejší než já, a hlavně mohou mé údaje upřesnit a odborně poradit. Prakticky čekám, jestli mi vůbec odpovědí, a pokud ano, tak určitě jejich tiskový mluvčí bude omluvně poukazovat na napjatý rozpočet, a podobně.

Jsem však přesvědčena, a to budu všude stále hlásit, že každá psychika, při jakémkoliv onemocnění, má zásadní vliv i na uzdravování. A věřím, že většina lékařů bere stále Hippokratovu přísahu jako vlastní. A že většina lékařů chce pro pacienty vždy to nejlepší.

Tak nyní jsme na řadě, abychom je i jiné, tedy úřady a instituce, přesvědčili...

Tak do toho!!!!