Ženy, které ruší bariéry

Dnes bych chtěla připomenout moc a moc důležitou práci mnoha úžasných žen, které založily, nechaly rozkvést a dále udržují neziskové organizace, které poskytují sociální služby. Jsou jich desítky, stovky a pro nás představují nenahraditelné partnery.  
Na vysvětlenou: Konto Bariéry totiž žádné sociální služby neprovozuje, jsme nadace, staráme se o to, aby se vždy našly potřebné peníze pro ty, kteří to potřebují a kteří se na nás obracejí.  
Sociální neziskovky vznikaly a vznikají především z osobních potřeb. Narodí se postižené dítě, dosud zdravý člen rodiny se dozví velmi nepříjemnou diagnózu nebo jako blesk zasáhne těžký úraz s doživotními následky. A rodiče nebo jiní lidé z okolí najednou přesně nevědí, jak reagovat. Jak se naučit novému životu, péči, domácí rehabilitaci, jak si upravit obydlí, které životní plány opustit a čím je nahradit? Rodiče nebo partneři hledají pomoc na všech možných i nemožných místech. A tak často narazí na lidi s podobným osudem, začnou si vzájemně vyměňovat zkušenosti, "nabalí" se další a ejhle – je tu nový poskytovatel služeb. Musí se moc učit, zkoušet, hledat informace i odborné školení. Velmi těžké je naučit se získávat finance, psát nekonečné množství žádostí o grant, najít a oslovit dárce, pustit se do pořádání benefičních akcí a třeba i sbírek.  
Pozoruji život občanské společnosti pětadvacet let, a tak můžu odvážně tvrdit, že tohle všechno iniciátoři, ale většinou hlavně iniciátorky vzniku neziskovek zvládnou. Najednou dokážou často neuvěřitelné věci. Jak to? Mám jen jediné vysvětlení. Tyhle ženy, matky, v sobě prostě v mezní situaci objeví netušené možnosti.  
První takovou jsem poznala asi před čtyřiadvaceti lety, paní Petržílkovou z České Třebové. Měla v té době už šestadvacetiletého syna a mně, tenkrát začínající manažerce v nadaci, v Kontu Bariéry vysvětlovala, jak je to v malém městě složité, co je třeba udělat pro odstranění bariér v hlavách úředníků i sousedů. Nebo paní Kotačková z Třebíče, matka dvou už dospělých postižených dcer, Mirka Červinková z Rychnova nad Kněžnou, Veronika Demlová z Pardubic, paní Zachariášová z Prahy – a tak bych mohla pokračovat.  
Věřím, že jednou někdo napíše dějiny českého neziskového sektoru. Jména zakladatelek v nich budou mít nejčestnější místo.  
Vaše Božena Jirků.