"Ve své práci vidím smysl"

Dvacet let pracuje Jana Hendrychová z Loun v sociálních službách. Nejdůležitější je pro ni důvěrné pouto s klientem.  

5plus2 ROZHOVOR LOUNY Vybudovat si důvěru ke klientovi i jeho rodině, či blízkým, a pomoci jim ze složité situace. To je pro sociální pracovnici Janu Hendrychovou nejdůležitějším úkolem v její profesi. V sociálních službách pracuje dvacet let. Posledních osm působí na oddělení sociálních lůžek Nemocnice Louny. "Od dětství jsem chtěla pomáhat lidem. Myslím, že mě hodně ovlivnila babička, která se starala o svoji maminku," říká.  
Před pár dny obdržela ocenění v Národní ceně sociálních služeb - Pečovatelka roku. Odborná porota ji zařadila mezi vyhlášené laureáty v kategorii sociální pracovník a vyhrála Cenu veřejnosti.  

- Čím jste chtěla být jako malá holka?  

Odjakživa jsem chtěla pomáhat lidem. Myslím, že mě velmi ovlivnila babička, která se starala o svoji maminku. Vystudovala jsem obor sociální práce a jako sociální pracovník pracuji již dvacet let.  

- Kam jste nastoupila do svého prvního zaměstnání?  

Po absolvování vyšší odborné školy jsem pracovala jako sociální pracovnice v psychiatrické ambulanci v nemocnici v Lounech. Moje činnost spočívala především v sociálně-právním poradenství, například pomoc klientům při vyřizování důchodu a jiných sociálních dávek, doprovod při návštěvě úřadů a podobně.  

- Jak dlouho pracujete na oddělení sociálních lůžek Nemocnice Louny?  

Tady jsem od roku 2009, tedy od doby, kdy oddělení vzniklo. Před tím jsem působila několik let na oddělení lůžek následné péče.  

- S jakými klienty se tu setkáváte?  

Jsou to lidé, kteří přicházejí nejčastěji z lůžek následné péče lounské nemocnice. Jejich zdravotní stav nevyžaduje další pobyt ve zdravotnickém zařízení, ale ani neumožňuje okamžitý návrat do domácí péče. Potřebují překlenout přechodnou dobu mezi tím, než jim rodina, či blízcí, vytvoří podmínky pro adekvátní péči v domácím prostředí, byť za podpory terénních sociálních služeb, nebo do doby, než jim je vyřízena jejich žádost o pobyt v domově pro seniory. Prostřednictvím naší sociální služby pomáháme lidem nalézt optimální řešení jejich životní situace. Poskytována je osobám se zdravotním postižením od 27 let věku a horní věková hranice není stanovena. Nejčastěji však službu využívají senioři.  

- Jak dlouho tu klienti v průměru pobývají a hradí si pobyt sami?  

Klient uzavírá smlouvu na jeden rok. V případě, kdy se z nejrůznějších důvodů nepodaří nalézt vhodné řešení jeho sociální situace, se smlouva prodlužuje. Není to tak, že by musel ze dne na den odejít. Ze svého příjmu si hradí pobyt, stravu a úhradu za poskytovanou péči. K tomu slouží příspěvek na péči, který vyplácí úřad práce.  

- Co je náplní vaší práce?  

Nejvíce času věnuji jednání se zájemci o sociální službu a s jejich rodinami. Odloučení z domácího prostředí je pro klienty velmi těžké. Je pro mě klíčové vybudovat si u klientů důvěru, u někoho to trvá den dva, u jiného i měsíce. Každodenní komunikací, povídáním si o jejich rodině, o tom, co mají rádi a co je v životě těší, překonáváme případné bariéry. Snažíme se klientům dočasný pobyt u nás co nejvíce zpříjemnit a najít řešení, která budou vzhledem ke zdravotnímu stavu, schopnostem i možnostem ta nejvhodnější.  

- Ztráta domácího prostředí, zdravotní problémy, ale i menší kontakt s rodinou a přáteli, to musí být pro klienty po psychické stránce těžké, jak se jim snažíte pobyt zpříjemnit?  

Na prvním místě je samozřejmě poskytnutí podpory při zvládání běžných úkonů péče, od zajištění hygieny, po pomoc při stravování, po rozvíjení dovedností v oblasti sebeobsluhy. Pozitivním prvkem pro naše klienty je i bezprostřední dostupnost lékařské péče. Nabízíme také aktivizační činnosti - hudební a pohybové aktivity, výtvarné a rukodělné činnosti, vzpomínkové aktivity i společenské akce. Klienty navštěvují i talentované děti a vystupují zde se svými programy. Aktuálně je nejoblíbenější aktivitou canisterapie. Za klienty pravidelně přichází canisterapeutka s fenkou irského vlkodava a maltézského pinče.  

- Těšíte se každý den do práce?  

Ano. Máme na oddělení dobré vztahy mezi kolegy, jejichž velkou předností je smysl pro týmovou práci. To považuji pro tuto práci za klíčové. V sociální práci převládá neuvěřitelná pestrost, a proto je každý životní příběh nového klienta i pro mě novou výzvou. A když se podaří dalšímu člověku pomoci s řešením jeho tíživé sociální situace, znovu si potvrdím, že moje práce má skutečně smysl.  

- Výdělky v sociálních službách jsou dlouhodobě nízké. Jaká výše by podle vás odpovídala?  

Jsem přesvědčená, že tuto profesi si většina sociálních pracovníků primárně nevybrala pro peníze. Samozřejmě uživit sebe a své blízké je nezbytné, ale na druhé straně je sociální práce spíše posláním, kdy pomáháte lidem, kteří to potřebují. Není sporu o tom, že by si všichni pracovníci v sociálních službách zasloužili vyšší odměnu odpovídající jejich psychicky i fyzicky náročnému povolání.  

- Blíží se advent, chystáte pro klienty něco speciálního?  

Nyní fungujeme v náročnějších podmínkách, protože na oddělení malujeme, ale v adventním čase bude vše zářit novými barvami. Spolupracujeme s lounskými skauty, kteří k nám chodí o adventu zpívat vánoční písně. Tento rok se chceme poprvé připojit k akci Česko zpívá koledy. Zavítá k nám také nevidomá zpěvačka Blanka Janečková a zcela určitě přijde Mikuláš. Dlouhodobě spolupracujeme s lounskou Základní uměleckou školou, která zde pravidelně vystavuje výtvarné práce svých žáků.  

V sociální práci převládá neuvěřitelná pestrost. Každý životní příběh nového klienta je pro mě novou výzvou. 

Klíčová slova: