Václav Hošek: Jak se žije s handicapem

Když jsem byl ještě malý chlapec, nikde kolem nás postižení, jak se tehdy říkalo, nebyli. Dalo by se říct, že spíše nebyli vidět, nemluvilo se o nich.

Jedinou mou zkušeností setkat se s nimi byla spolužačka, která chodila po obrně o berlích. Byla chytrá a všechno kromě tělocviku zvládala spolu s ostatními. Snad nás i tato zkušenost naučila troše ohleduplnosti k bližním, jimž po tělesné stránce nebylo do vínku plně dáno. Šlo však o zkušenost vskutku ojedinělou, s handicapovanými lidmi se prostě nepočítalo. Výraz "je na vozejčku" byl v oné době synonymem bezmoci a ubohosti a označoval trosku kdesi v koutku odkázanou na pomoc ostatních.

Dokázali nás obohatit

Když se dnes vyhlašují nejlepší sportovci, na znevýhodněné se už nikdy nezapomíná. Konají se paraolympiády, handicapování mají svá mistrovství světa i Evropy. O všem se široce informuje. Před jejich výkony smekám v úžasu, ať už jde o atlety, plavce, cyklisty, basketbalisty a další a další. Tito lidé...