V porubské Galerii na chodbě jsou teď práce lidí s duševním onemocněním

ČT 1
-
Helena DOHNALOVÁ, moderátorka:
V porubské Galerii na chodbě jsou teď práce lidí s duševním onemocněním. Autorem jedné z nich je Stanislav Hovadík. Rockový muzikant, který před 4 lety spadl z lešení a vážně se zranil. Lékaři rodině příliš nadějí nedávali. Díky intenzivní péči manželky se vrací k bubnování a snaží se malovat.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
Tady jsou tečky nad uchem. Tam je pár teček.

osoba:
Jo, jo, jo, jo, jo.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
A tam vlevo.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Na večerní vernisáži se Stanislav, v nezbytném doprovodu ženy Ivety, představil hned dvakrát, jako muzikant i jako začínají výtvarník.

osoba:
Já jsem právě chtěla říct, já si ho pamatuju, jak přišel po tom úrazu, jak vůbec nemohl, moment, mám plnou pusu...

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
A teď už tam maluje obrazy.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Hudba byla pro Stanislava Hovadíka až do 30. září 2013 světem, kde se cítil doma.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
To bylo tak devastující, to zranění, nejenom hlavy, ale on měl opravdu polámané všechny kosti, vlastně víceméně na pravé straně, játra, ledviny, to měl vlastně všechno, že jo, poškozené.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Boj o záchranu života trval lékařům 6 týdnů, další měsíce strávil na intenzivní péči. Šanci dávali ženě minimální.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
My jsme vlastně začali hned v nemocnici s bazální stimulací, opravdu podněty na to, aby ten mozek jel, aby si vzpomínal na rodinu, na věci, které vlastně běžně dělal.

syn:
Ahoj, táto.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
Dívej, jak si tě tatínek chytl.
No, a potom hned, jak jsem si ho vzala po těch 3 měsících doma, domů, jak to šlo, tak rehabilitace pokračovala doma.

Antonín LIŠKA, terapeut, Centrum trénování paměti, MensSana:
Tak, Staníku, mám papírek, s čím si začnem, Kubík nahodil spíš takové dneska jednodušší věci, ale my si dáme třeba to počítání, začíná ve trojce, jo, uděláme spolu teďka, takže to je schované pod logikou, zdokonalování logického myšlení.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Rok po úrazu nastoupil na léčení do Hrabyně. A po skončení se stal jedním z prvním klientů centra trénování paměti. V MensSaně začal znovu zkoušet bubnovat a taky kreslit. Tomu se ale před úrazem nikdy nevěnoval.

Stanislav HOVADÍK, :
Já jsem se tomu úspěšně vyhýbal, měl jsem kolem sebe lidi, kteří to dělali za mě.

Martin CIHLÁŘ, terapeut, MensSana:
To bylo zvláštní, že on už to celkem uměl, no, já jsem mu musel teda vysvětlit takové ty technické postupy, jak se míchá barva, jo, jakým způsobem třeba řešit nějaké perspektivní fígle. Ale to jako, k tomu přišel a už to tam jako nějak bylo, že.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
MensSana, která se věnuje lidem s duševním onemocněním, je jediným zařízením, kde jej přijali.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
Třeba nedosáhli jsme vůbec na kompenzační pomůcky, co se týče příspěvku na schodolez a příspěvku na auto, protože, jak já říkám, tak já si myslím, teda jsem o tom přesvědčena, že tihle ti lidi vypadli ze systému s úrazem mozku, pro ně prostě nejsou kolonky.

Antonín LIŠKA, terapeut, Centrum trénování paměti, MensSana:
Natolik samostatný není, aby byl schopen fungovat úplně samostatně, úplně bez člověka, který by ho provázel běžným životem, běžnými každodenními úkoly, nadále je závislý na manželce nebo na pomoci blízkého okolí.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Iveta Hovadíková tráví s manželem 24 hodin denně. On si ale svou nemoc neuvědomuje. A nejšťastnější je, když může hrát pro publikum.

Stanislav HOVADÍK, :
Muzika je muzika.

Iveta HOVADÍKOVÁ, manželka:
Pořád se dostáváme nějak dál a právě, že pořád tou rehabilitací intenzivní pořád, má to nějaké krůčky pořád kupředu, takže uvidíme, co nám přinese čas.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Iva Piskalová, Česká televize Ostrava.