Renata Moravcová ztratila zrak, ale ne víru a touhu pomáhat ostatním

Se ztrátou zraku se musela před necelými dvěma desítkami let vyrovnat Renata Moravcová z Dobrušky. Nevzdala to však, plete, vaří, peče, ale zakládá i spolky a organizuje výlety a společenské akce pro veřejnost. Je Ženou roku Královéhradeckého kraje za rok 2017 a také nositelkou ocenění Nadace Karla Janečka Laskavec roku 2018.

"Když volám Renatě Moravcové z Dobrušky, z telefonu se ozývá známá melodie a hlas Miro Žbirky: "Život nehrá fér…" A fér si život nezahrál ani s touto ženou.
"Jako diabetičce se mi kolem třicátého roku začaly horšit oči a poslední operace pak nedopadla dobře. 19. května to bude devatenáct let, co jsem nevidomá," vzpomíná Renata Moravcová.
Na začátku její cesty života ve tmě nevěřila, že se v ní dokáže naučit žít.
"Najednou musíte řešit třeba i to, že nezvládnete při praní roztřídit prádlo podle barvy, nenalijete si kafe, protože nepoznáte, kdy je plný hrnek. Dnes už je k dispozici spousta pomůcek, o kterých člověk na začátku nevěděl. Mluví na mě počítač, mobilní telefon, kuchyňská váha, colortest, mám hmatové hodinky. První rok byl ale hodně těžký. Hlavně díky synovi a všem "srdíčkovým" lidem, které okolo sebe mám, jsem to zvládla," říká Renata.
Sedět doma se založenýma rukama neumí
Není člověkem, který by vydržel doma sedět se založenýma rukama, pořád...