Projekt chce podpořit rodiče dětí s autismem

ČT 1
-
Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
2. 10. v Událostech v regionech. Přeju hezký večer. Informovat, vzdělávat, ale hlavně podpořit rodiče dětí s poruchou autistického spektra. To je hlavní náplň projektu, který rozjíždí s podporou Moravskoslezského kraje speciální pedagogové ze Základní školy U Lesa v Karviné. Právě tady mají tyto děti svou třídu. Problémovým chováním trpí až třetina autistů a jejich rodiče ve většině případů nejsou schopni kritické situace svých dětí zvládat.

osoba:
Já vás vítám.

Martina BYSTROŇOVÁ, koordinátorka projektu, ZŠ U Lesa Karviná-Ráj:
A máme pro vás hádanky.

osoba:
Hádanky.

Martina BYSTROŇOVÁ, koordinátorka projektu, ZŠ U Lesa Karviná-Ráj:
Tak, Eliška se posadí mezi děti, pojď, Eliško.

osoba:
Počkej.

Martina BYSTROŇOVÁ, koordinátorka projektu, ZŠ U Lesa Karviná-Ráj:
Půjdeš ukazovat.

osoba:
Jak se jmenuje ta čarodějnice.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Tak trochu jinou třídu si dnes přišly prohlédnout děti z karvinské mateřinky. Těžká autistka Eliška Kohutová byla v mimořádně dobré náladě a návštěva jí nevadila. Není to ale pravidlem.

Gabriela KOHUTOVÁ, rodič:
Jsou chvilky, že ona je prostě v pohodě, usmívá se, a najednou prostě jí přecvakne a je ukřičená, neumí si říct, co potřebuje.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Kohutovi proto přivítali možnost odjet na víkend s odborníky a taky rodiči stejně hendikepovaných dětí. Jeho organizátorka Martina Bystroňová, speciální pedagožka v autistické třídě karvinské základní školy, je sama matkou těžce postižené dcery.

Martina BYSTROŇOVÁ, koordinátorka projektu, ZŠ U Lesa Karviná-Ráj:
Oni už mají stres, třeba já s nimi nepůjdu tam, protože mi tam začne řvát, já tam s ním nepůjdu, protože, jo, vždycky oni už mají blok z těch prostředí, protože se toho bojí, jo, ale ukázali, že to jde.

Petr MECNER, redaktor:
V České republice je 150 tisíc autistů, z toho 4 tisíce tvoří vysoce problémoví, které nepřijme v podstatě žádná sociální služba.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Jejich nemoc se často projevuje fyzickou agresí i vůči svým nejbližším, ničením věcí nebo hlasitým křikem. Jak takové projevy zvládat, radil rodičům na víkendovém setkání přední český odborník na autismus Hynek Jůn.

Hynek JŮN, předseda, Národní ústav pro autismus:
Nejsou ukotvení ve svém životě, pak logicky se cítí špatně a rodiče jsou v permanentním napětí, kdy vlastně ta sociální služba nebo ta psychiatrická nemocnice to dítě vyloučí a zase to bohužel jakoby bude na nich.

Martina BYSTROŇOVÁ, koordinátorka projektu, ZŠ U Lesa Karviná-Ráj:
A kdo bude potom chtít, Eliško, tak si nabídne koláč, jo, po svačině.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Víkendové setkání rodičů nebylo podle Martiny Bystroňové rozhodně poslední. Třeba na listopad už objednala bowlingovu hernu.

Martina BYSTROŇOVÁ, koordinátorka projektu, ZŠ U Lesa Karviná-Ráj:
Já si myslím, že v těch rodičích je ten blok, že pořád vidí jenom, jo, on mi dostane záchvat, on bude takový, on, jo, já je chápu, oni sami potřebují psychologickou pomoc.

Marian KOHUT, rodič:
Budu se učit asi celý život, jo, co dělat s tím dítětem takhle postiženým.

Iva PISKALOVÁ, redaktorka:
Předškoláci, kteří se dnes s trochu jinými dětmi potkali, z návštěvy odcházeli spokojeni. A spokojená byla celou dobu i někdy těžce zvládnutelná Eliška. Petr Mecner a Iva Piskalová, Česká televize.

Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
S autistickými dětmi i jejich rodiči pracuje psycholožka Kateřina Panáčková, která je na telefonu. Dobrý den.

Kateřina PANÁČKOVÁ, dětská psycholožka:
Hezký podvečer.

Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
Paní Panáčková, může rodič svým přístupem ovlivnit, jak se dítě bude vyvíjet?

Kateřina PANÁČKOVÁ, dětská psycholožka:
Jednoznačně ano, rodiče jako výhradní pečovatelé mají velký vliv na vývoj dítěte, ale současně vliv na základní diagnózu samozřejmě nemají, protože to dítě se s autismem narodí. A vůbec ta nejistota těch rodičů je obrovská a oni sami cítí velkou zodpovědnost v tom, aby nepochybili, aby v podstatě výchovu zvládli.

Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
Jaké formy výchovy tedy doporučujete, být důsledný, nepovolit nebo spíš ustoupit?

Kateřina PANÁČKOVÁ, dětská psycholožka:
Jednoznačně u dětí s diagnózou poruch autistického spektra platí struktura a řád, který v podstatě dodává těm dětem velké bezpečí, režimové opatření je jednoznačně nutné, ale současně musí jít ruku v ruce s nějakým pochopením, porozuměním a také blízkostí, protože ač se to někdy, ať je někdy obtížné prostě vnímat to dítě s touhle potřebou, tak samozřejmě tohle dítko potřebuje velkou blízkost, velkou lásku a podporu svých blízkých.

Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
A v čem rodiče tápou nejvíc, s jakými problémy se na vás nejčastěji obracejí?

Kateřina PANÁČKOVÁ, dětská psycholožka:
Tak asi chronologicky na začátku vůbec samotnou diagnozou, zdali moje dítě autismus má či nemá, rodiče jsou syceni nejrůznějšími informacemi z internetu, přichází prostě s matoucími informacemi, s obrovskou nejistotou a strachem, co se vlastně bude dít dál. A v druhé řadě je to jednoznačně vůbec začlenění takového dítka do systému školství a sociálních služeb, to znamená, na koho se můžeme obrátit, naše dítě potřebuje speciální školku, kdo nám v tom pomůže, to jsou takové základní otázky, které prostě se v ambulanci objevují. A samozřejmě to, co je zásadní, je to dítě jakoby plošně podpořit, ale podpořit také tu rodinu, protože rodiče jako výhradní pečovatelé jednoznačně podporu potřebují a je potřeba i nějakým způsobem zamezit sociální izolaci, která jednoznačně těmhle rodinám hrozí.

Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
A kam se tedy můžou rodiče autistických dětí obrátit, koho jim doporučíte a s jakými třeba chybnými věcmi, které najdou na internetu, k vám přicházejí, co jim potom vyvrátíte?

Kateřina PANÁČKOVÁ, dětská psycholožka:
Tak teď je to třeba zkušenost z minulého týdne, dítko, které přichází s jakýmisi motorickými stereotypy a dětský lékař ho odesílá pro podezření na poruchu autistického spektra, nicméně dítko autismus jednoznačně nemělo, mělo prostě tikové projevy, manýrovalo rukama, grimasovalo, jednalo se skutečně o tiky a v podstatě ty motorické stereotypy neměly jako s autismem vůbec nic společného v tom pravém slova smyslu. Často to ale bývají i vývojové dysfázie, opožděný vývoj řeči, anebo prostě děti, které jsou hyperkinetické a neprojevují asi dostatečný zájem o okolí, protože priorizují třeba hračky nebo priorizují nějaké vlastní zájmy, které v tu chvíli považují za důležitější a nemusí se jednat o autismus.

Iva KUBANKOVÁ, moderátorka:
Dětská psycholožka Kateřina Panáčková, děkuji vám za vaše odpovědi, na slyšenou.

Kateřina PANÁČKOVÁ, dětská psycholožka:
Na slyšenou.

Klíčová slova: